Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

11 Tcu 146/2005

U S N E S E N Í

O d ů v o d n ě n í :

Výše uvedeným rozsudkem Okresního soudu v Topolčanech, Slovenská republika, ze dne 31. 3. 2004, sp. zn. , ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Nitře ze dne 17. 6. 2004, sp. zn. , byl P. E. uznán vinným trestnými činy loupeže podle § 234 odst. 1 tr. zák. a porušování domovní svobody podle § 238 odst. 1, 2 tr. zák., spáchanými ve spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zák., za které byl odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou let, s podmíněným odkladem jeho výkonu na zkušební dobu v trvání dvou let.

Uvedené trestné činnosti se podle zjištění soudu dopustil tím, že po předcházející vzájemné dohodě se spoluodsouzeným K. dne 8. 8. 2002 okolo 19.45 hod. přišli do rodinného domu L. P. v obci S., kde K. fyzicky napadl poškozeného L. P. tak, že jej pěstmi tloukl do hlavy, čímž mu způsobil pohmoždění měkkých částí tkání hlavy s dobou pracovní neschopnosti do 31. 8. 2002, přičemž vykřikoval „Už jsi doma ty hajzle, kde jsou peníze“. Když se jednání K. snažila zabránit manželka poškozeného J. P., K. ji odstrčil do křesla, když do místnosti vstoupila matka poškozeného E. P., odstrčil ji P. E. Po tomto fyzickém napadení řekl K. P. E., aby sebral z domu a odnesl do auta barevný televizor, mikrovlnnou troubu, počítač s příslušenstvím, Hi-fi věž JVC s reproduktory, cenné věci ze žlutého kovu a různé dekorační předměty. Na základě tohoto pokynu P. E: tyto věci z domu odnesl do svého osobního motorového vozidla zn. Fiat Tipo. Po odchodu z místa činu odcizené věci uskladnili v rodinném domě bratra K.a v obci B.

Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo podle , o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení slovenského soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky.

Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že nejsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.

Podle § 4 odst. 1 zákona se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl Nejvyšší soud České republiky. Podle § 4 odst. 2 zákona může však Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Konečně pak podle § 4 odst. 3 téhož zákona, jestliže Nejvyšší soud rozhodne o uznání rozsudku podle odstavce 1 nebo o zaznamenání údajů o odsouzení do evidence Rejstříku trestů podle odstavce 2, hledí se na takové odsouzení cizozemským soudem jako na odsouzení soudem České republiky.

Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (trestný čin loupeže podle § 234 tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona o Rejstříku trestů.

V posuzované věci však nejsou dány podmínky materiální povahy. P. E. se dopustil zvlášť závažného úmyslného trestného činu směřujícího proti osobní svobodě a majetku jiných osob. Kritérium závažnosti činu tedy naplněno je. Nikoli však kritérium druhu uloženého trestu. Nejvyšší soud má zato, že uložený podmíněný trest odnětí svobody vzhledem ke svému charakteru, zařazení v hierarchii sankcí v českém trestním právu a konkrétní jeho výměře postup podle shora uvedeného ustanovení neodůvodňuje.

Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky nevyhověl.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 16. prosince 2005

Předseda senátu:

JUDr. Karel Hasch