Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 1928/2005

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové a JUDr. Vladimíra Kůrky v exekuční věci oprávněného T. H., zastoupeného Nezávislou odborovou komisí, občanským sdružením se sídlem v P., proti povinné České republice – Ministerstvu vnitra, se sídlem v Praze 7, Nad Štolou 936/3, k vymožení jiné povinnosti, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. , o dovolání povinné proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. 1. 2003, č.j. -23, takto:

Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

V záhlaví uvedeným rozhodnutím odvolací soud změnil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 20. 8. 2002, sp. zn. -10 (jímž byl zamítnut návrh na nařízení exekuce na podkladě rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 19. 3. 2001, č.j. -254, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 10. 4. 2002, č.j. -324), tak, že exekuci nařídil. Dospěl k závěru, že podmínky pro vyhovění návrhu na nařízení exekuce jsou splněny; splněním vymáhané povinnosti se soud při nařízení exekuce nezabývá a vychází v tomto směru z tvrzení oprávněného. Pokud v průběhu řízení vyplyne, že povinnost byla splněna, je dán důvod k zastavení řízení.

V dovolání – jehož přípustnost dovozuje pouze z ustanovení (dále jen „ “) – namítá povinná, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci a že vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování ( , odst. 3 ). Je přesvědčena, že splnění povinnosti uložené exekučním titulem je skutečností rozhodnou pro nařízení exekuce; jelikož povinná vymáhanou povinnost dobrovolně splnila, neměla být exekuce nařízena.

Oprávněný navrhl, aby dovolání bylo zamítnuto jako nedůvodné. Ztotožňuje se se závěrem odvolacího soudu, že splněním vymáhané povinnosti se soud při nařízení exekuce nezabývá. Ačkoli po podání dovolání byla vymáhaná povinnost splněna, nemůže to v dovolacím řízení ovlivnit výsledek sporu ve prospěch povinné.

Nejvyšší soud věc projednal podle ve znění účinném do 31. 3. 2005 (čl. II, bod 3. ).

Dovolání – přípustné podle , a odst. 2 a , o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů (dále jen „ “) – je zjevně bezdůvodné.

Právní posouzení věci je nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.

V souzené věci dovolatelka zpochybňuje právní závěr odvolacího soudu, že při nařízení exekuce se soud nezabývá tím, zda povinný splnil povinnost uloženou mu exekučním titulem či nikoli. Tento závěr je však správný a zcela v souladu s ustálenou soudní praxí, neboť tato okolnost je při nařizování exekuce bezvýznamná. Je uplatnitelná a přísluší o ní rozhodovat leda v poměrech (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2005, sp. zn. , uveřejněné v Soudní judikatuře č. 6, ročník 2005, pod č. 101); ostatně povinná příslušný návrh na ní založený již podala.

Vzhledem k tomuto závěru neobstojí ani druhá dovolatelčina námitka, že napadené rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování. Jelikož odvolací soud dospěl ke (správnému) závěru, že splnění vymáhané povinnosti není při nařízení exekuce rozhodné, jeho rozhodnutí ze skutkového zjištění o nesplnění této povinnosti nevychází.

Protože odvolací soud uplatnil ve svém rozhodnutí názory v soudní praxi ustálené a nepochybné, Nejvyšší soud dovolání podle jako zjevně bezdůvodné odmítl.

O nákladech vzniklých oprávněnému v dovolacím řízení rozhodne soudní exekutor ( ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 14. prosince 2005

JUDr. Vladimír Mikušek, v. r.

předseda senátu