Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 1369/2005

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem výše označeným potvrdil rozsudek Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 13. 7. 2004, č. j. , a to v napadeném výroku II.; tímto výrokem byla zamítnuta žaloba na určení, že pan F. S. byl ke dni 25.7.1969 (den jeho úmrtí) vlastníkem pozemků parc. č. 711/2 a 716/3 v k. ú. P. n. L.

Odvolací soud dovodil, že podle žalobních tvrzení mohl být žalobce – jako závětní dědic po Fr. S. - oprávněnou osobou podle , o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, a okolnosti, za nichž došlo k převodu předmětných pozemků dne 16. 4. 1969 kupní smlouvou na stát, nasvědčují potenciálnímu naplnění restitučního důvodu podle (kupní smlouva uzavřená v tísni za nápadně nevýhodných podmínek). Zákonná lhůta k uplatnění restitučního nároku (žaloba nyní podána 2. 6. 2003, předtím k jinak označeným pozemkům 2. 7. 1998) však uplynula již 31. 1. 1993 a nárok zanikl ( ). Žalobce se proto oprávněně nemůže domáhat jinou právní cestou uspokojení neexistujícího nároku.

Proti potvrzující části rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jež co do přípustnosti opřel o zásadní právní význam napadeného rozsudku a odvolacímu soudu vytýkal nesprávné právní posouzení věci. Zdůrazňoval, že nejde o restituční případ; Fr. S. uzavřel podle něj kupní smlouvu v duševní poruše a jde o „triviální případ“ absolutní neplatnosti smlouvy, kvalifikovatelný podle obecných ustanovení . Navrhl, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Žalovaný navrhl ve vyjádření k dovolání, aby je dovolací soud zamítl.

Nejvyšší soud zjistil, že žalobce, zastoupený advokátem, podal dovolání v otevřené lhůtě. Aby však dovolací soud mohl přistoupit k přezkumu dovolacího důvodu (uplatněného podle ), musel by dospět k pozitivnímu závěru o tom, že jsou naplněny podmínky přípustnosti dovolání; ta připadala v úvahu jen podle , tedy pro zásadní právní význam rozsudku odvolacího soudu.

Dovolání však není přípustné.

Dovolateli lze přisvědčit jen v obecné rovině potud, že v případě kupní smlouvy za stát uzavřené – bez dalšího – s občanem jednajícím v duševní poruše by nešlo o restituční věc, ale o případ spadající pod obecná ustanovení .

Takto jednoznačně ale věc posoudit nelze.

Samotný žalobce tvrdil, že Místní národní výbor v P. (jeho funkcionáři) naléhal již od roku 1967 na pana S., aby zemědělské pozemky prodal (nyní jsou zastavěny). Na pozemky byl navážen stavební materiál a pan S. „se z toho zbláznil“. V roce 1969, kdy byl pan S. po propuštění z psychiatrické léčebny dne 2. 4. 1969 v péči žalobce na jeho revers, odvezli pracovníci MNV pana S. bez vědomí žalobce dne 16. 4. 1969 k vynucenému podpisu kupní smlouvy, nedoprovodili jej zpět a jmenovaný byl nalezen až po třech dnech příslušníky tehdejšího Sboru národní bezpečnosti na interním oddělení Fakultní nemocnice v H. K. Jeho zdravotní stav se zhoršil a dne 25. 7. 1969 pan S. zemřel.

Jde tedy o jednoznačně tvrzenou restituční situaci. Skutkové okolnosti, jak je popisuje žalobce, obsahují prvek perzekuce se strany tehdejšího správního orgánu; byla tu snaha vynutit si výkup pozemků na občanovi, jenž navíc v rozhodné době nemusel být s to posoudit následky svého jednání.

Popsaný skutkový stav naplňuje pojmové znaky restitučního důvodu podle Předmětná kupní smlouva byla uzavřena právním předchůdcem žalobce – paralelně při jeho špatném zdravotním stavu, který mohl vykazovat rysy duševní poruchy – v tísni i za nápadně nevýhodných podmínek. Tíseň (srov. také R 36/93) již popsal žalobce, jak výše rekapitulováno. Nápadně nevýhodné podmínky jsou dány tím, že pozemky o výměře 14 576 m2, na nichž byl navíc pan S. podle žalobních tvrzení existenčně závislý, byly převedeny za cenu ve výši 5.680,- Kč – tedy za tehdejších diskriminačních 0,40 Kč za m2 (srov. a její restituční konsekvence, vyložené zejména v nálezu Ústavního soudu ze dne 17. 9. 1996, sp. zn. , publikovaném ve Sbírce nálezů a usnesení sv. 6, č. 79, str. 66).

Odvolací soud tedy při hmotněprávním posouzení věci nepochybil, dovodil-li zánik případného žalobcova nároku na vydání pozemků, předtím podřaditelného pod restituční předpis. Postupoval-li žalobce nyní cestou určovací žaloby se záměrem přivodit dodatečné projednání dědictví po Fr. S., pak žalobci nelze přiznat ani naléhavý právní zájem na takové žalobě ( a contrario).

Podmínky ustanovení , odst. 3 proto nebyly naplněny a dovolací soud žalobcovo dovolání podle věty první a odmítl.

Protistraně nevznikly v řízení o dovolání žádné náklady.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle .

V Brně dne 21. prosince 2005

JUDr. Ludvík D a v i d , CSc., v. r.

předseda senátu