Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

16 C 41/2021-34

Okresní soud ve Vsetíně - pobočka ve Valašském Meziříčí rozhodl samosoudcem JUDr. Pavlem Kotradym ve věci

žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem JUDr. Ing. jméno příjmení, Ph.D.

sídlem adresa

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení 32.354 Kč s příslušenstvím,

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 3.520,25 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně za dobu od 21. 1. 2020 do zaplacení, do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobce domáhá, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci jistinu ve výši 8.774,90 Kč, poplatky ve výši 5.522,85 Kč, kapitalizované úroky ve výši 3.195,98 Kč, kapitalizované zákonné úroky z prodlení ve výši 1.034,93 Kč, dohodnuté úroky ve výši 29 % ročně z částky 8.774,90 Kč za dobu od 21. 1. 2020 do zaplacení, úroky z prodlení v zákonné výši 9 % ročně z částky 8.774,90 Kč, a to za dobu od 21. 1. 2020 do zaplacení, neuhrazenou jistinu ve výši 9.208.19 Kč, poplatky ve výši 5.328,21 Kč, kapitalizované úroky ve výši 4.029,61 Kč, kapitalizované zákonné úroky z prodlení ve výši 1.417,40 Kč, dohodnuté úroky ve výši 29 % ročně z částky 12.728,44 Kč za dobu od 21. 1. 2020 do zaplacení a úroky z prodlení v zákonné výši 9 % ročně z částky 12.728,44 Kč, a to za dobu od 21. 1. 2020 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 3.520,25 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně za dobu od 21. 1. 2020 do zaplacení, do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se v části, v níž se žalobce domáhá, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci jistinu ve výši 8.774,90 Kč, poplatky ve výši 5.522,85 Kč, kapitalizované úroky ve výši 3.195,98 Kč, kapitalizované zákonné úroky z prodlení ve výši 1.034,93 Kč, dohodnuté úroky ve výši 29 % ročně z částky 8.774,90 Kč za dobu od 21. 1. 2020 do zaplacení, úroky z prodlení v zákonné výši 9 % ročně z částky 8.774,90 Kč, a to za dobu od 21. 1. 2020 do zaplacení, neuhrazenou jistinu ve výši 9.208.19 Kč, poplatky ve výši 5.328,21 Kč, kapitalizované úroky ve výši 4.029,61 Kč, kapitalizované zákonné úroky z prodlení ve výši 1.417,40 Kč, dohodnuté úroky ve výši 29 % ročně z částky 12.728,44 Kč za dobu od 21. 1. 2020 do zaplacení a úroky z prodlení v zákonné výši 9 % ročně z částky 12.728,44 Kč, a to za dobu od 21. 1. 2020 do zaplacení, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se domáhal proti žalovanému zaplacení částky vyplývající ze smlouvy o zápůjčce uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce právnická osoba a žalovaným dne 7. 9. 2017 na částku 20.000 Kč a dne 23. 6. 2017 na částku 23.000 Kč. Tvrdí, že tyto částky poskytl žalovanému na uvedených zápůjčkách. Žalovaný se zavázal tyto spolu s úrokem ve výši 3.577 Kč, resp. 5.637 Kč, odměnou za zpracování zápůjčky ve výši 5.340 Kč, resp. 5.606 Kč a odměnou za inkaso splátek v hotovosti ve výši 8.416 Kč, resp. 3.664 Kč vrátit v 60 týdenních splátkách po 623 Kč, resp. v 18 měsíčních po 2.106 Kč. To však ne zcela učinil, když na první uváděné zápůjčce uhradil celkem 22.615,25 Kč a na druhé pak 19.479,75 Kč, a proto se žalobce po žalovaném domáhá z titulu první uváděné smlouvy o zápůjčce zaplacení neuhrazené jistiny ve výši 8.774,90 Kč, poplatků ve výši 5.522,85 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 3.195,98 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 1.034,93 Kč, dohodnutých úroků ve výši 29 % ročně z částky 8.774,90 Kč za dobu od 21. 1. 2020 do zaplacení a úroků z prodlení v zákonné výši 9 % ročně z částky 8.774,90 Kč, a to za dobu od 21. 1. 2020 do zaplacení. Z titulu druhé uváděné smlouvy o zápůjčce pak neuhrazené jistiny ve výši 12.728,44 Kč, poplatků ve výši 5.328,21 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 4.029,61 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 1.417,40 Kč, dohodnutých úroků ve výši 29 % ročně z částky 12.728,44 Kč za dobu od 21. 1. 2020 do zaplacení a úroků z prodlení v zákonné výši 9 % ročně z částky 12.728,44 Kč, a to za dobu od 21. 1. 2020 do zaplacení.

2. Žalovaný se k věci nevyjádřil.

3. Soud za souhlasu účastníků rozhodoval ve věci bez nařízení jednání podle

4. Ze shora uvedených smluv o zápůjčce, podmínek a přehledu splátek soud zjistil, že dne 7. 9. 2017 a dne 23. 6. 2017 uzavřel právní předchůdce žalobce právnická osoba s žalovaným tyto smlouvy o zápůjčce částky 20.000 Kč, resp. 23.000 Kč. Žalovaný se zavázal tyto spolu s úrokem ve výši 3.577 Kč, resp. 5.637 Kč, odměnou za zpracování zápůjčky ve výši 5.340 Kč, resp. 5.606 Kč a odměnou za inkaso splátek v hotovosti ve výši 8.416 Kč, resp. 3.664 Kč vrátit v 60 týdenních splátkách po 623 Kč, resp. v 18 měsíčních po 2.106 Kč. V čl. 12 podmínek je uvedeno, že pokud zákazník nesplní povinnost uhradit příslušnou splátku celkové dlužné částky, má právní předchůdce žalobce právo požadovat uhrazení celé zbývající dosud neuhrazená části celkové dlužné částky. Žalovaný na první uváděné zápůjčce uhradil celkem 22.615,25 Kč a na druhé pak 19.479,75 Kč Smlouvy obsahují i další ujednání, ale vzhledem k právnímu hodnocení věci nejsou pro skutková zjištění podstatná.

5. Ze zákaznických karet soud zjistil, že při posuzování úvěruschopnosti vycházel žalobce z údajů žalovaného, které byly doloženy jeho výplatními páskami a pracovní smlouvou. Příjem je uváděn v čistém ve výši 6.929 Kč, resp. 8.764 Kč. Výdaje pak 5.106 Kč, resp. 4.566 Kč. Další příjem je uváděn ve výši 5.000 Kč, resp. 2.000 Kč, ale není nijak doložen. Ani ze zákaznické karty nevyplývá, že by byly doloženy nějakéy k tomuto tvrzenému příjmu. Z nahlédnutí do systému ISAS (informační systém okresních soudů) navíc soud zjistil, že v době uzavírání smluv byly na žalovaného vedeny 3 exekuce (celkem pro více než 40.000 Kč, kdy šlo o exekuce z roku 2016 a 2017). Žalobce dále tvrdí, že prověřil žalovaného ve standardních registrech, které mu jsou k dispozici.

6. Pohledávka za žalovaným byla postoupena žalobci postupní smlouvou uzavřenou 20. 1. 2020. Postoupení bylo žalovanému oznámeno odesláním oznámení dne 20. 1. 2020 (soudem zjištěno ze smlouvy o postoupení, z oznámení právního předchůdce žalobce a z podacího lístku). Předžalobní výzva byla žalovanému zaslána.

7. Podle , o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smluv o zápůjčce, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěru, neplatná.

8. Podle , soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

9. Podle , kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho plněno, co měl po právu plnit sám.

10. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru dle , o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smluv, je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.). Tento výklad vyplývá z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015 č. j. -39. Dle něj součástí odborné péče při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je také posouzení rozhodujících listin a vynaložení patřičného úsilí, podloženého odborností a profesionalitou, aby byly zjištěny všechny potřebné skutečnosti v nezbytném rozsahu. Proto je nutno dovodit také požadavek na doložení tvrzení dlužníka o jeho majetkových poměrech. Samotné (ničím nedoložené) prohlášení spotřebitele nemůže vést k řádnému prověření jeho schopnosti splácet úvěr, neboť se jedná o situace, kdy by osoba jednající s odbornou péčí měla a mohla mít pochybnosti o pravdivosti tvrzených skutečností. Podrobnější ověřování bonity spotřebitele je na místě vždy, nikoliv pouze v případech, kdy má věřitel pochybnosti o tvrzeních dlužníka (opačný postup by nebyl v souladu s účelem a smyslem zákona o spotřebitelském úvěru). Primárním chráněným zájmem je zde ochrana spotřebitele před neodpovědným poskytnutím úvěru, které by vedlo k jeho insolvenci se všemi negativními následky, a to jak ekonomickými v podobě ztráty majetku, tak společenskými v podobě společenské stigmatizace. Zákon o spotřebitelském úvěru klade velký důraz na ochranu spotřebitelů před neodpovědným zadlužováním, které je v současnosti závažným společenským problémem, jehož řešení patrně nelze ponechat pouze na odpovědnosti samotných dlužníků. K řešení tohoto problému tak mají věřitelé přispět tím, že budou před uzavřením úvěrových smluv pečlivě zkoumat schopnost spotřebitele úvěr splácet a eliminovat tak možné tendence spotřebitelů zkreslovat své majetkové poměry ve snaze získat spotřebitelský úvěr, bez ohledu na předchozí uvážení o svých schopnostech jej splácet. Jedná se tedy o právní úpravu orientovanou na ochranu spotřebitele, jakožto slabší smluvní strany, která s sebou nese naopak větší zatížení povinnostmi na straně podnikatele - zde poskytovatele spotřebitelského úvěru. Posouzení lze provést s pomocí dokladů o finanční situaci spotřebitele, ale nelze vyloučit možnost, aby poskytovatel úvěru zohlednil případné dříve získané znalosti o finanční situace zájemce o úvěr. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady. Zákon o spotřebitelském úvěru navíc uvádí, že věřitel je povinen prověřit schopnost spotřebitele splácet úvěr s odbornou péčí, což nasvědčuje povinnosti dodržení zvýšené pozornosti při posuzování úvěruschopnosti spotřebitele. I z nálezu Ústavního soudu ze dne 4. 6. 2019, sp. zn. vyplývá, že společnosti podnikající v oblasti poskytování spotřebitelských úvěrů disponují množstvím nástrojů k ověření rizikovosti klienta a mají dokonce jednoznačnou povinnost prověřovat spotřebitelovu schopnost úvěr splatit (srv. nález ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. ). V českém prostředí toto příslušné společnosti často nedělaly a místo toho systém fungoval tak trochu v duchu pořekadla "hloupý, kdo dává, hloupější kdo nebere" (v řadě případů dokonce bylo přímo počítáno s tím, že dlužník úvěr nesplatí - věřitel se "hojil" na následných sankcích a úrocích). Z předlužení způsobeného existencí množství nezvladatelných úvěrů za takového stavu a v odrazu nerovného vztahu mezi věřiteli (podnikateli profesionály) a dlužníky (spotřebiteli) tudíž nelze bez dalšího vinit jen dlužníky, tím méně bez skutkového dokazování konkrétních okolností příčin nesplácení dluhů jejich jednání označit za nemravné. Také z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. vyplývá, že lze přisvědčit odvolacímu soudu, že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. Wachtlová, L a Slanina, J.: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 98-109, ISBN 9788074001185). Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle , o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. To ostatně dovodil ve svém rozhodnutí ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. , i Nejvyšší správní soud, jehož závěry použil na podporu své argumentace již odvolací soud v napadeném rozhodnutí. Závěr odvolacího soudu dovozující, že spokojila-li se žalobkyně s nedoloženým prohlášením žalovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech a nahlédnutím do registru dlužníků, nedostála povinnosti věřitele ve smyslu ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, je správný.

11. V případě posuzovaných smluv vycházel žalobce z údajů žalovaného, které byly doloženy jeho výplatními páskami a pracovní smlouvou. Příjem je uváděn v čistém ve výši 6.929 Kč, resp. 8.764 Kč. Výdaje pak 5.106 Kč, resp. 4.566 Kč. Další příjem je uváděn ve výši 5.000 Kč, resp. 2.000 Kč, ale není nijak doložen. Ani ze zákaznické karty nevyplývá, že by byly doloženy nějakéy k tomuto tvrzenému příjmu. Z nahlédnutí do systému ISAS (informační systém okresních soudů) navíc soud zjistil, že v době uzavírání smluv byly na žalovaného vedeny 3 exekuce (celkem pro více než 40.000 Kč, kdy šlo o exekuce z roku 2016 a 2017). Tedy byly u něj nepochybně dány jiné závazky po splatnosti, kdy žalobce tvrdí, že prověřil žalovaného ve standardních registrech, které mu jsou k dispozici. Toto jeho tvrzení však neodpovídá skutečnosti zjištěné soudem ve vztahu k exekucím vedeným na žalovaného v době poskytování obou zápůjček. Všechny tyto skutečnosti mají za následek, že žalobce zásadním způsobem nedostál své zákonné povinnosti vyplývající z , o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření této smlouvy.

12. Proto soud vyhodnotil obě smlouvy o zápůjčce uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným za neplatné, kdy k této skutečnosti je soud povinen přihlížet podle i bez návrhu, neboť takovéto jednání žalobce (nedostatečné zjištění schopnosti žalované zápůjčku splácet) odporuje zákonu. S ohledem na tuto skutečnost soud žalobu ve vztahu k první uváděné smlouvě o zápůjčce zcela zamítl, neboť jistina činila 20.000 Kč, přičemž žalovaný na ni zaplatil 22.615,25 Kč. U druhé zaplatil 19.479,75 Kč, přičemž jistina činila 23.000 Kč. V tomto případě tedy soud přiznal žalobci z titulu bezdůvodného obohacení částku ve výši 3.520,25 Kč, která představuje žalovaným nezaplacenou jistinu zápůjčky ve výši 23.000 Kč, která mu byla poskytnuta. Příslušenství tvořené zákonným úrokem z prodlení za dobu od 21. 1. 2020 do zaplacení z této částky bylo přiznáno podle a ve spojení s , v platném znění, které upravuje výši zákonného úroku z prodlení.

13. Ve zbytku byla část žaloby týkající se nároků z obou smluv zamítnuta jako nedůvodná. Je-li totiž neplatná smlouva o úvěru jako celek, jsou neplatná i její další ujednání. Žaloba se tedy zamítá v části, v níž se žalobce domáhá, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci neuhrazenou jistinu ve výši 8.774,90 Kč, poplatky ve výši 5.522,85 Kč, kapitalizované úroky ve výši 3.195,98 Kč, kapitalizované zákonné úroky z prodlení ve výši 1.034,93 Kč, dohodnuté úroky ve výši 29 % ročně z částky 8.774,90 Kč za dobu od 21. 1. 2020 do zaplacení a úroky z prodlení v zákonné výši 9 % ročně z částky 8.774,90 Kč, a to za dobu od 21. 1. 2020 do zaplacení. Dále se zamítá v části, v níž se žalobce domáhá, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci neuhrazenou jistinu ve výši 9.208.19 Kč, poplatky ve výši 5.328,21 Kč, kapitalizované úroky ve výši 4.029,61 Kč, kapitalizované zákonné úroky z prodlení ve výši 1.417,40 Kč, dohodnuté úroky ve výši 29 % ročně z částky 12.728,44 Kč za dobu od 21. 1. 2020 do zaplacení a úroky z prodlení v zákonné výši 9 % ročně z částky 12.728,44 Kč, a to za dobu od 21. 1. 2020 do zaplacení.

14. O nákladech řízení soud rozhodoval podle a Pokud jde o zhodnocení procesní míry úspěchu a neúspěchu žalobce ve věci, pak míra procesního neúspěchu žalobce je téměř úplná, přičemž ze spisu nevyplývá, že by žalovanému nějaké náklady řízení vznikly. Proto soud uzavřel, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu ve Vsetíně - pobočky ve Valašském Meziříčí. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobce domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.