Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 315/16

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Davidem Uhlířem o ústavní stížnosti Edmunda Stauberta, zastoupeného Mgr. Radkou Novákovou, advokátkou se sídlem v Praze, Washingtonova 1599/17, proti rozsudku Městského soudu v Praze č. j. 4 Cad 1/2007-190 ze dne 18. ledna 2011, za účasti Městského soudu v Praze jako účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Stěžovatel nezastoupen advokátem napadl ústavní stížností rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. -246 ze dne 30. 11. 2011. Na výzvu Ústavního soudu upřesnil, že žádá zrušení nejen tohoto rozsudku, ale také usnesení téhož soudu č. j. -27 ze dne 2. 12. 2015.

2. Na další výzvu Ústavního soudu stěžovatel dne 23. 6. 2016 předložil prostřednictvím své advokátky bezvadnou ústavní stížnost. V ní žádal zrušení rozsudku Městského soudu v Praze č. j. -190 ze dne 18. 1. 2011, naopak již nežádal zrušení výše uvedených rozhodnutí Nejvyššího správního soudu. Uvedl, že rozsudek č. j. -246 je rozhodnutím o mimořádném opravném prostředku, který Nejvyšší správní soud odmítl jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení. Podle by tedy měla být zachována lhůta pro napadení předchozího rozsudku městského soudu. Dále stěžovatel vysvětil, proč byla jeho důchodová věc před správními soudy posouzena meritorně nesprávně.

3. Ústavní soud se seznámil s ústavní stížností a přílohami spisu; dospěl přitom k závěru, že se jedná o návrh nepřípustný.

4. Procesním prostředkem ochrany práva stěžovatele proti rozsudku městského soudu je kasační stížnost. Tu stěžovatel podal a Nejvyšší správní soud ji zamítl rozsudkem č. j. -246. Jakkoliv lze souhlasit s tím, že kasační stížnost je mimořádným opravným prostředkem, rozhodnutí o ní bylo rozhodnutím zjevně věcným. Odmítavé je pouze usnesení Nejvyššího správního soudu č. j. -27. V něm soud odmítl kasační stížnost proti rozsudku městského soudu pro překážku věci rozhodnuté založenou právě rozsudkem č. j. -246. Ani v tomto případě nejde o odmítavé rozhodnutí z důvodů závislých na uvážení soudu (na jeho uvážení výslovně závisí nepřijatelnost kasační stížnosti ve věcech mezinárodní ochrany podle ). Nejvyšší správní soud zde naopak konstatuje, že opětovnou kasační stížnost v téže věci již stěžovatel nemá k dispozici ze zákona. Nejde tedy o případ předvídaný .

5. Rozsudek městského soudu mohl stěžovatel napadnout, pouze pokud by zároveň napadl i rozsudek č. j. -246 jako rozhodnutí o posledním procesním prostředku k ochraně práva [tak již usnesení

sp. zn.

ze dne 15. 1. 1997 (U 2/7 SbNU 331)]. To stěžovatel neučinil a s ohledem na zjevnou opožděnost ani učinit nemohl (srov. usnesení

sp. zn.

ze dne 23. 7. 2013 vydané v téže důchodové věci stěžovatele).

6. Smyslem právního institutu lhůty je snížení neurčitosti při uplatňování práv, resp. pravomocí, časové omezení stavu nejistoty v právních vztazích, urychlení procesu rozhodování s cílem reálného dosažení zamýšlených cílů [nález

sp. zn.

ze dne 17. 12. 1997 (N 163/9 SbNU 399; 30/1998 Sb.)]. Promeškání příslušných lhůt nelze obcházet podáváním nových návrhů proti jednotlivým rozhodnutím v různých procesních stádiích věci stěžovatele, pokud to zákon neumožňuje. Chtěl-li tedy stěžovatel podrobit svou důchodovou věc přezkumu Ústavního soudu, měl řádně napadnout rozsudek č. j. -246.

7. Z uvedených důvodů Ústavní soud návrh stěžovatele odmítl soudcem zpravodajem podle jako návrh nepřípustný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 28. června 2016

David Uhlíř v. r.

soudce zpravodaj