Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

7 Tdo 1572/2005

U S N E S E N Í

O d ů v o d n ě n í :

I.

Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 22. 11. 2005, sp. zn. , byl obviněný N. M. N. M. E. uznán vinným trestným činem podílnictví podle § 251 odst. 1 písm. a) tr. zák.

Podle skutkových zjištění obvodního soudu se jej obviněný dopustil tím, že blíže nezjištěného dne v září 2003 převzal od R. H., odcizený starožitný čínský sekretář vykládaný slonovinou v hodnotě 150.000,- Kč, který byl majetkem JUDr. J. N., a který byl původně umístěn v bytě v B. ulici v P., který se souhlasem poškozeného obviněný užíval, a předmětný sekretář uskladnil bez vědomí majitele v obchodě Z. P. v B. ulici v P.

Obviněnému byl uložen peněžitý trest ve výměře 75.000,- Kč s tím, že pro případ jeho nevykonání v dané lhůtě byl stanoven náhradní trest odnětí svobody ve výměře šesti měsíců. Poškozený byl s nárokem na náhradu škody odkázán na řízení ve věcech občanskoprávních.

Odvolání obviněného Městský soud v Praze usnesením ze dne 14. 4. 2005, sp. zn. , zamítl podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné.

II.

Proti usnesení Městského soudu v Praze podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání, a to z důvodů uvedených v § 265b odst. 1 písm. d), k) tr. ř.

V odůvodnění dovolání obviněný namítl, že soud prvního stupně se podle jeho názoru dopustil především procesních pochybení. To spatřuje v tom, že obvodní soud dne 21. 10. 2004 v přítomnosti obviněného a jeho obhájce odročil hlavní líčení na 22. 11. 2004 za účelem výslechu družky obviněného, svědkyně A. K. Poté, co obviněný zjistil, že jmenované došlo předvolání k hlavnímu líčení na 24. 11. 2004, dospěl k závěru, že on i jeho obhájce se přeslechli a správný termín odročeného hlavního líčení je nikoli 22. 11. 2004, nýbrž 24. 11. 2004. Obvodní soud pak dne 22. 11. 2004 provedl hlavní líčení bez jeho přítomnosti a jmenovanou svědkyni nevyslechl. Podle názoru obviněného se odvolací soud s tímto pochybením soudu prvního stupně nevypořádal a odvolání zamítl, přestože podle názoru obviněného došlo k porušení ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení.

Obviněný vyslovuje dále nesouhlas s tím, že mu byl uložen peněžitý trest, aniž by podle názoru obviněného byly splněny zákonné podmínky pro jeho uložení ve smyslu § 54 odst. 1 tr. zák. Má totiž za to, že soud při jeho ukládání nepřihlédl dostatečně k jeho osobním a majetkovým poměrům, resp. se jimi blíže nezabýval.

V petitu dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud usnesení Městského soud v Praze zrušil a rozhodl o „odkladném účinku trestu“.

Nejvyšší státní zástupkyně se k podanému dovolání podle § 265h odst. 2 tr. ř. do data konání neveřejného zasedání Nejvyššího soudu písemně nevyjádřila.

III.

Nejvyšší soud jako soud dovolací nejdříve ověřil, že dovolání je přípustné, bylo podáno oprávněnou osobou, v zákonné lhůtě a na předepsaném místě.

Poté se zaměřil na to, zda dovolatelem uplatněné námitky lze skutečně považovat za některý z důvodů dovolání podle § 265b odst. 1 tr. ř., neboť uplatnění námitek, které obsahově naplňují dovolací důvod, je nezbytnou podmínkou přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. ř.

K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř.

Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. je dán tehdy, jestliže byla soudem porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání.

Jejich porušení spatřoval obviněný v tom, že odročené hlavní líčení dne 22. 11. 2004 proběhlo podle jeho názoru bez jeho viny v jeho nepřítomnosti, když se mylně řídil nikoli informací, kterou obdržel osobně v závěru předchozího hlavního líčení od předsedy senátu, nýbrž datem uvedeným v písemném předvolání jeho družky A. K.

Nejvyšší soud však shledal tuto námitku dovolatele zjevně neopodstatněnou.

Ze spisového materiálu vyplývá, že hlavního líčení konaného dne 21. 11. 2004 u Obvodního soudu pro Prahu 2 se zúčastnili osobně obviněný i jeho obhájce Mgr. U. S. Toto hlavní líčení bylo v jejich přítomnosti odročeno na den 22. 11. 2004, a to za účelem předvolání znalců, svědkyně A. K. a zajištění předvolání svědka I. Přítomní vzali termín odročeného hlavního líčení na vědomí s tím, že se k němu dostaví bez obeslání. Obviněný byl dále poučen, že pokud se nedostaví, bude jednáno v jeho nepřítomnosti (viz č. l. 122 spisu).

Hlavní líčení konané dne 22. 11. 2004 pak proběhlo podle § 202 odst. 2, 3 tr. ř. v nepřítomnosti obviněného (viz č. l. 129 spisu).

Ve smyslu § 202 odst. 2 tr. ř. lze hlavní líčení provést v nepřítomnosti obžalovaného, jen když má soud za to, že lze věc spolehlivě rozhodnout a účelu trestního řízení dosáhnout i bez jeho přítomnosti, a přitom

a)obžaloba byla obžalovanému řádně doručena a obžalovaný byl k hlavnímu líčení včas a řádně předvolán a

b)o skutku, který je předmětem obžaloby, byl obžalovaný už některým orgánem činným v trestním řízení vyslechnut a bylo dodrženo ustanovení o zahájení trestního stíhání (§ 160 tr. ř.) a obviněný byl upozorněn na možnost prostudovat spis a učinit návrhy na doplnění vyšetřování (§ 166 odst. 1 tr. ř.).

Ustanovení § 202 odst. 3 tr. ř. pak stanoví, že nedostaví-li se obžalovaný bez řádné omluvy k hlavnímu líčení a soud rozhodne o tom, že se hlavní líčení bude konat v nepřítomnosti obžalovaného, lze v hlavním líčení protokoly o výslechu svědků, znalců a spoluobviněných přečíst za podmínek uvedených v § 211 tr. ř.

Z obsahu spisu je zřejmé, že v případě odročeného hlavního líčení dne 22. 11. 2004 byly splněny všechny nezbytné podmínky pro jeho konání v nepřítomnosti obviněného. Nelze akceptovat argumentaci obviněného, že on i jeho obhájce se řídili mylným předvoláním svědkyně A. K., v důsledku čehož se dostavili k soudu až dne 24. 11. 2004. Je zcela zřejmé, že oba jmenovaní vzali u obvodního soudu dne 21. 10. 2004 osobně na vědomí termín odročení hlavního líčení. Pokud u nich vznikla o správnosti tohoto termínu pochybnost, nic jim nebránilo kontaktovat příslušný soud a informaci si ověřit. Nic takového však neučinili. O možnost účastnit se odročeného hlavního líčení se tedy připravili výhradně vlastní vinou. Poté, co byl obviněný k věci obsáhle vyslechnut a provedeny všechny stěžejní důkazy v jeho přítomnosti v hlavním líčení dne 24. 10. 2004, bylo i podle názoru Nejvyššího soudu možno věc spolehlivě rozhodnout a účelu trestního řízení dosáhnout i bez jeho přítomnosti u odročeného hlavního líčení.

K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. k) tr. ř.

Obviněný dovolání opřel také o dovolací důvod uvedený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. k) tr. ř., tj. že v rozhodnutí některý výrok chybí nebo je neúplný.

Obviněný ovšem v dovolání žádnou konkrétní námitku, která by měla uvedený dovolací důvod naplňovat, neuvedl.

Z obsahu dovolání je možné dovodit, že obviněný měl zřejmě na mysli uplatnění dovolacího důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., neboť v další části dovolání brojí proti tomu, že mu soud uložil peněžitý trest, ačkoliv nebyly splněny zákonné podmínky pro jeho uložení, neboť soud podle přesvědčení obviněného nepřihlédl dostatečně k jeho osobním a majetkovým poměrům.

Podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným.

Z odůvodnění rozhodnutí soudu prvního i druhého stupně je však zřejmé, že se otázkou adekvátního trestu zabývaly. Uložení peněžitého trestu obviněnému za trestný čin podílnictví podle § 251 odst. 1 písm. a) tr. zák. nebylo vyloučeno, zákonné podmínky vyžadované ustanovením § 53 a násl. tr. ř. byly v posuzovaném případě splněny. Dovolatelovy výhrady lze chápat současně i jako námitky proti nepřiměřenosti peněžitého trestu, v důsledku údajně nedostatečného zohlednění jeho osobních a majetkových poměrů (tedy že při jejich zohlednění by měl být uložen trest mírnější).

Ve shodě s respektovanou judikaturou (viz č. rozh. trest.) však Nejvyšší soud uvádí, že dovolacím důvodem podle tr. ř. není pouhá nepřiměřenost trestu, nejde-li o nepřípustný druh trestu ani o překročení příslušné trestní sazby. Obviněný tedy sice deklaroval dovolací důvod podle tr. ř. napadající porušení zákonných podmínek pro uložení peněžitého trestu, ale svými konkrétními námitkami zpochybňoval jeho přiměřenost. Takovými námitkami však zvolený, ani jiný dovolací důvod věcně nenaplnil.

IV.

Z důvodů rozvedených shora proto Nejvyšší soud dovolání obviněného N. M. N. M. E. odmítl jako zjevně neopodstatněné ve smyslu § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Učinil tak v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 20. prosince 2005

Předseda senátu:

JUDr. Robert Fremr