Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Odo 1276/2005

U S N E S E N Í

Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Vrchní soud v Olomouci v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení ze dne 14. dubna 2005, č.j. -187, jímž Krajský soud v Ostravě - odkazuje na ustanovení (dále jen „“) - k návrhu žalobkyně připustil, aby do řízení na její místo vstoupila K., s. r. o., (dále jen „společnost“).

Odvolací soud akcentoval, že po zahájení řízení podáním datovaným 8. srpna 2001, doručeným soudu prvního stupně dne 10. srpna 2001 (srov. č.l. 54) žalobkyně oznámila, že pohledávky, které jsou předmětem řízení (tj. pohledávky ze smluv o úvěru reg. č. 164/91/522 a reg. č. 165/91/522 ze dne 28. února 1991), postoupila smlouvami č. 9047252371 a č. 9047252374 společnosti, která se vstupem do řízení podáním ze dne 29. srpna 2001 souhlasila. Maje za splněné všechny podmínky vyžadované ustanovením , odvolací soud shledal rozhodnutí soudu prvního stupně věcně správným.

Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, namítaje, že smlouvy o postoupení pohledávky jsou natolik neurčité, že „je možno dovozovat jejich neplatnost, a za tohoto stavu věci, dle názoru dovolatele, není možné učinit úkon v tom směru, že do řízení vstupuje žalobce“. Požaduje, aby Nejvyšší soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc tomuto soudu vrátil k dalšímu řízení.

Dovolání je přípustné podle ustanovení ; je však zjevně bezdůvodné.

Podle ustanovení , má-li žalobce za to, že po zahájení řízení nastala právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod nebo přechod práva nebo povinnosti účastníka řízení, o něž v řízení jde, může dříve, než soud o věci rozhodne, navrhnout, aby nabyvatel práva nebo povinnosti vstoupil do řízení na místo dosavadního účastníka; to neplatí v případech uvedených v (odstavec 1). Soud návrhu usnesením vyhoví, jestliže se prokáže, že po zahájení řízení nastala právní skutečnost uvedená v odstavci 1, a jestliže s tím souhlasí ten, kdo má vstoupit na místo žalobce; souhlas žalovaného nebo toho, kdo má vstoupit na jeho místo, se nevyžaduje. Právní účinky spojené s podáním žaloby zůstávají zachovány (odstavec 2).

Nejvyšší soud již v usneseních uveřejněných pod čísly 31/2004 a 37/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek formuloval a odůvodnil závěr (od něhož nemá důvodu se odchýlit ani v této věci a na nějž v podrobnostech odkazuje), podle kterého při rozhodování o návrhu žalobce, aby nabyvatel práva vstoupil do řízení na jeho místo ( ), soud ve vztahu k jím označené právní skutečnosti zkoumá, zda jde vůbec o právní skutečnost, zda jde o takovou právní skutečnost, s níž právní předpisy obecně vzato spojují přechod práva, zda označená právní skutečnost opravdu nastala a zda je způsobilá mít za následek přechod práva. Otázkou, zda je žalobce skutečně nositelem jím tvrzeného práva, popřípadě, zda podle označené právní skutečnosti toto právo přešlo na jiného, se přitom nezabývá, neboť se netýká zkoumání procesního nástupnictví ve smyslu ustanovení , ale již posouzení věci samé. Z týchž důvodů se nezabývá ani otázkou, zda smlouva o postoupení pohledávky je platným právním úkonem.

Dovolatel prostřednictvím uplatněného dovolacího důvodu, kterým je dovolací soud ve smyslu ustanovení věty první vázán, splnění žádného z výše uvedených předpokladů, jimiž ustanovení podmiňuje vyhovění návrhu žalobce na vstup do řízení na místo dosavadního účastníka, nezpochybnil.

Jelikož se z obsahu spisu nepodává ani existence vad, k nimž dovolací soud u přípustného dovolání přihlíží z úřední povinnosti ( věta druhá ), Nejvyšší soud dovolání jako zjevně bezdůvodné podle ustanovení odmítl.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně 14. prosince 2005

JUDr. Petr Gemmel,v.r.

předseda senátu