Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 1914/16

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Davida Uhlíře, soudkyně zpravodajky Kateřiny Šimáčkové a soudce Tomáše Lichovníka*) o ústavní stížnosti stěžovatele J. V., právně zastoupeného JUDr. Patrikem Nešporem, advokátem se sídlem V Oblouku 170/1, 790 01 Jeseník, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci ze dne 10. 9. 2015, č. j. -251 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 2. 2016, č. j. -19, takto:

_________________________________________

*) ve znění opravného usnesení ze dne 30. 8. 2016

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Včas podanou ústavní stížností stěžovatel namítá porušení svých lidských práv garantovaných a d (dále jen ""), a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva) a y, ke kterým mělo dojít shora označenými rozhodnutími obecných soudů, a domáhá se zrušení těchto rozhodnutí.

2. Rozsudkem Okresního soudu v Jeseníku ze dne 23. 9. 2014 č. j. -186 byl stěžovatel uznán vinným ze spáchání přečinu podvodu podle , 3 a odsouzen k trestu odnětí svobody v délce trvání jednoho roku, jehož výkon mu byl odložen na zkušební dobu 18 měsíců.

3. Proti uvedenému rozsudku podal stěžovatel odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci rozsudkem ze dne 18. 12. 2014 č. j. -215 tak, že rozsudek Okresního soudu v Jeseníku v celém jeho rozsahu zrušil a stěžovatele zprostil návrhu na potrestání. Zároveň Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci zamítl odvolání poškozeného, který se domáhal doplnění adhezního výroku v rozsudku Okresního soudu v Jeseníku.

4. Zprošťující rozsudek Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci napadl nejvyšší státní zástupce dovoláním v neprospěch stěžovatele. O tomto dovolání rozhodl Nejvyšší soud usnesením ze dne 13. 5. 2016 č. j. -25 tak, že zprošťující rozsudek Krajského soudu v Ostravě pobočka v Olomouci zrušil a přikázal Krajskému soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

5. Na podkladě zrušujícího usnesení Nejvyššího soudu rozhodl Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci dne 10. 9. 2015 usnesením č. j. -251 tak, že odvolání stěžovatele zamítl a z podnětu odvolání poškozeného rozsudek Okresního soudu v Jeseníku doplnil o výrok, kterým se poškozený se svým nárokem na náhradu škody odkazuje na řízení ve věcech občanskoprávních.

6. Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci podal stěžovatel dovolání, které Nejvyšší soud usnesením ze dne 25. 2. 2016 č. j. -19 odmítl jako zjevně neopodstatněné.

7. Stěžovatel obecným soudům vytýká, že nedostatečně reflektovaly důkazy navržené obhajobou, čímž mělo dojít k porušení stěžovatelova práva na soudní ochranu a práva na spravedlivý proces. Stěžovatel při veřejném zasedání dne 10. 9. 2015 před Krajským soudem v Ostravě, pobočka v Olomouci navrhoval doplnění dokazování o důkazy, které dle jeho názoru mohly přispět k tomu, aby byl skutkový stav věci objasněn nad veškerou pochybnost. Odvolací soud však návrh na doplnění dokazování zamítl s odůvodněním, že důkazní situace je plně dostačující k posouzení jednání stěžovatele jako přečinu podvodu podle , 2 . Z tohoto důvodu jsou dle názoru stěžovatele následně vydaná rozhodnutí nepřezkoumatelná a protiústavní.

8. Stěžovatel obecným soudům dál vytýká, že v jeho případě nesprávně aplikovaly zásadu subsidiarity trestní represe zakotvenou v , neboť dle jeho názoru měla být celá věc řešena prostředky práva občanského, nikoliv trestního.

9. Stěžovatel je toho názoru, že jeho jednání nevykazovalo znaky typických podvodných jednání, od počátku měl v úmyslu pomocí peněz, které si vypůjčil od poškozeného, řešit svou obtížnou finanční situaci, a to konsolidací půjček. Neexistoval zde tedy podvodný úmysl peníze poškozenému do smluveného data nevrátit, naopak, na základě konzultace s bankovní poradkyní nabyl toho přesvědčení, že díky konsolidaci půjček bude schopen dostát všem svým závazkům, a tedy i vrátit vypůjčené peníze poškozenému. Nemohla být tedy naplněna subjektivní stránka uvedeného trestného činu, neboť v případě stěžovatele absentovalo zavinění ve formě úmyslu podvodně se obohatit na úkor jiného.

10. Ústavní soud na základě ústavní stížnosti, spisového materiálu, který si vyžádal, a napadených rozhodnutí obecných soudů dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

11. Podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "") senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný. Podle musí být usnesení o odmítnutí návrhu písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá, a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné.

12. Ústavní soud připomíná, že podle y ČR je soudním orgánem ochrany ústavnosti, není tedy součástí soustavy obecných soudů a není ani povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí. Směřuje-li ústavní stížnost proti rozhodnutí soudu vydanému v soudním řízení, není samo o sobě významné, je-li namítána jeho věcná nesprávnost. Pravomoc Ústavního soudu je založena výlučně k přezkumu rozhodnutí z hlediska dodržení ústavněprávních principů, tj. zda v řízení, respektive v rozhodnutí jej završujícím nebyly porušeny ústavními předpisy chráněná práva a svobody účastníka tohoto řízení, zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy a zda je lze jako celek pokládat za spravedlivé.

13. Pokud jde o námitku nedostatečné reflexe stěžovatelem navrhovaných důkazů, které obecné soudy neprovedly, a s tím spojenou námitku nedostatečného prokázání úmyslu stěžovatele spáchat trestný čin, tyto je třeba odmítnou z následujících důvodů. Rozhodnutí o rozsahu dokazování spadá do výlučné kompetence soudu, který má v rámci normativního obsahu aplikovaných podústavních norem dostatečný prostor, aby individuálně posoudil, zda ke zjištění skutkového stavu je či není třeba provedení dalších důkazů. Ústavní soud do tohoto procesu může vstupovat jen ve výjimečných případech, jestliže by důkazní návrh měl zásadní význam pro posouzení otázky viny, avšak trestní soud jej přesto bez logického odůvodnění odmítne provést (viz např. nálezy

sp. zn.

ze dne 3. 3. 1999 a

sp. zn.

ze dne 20. 5. 1997; všechna citovaná rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz). Porušení pravidel spravedlivého (řádného) procesu tedy nelze vyvozovat z toho, že soud neuzná za vhodné některý z navržených důkazů provést, pokud tak učinil proto, že z důkazů do té doby provedených je skutkový stav posuzované věci již bezpečně objasněn a svůj postup v tomto směru přiměřeným způsobem odůvodní (srov. nálezy

sp. zn.

ze dne 21. 5. 1996 či

sp. zn.

ze dne 16. 7. 2002). V posuzovaném případě Ústavní soud nemá důvod přehodnocovat závěr trestních soudů o tom, že skutkový stav byl dostatečně prokázán, a že proto není třeba provádět další dokazování.

14. Již odůvodnění napadeného usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci ze dne 23. 9. 2014 obsahuje vysvětlení, proč nebyly stěžovatelem navrhované důkazy provedeny. Na str. 5 se uvádí, že ani doplněné dokazování navrhované obžalovaným (stěžovatelem) nemohlo v žádném směru vést ke změně stanoviska Nejvyššího soudu, neboť důkazní situace byla plně dostačující k posouzení jednání stěžovatele jako přečinu podvodu podle , 2 .

15. Stěžovatel v průběhu celého řízení namítal, že nebyl dostatečně prokázán jeho úmysl způsobit stíhaný přečin, a proto navrhoval další důkazy. Tvrdí, že jednal na doporučení bankovní poradkyně, která mu sdělila, že v případě uhrazení všech již splatných dlužných částek bude možno konsolidovat jeho dluhy. Tato skutečnost dle stěžovatele ukazuje na nedostatek zavinění na jeho straně, neboť při sjednávání výpůjčky s poškozeným věřil, že po této konsolidaci bude schopen všem svým dluhům dostát. Ze spisového materiálu, resp. ze svědectví manželky stěžovatele však vyplývá, že konsolidace úvěru jim slíbena nebyla, byla pouze doporučena, s manželem si tedy nemohli být jistí, jestli vyjde. Z tohoto důvodu není možno přisvědčit stěžovateli, že jednal v přesvědčení, že vypůjčené peníze poškozenému do dohodnutého data vrátí. Nemohl si totiž být takovým tvrzením jist, musel minimálně počítat s variantou, že se mu úvěr nepodaří konsolidovat, tedy byl minimálně srozuměn s tím, že peníze nevrátí, což svědčí o jeho nepřímém úmyslu spáchat přečin podvodu podle , 2 . Ústavní soud je tedy toho názoru, že důkazní návrh stěžovatele neměl zásadní význam pro posouzení otázky viny, a proto v postupu soudů porušení práv stěžovatele na spravedlivý proces ani práv na soudní ochranu neshledal.

16. Dále Ústavní soud musí odmítnout tvrzení stěžovatele, že v jeho věci trestní soudy nerespektovaly zásadu subsidiarity trestní represe. Princip subsidiarity trestní represe ve smyslu , (dále též "") nelze chápat tak, že trestní odpovědnost je vyloučena vždy, pokud existuje paralelně nějaký jiný druh odpovědnosti za protiprávní jednání, např. odpovědnost správněprávní, občanskoprávní či pracovněprávní. Jinými slovy řečeno, není vyloučeno ani souběžné uplatnění trestní odpovědnosti spolu s jiným druhem odpovědnosti. Trestní odpovědnost je vyloučena pouze v situacích, kdy uplatněním jiného druhu odpovědnosti lze dosáhnout splnění všech funkcí vyvození odpovědnosti, tj. splnění cíle reparačního a preventivního, a přitom funkce represivní není v daném případě nezbytná (srov. usnesení Ústavního soudu

sp. zn.

ze dne 10. 10. 2013). O takovou situaci však v uvedeném případě nešlo. Námitkou stěžovatele týkající se nedostatečné reflexe zásady subsidiarity trestní represe se zabýval Nejvyšší soud v usnesení ze dne 13. 5. 2015, ve kterém shledal, že v posuzované věci bylo užití prostředků trestní represe zcela namístě a nezbytné z důvodů, které vyčerpávajícím způsobem uvedl na str. 8-9. Těmito důvody bylo zejména to, že se stěžovatel dopustil přečinu v jeho kvalifikované podobě, neboť částka 60.000 Kč přesahuje spodní hranici větší škody ve smyslu , dále že stěžovatel byl při svém jednání veden zištným záměrem, neboť se realizací uvedené půjčky snažil řešit svou finanční situaci a to s vědomím, že pravděpodobně nebude moct dostát svým závazkům s ohledem na celkovou dlužnou částku, která dosahovala částky 1.300.000 Kč. Pokud stěžovatel namítá nedostatečnou škodlivost svého činu ve smyslu , Ústavní soud shledává argumentaci Nejvyššího soudu, která toto tvrzení stěžovatele vyvrací, jako zcela dostačující.

17. S ohledem na výše uvedené nezbylo Ústavnímu soudu, než podanou ústavní stížnost odmítnout jako návrh zjevně neopodstatněný podle .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 23. srpna 2016

David Uhlíř, v. r.

předseda senátu