Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Odo 1519/2005

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobce po žalované a jejím manželovi P. V. (původně druhém žalovaném) požadoval, aby mu společně a nerozdílně zaplatili 28.700,- Kč se 4 % úrokem z prodlení od 29. 8. 2002 do zaplacení.

Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou rozsudkem ze dne 28. 4. 2004, č. j. -160, žalobě částečně vyhověl a uložil žalovaným povinnost společně a nerozdílně zaplatit žalobci 13.784,- Kč se 4 % úrokem z prodlení od 29. 8. 2002 do zaplacení; do zbývající částky 14.952,- Kč s příslušenstvím žalobu zamítl. Současně rozhodl o náhradě nákladů řízení.

K odvolání žalobce, které směřovalo výlučně do výroku, jímž byla žaloba o zaplacení částky 14.952,- Kč s příslušenstvím zamítnuta, Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 16. 12. 2004, č. j. -186, rozsudek soudu prvního stupně v tomto výroku změnil tak, že uložil žalovaným povinnost zaplatit žalobci společně a nerozdílně dalších 14.952,- Kč se 4 % úrokem z prodlení od 29. 8. 2002 do zaplacení. V souvislostí s tím znovu rozhodl o náhradě nákladů řízení v prvním stupni a dále o náhradě nákladů řízení odvolacího.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal každý ze žalovaných samostatně dovolání. Žalovaná především namítá, že napadený rozsudek obsahuje nesprávné poučení v tom smyslu, že proti němu není odvolání ani dovolání přípustné. Má zato, že dovolání je přípustné podle ustanovení , neboť jím byl změněn původně zamítavý výrok rozsudku soudu prvního stupně. Důvodnost svého dovolání spatřuje ve skutečnostech, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a že rozsudek odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci, přičemž uvedené dovolací důvody v dovolání dále rozvádí.

Především je na místě zdůraznit, že tímto rozhodnutím je rozhodováno výlučně o dovolání žalované B. V. Ve věci vystupují na straně žalované dva účastníci řízení, kteří – ač manželé a z hlediska hmotně právního solidární dlužníci – jsou z procesního hlediska samostatnými účastníky řízení vystupujícími na jedné straně sporu (srov. ). Z hlediska dovolacího řízení bylo nutné přistoupit k rozštěpení jejich dosavadního procesního společenství proto, že zatímco žalovaná B. V. byla osvobozena od zaplacení soudního poplatku z dovolání, žádost žalovaného P. V. o takové osvobození byla soudem zamítnuta a žalovaný dosud soudní poplatek z dovolání neuhradil.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( , , ve znění pozdějších předpisů – dále jen „ “) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v a k tomu oprávněným subjektem (žalovanou) řádně zastoupeným advokátem ( , 4 ), dospěl k závěru, že dovolání žalované směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.

Dovolání je mimořádným opravným prostředkem; dovolací soud se proto vždy musí v prvé řadě zabývat jeho přípustností. Podle lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Jde-li o rozsudek, jímž byl odvolacím soudem ve věci samé změněn rozsudek soudu prvního stupně (jak tomu bylo i v posuzovaném případě), je předpokladem přípustnosti dovolání podle skutečnost, že dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění převyšujícím 20.000,- Kč a v obchodních věcech 50.000,- Kč; k příslušenství pohledávky se nepřihlíží ( ).

Z obsahu dovolání se podává, že směřuje proti výroku rozsudku odvolacího soudu, kterým byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o zamítnutí žaloby o zaplacení částky 14.952,- Kč s příslušenstvím tak, že odvolací soud žalobě v uvedeném rozsahu vyhověl. Dovolání tak směřuje proti výroku rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnuto o částce 14.952,- Kč (žalobě vyhovující výrok rozsudku soudu prvního stupně nebyl odvoláním napaden a nabyl tak právní moci). Protože dovolání směřuje proti výroku, kterým bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč, není dovolání žalované proti měnícímu výroku ve věci samé ve smyslu s přípustné.

Vzhledem k tomu, že dovolání žalované směřuje výslovně i proti výrokům rozsudku odvolacího soudu, jimiž bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů nezbylo, než zvažovat jeho přípustnost rovněž z hlediska ustanovení upravujících přípustnost dovolání proti usnesení. Rozhodnutí o nákladech řízení má, jde-li o jeho formu, vždy povahu usnesení ( ve spojení s ), byť je začleněno do rozsudku soudu a stává se proto formálně jeho součástí. Přípustnost dovolání proti usnesení upravují ustanovení až 239

Přípustnost dovolání podle nepřichází v úvahu, neboť usnesení o nákladech řízení není rozhodnutím ve věci samé (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. 1. 2002, sp. zn. , uveřejněné pod R 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Přípustnost dovolání není založena ani ustanoveními , a , neboť napadené výroky rozhodnutí nelze podřadit žádnému z tam taxativně vyjmenovaných případů.

Ze všech shora uvedených důvodů proto dovolacímu soudu nezbylo, než dovolání žalované podle věty první a bez jednání odmítnout.

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle věty prvé, , a za situace, kdy dovolání žalované bylo odmítnuto a žalobci v souvislosti se zastoupením advokátem vznikly náklady, které sestávají z odměny advokáta v částce 1.690,- Kč ( , , v návaznosti na a , v platném znění) a z paušální částky náhrady hotových výdajů v částce 75,- Kč ( , a 3 , v platném znění).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně 18. prosince 2005

JUDr. Ivana Zlatohlávková, v. r.

předsedkyně senátu