Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 2418/2005

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka a soudců JUDr. Vladimíra Kůrky a JUDr. Vladimíra Mikuška ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné České republiky – Finančního úřadu ve Vsetíně, proti povinné U., s.r.o., zastoupené advokátem, prodejem nemovitostí, pro 1.938.790,77 Kč, vedené u Okresního soudu ve Vsetíně pod sp. zn. , o dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 1. prosince 2004, č. j. -184, takto :

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Odvolací soud dovoláním napadeným rozhodnutím potvrdil usnesení, jímž soud prvního stupně udělil příklep vydražitelům, kteří učinili v soudní dražbě nejvyšší podání. Dle názoru odvolacího soudu může napadené rozhodnutí přezkoumat jen z důvodů zakotvených v ustanovení , ve znění pozdějších předpisů (dále také jen „“), které ostatně povinná ani nepředkládá, přičemž z obsahu spisu nevyplývá sebemenší pochybnost o zákonnosti průběhu dražby či nařízeného dražebního jednání. Odvolací soud dále zdůraznil, že procesní prostor pro uplatnění námitek ke způsobu ocenění a prodeji jednotlivých nemovitostí jako samostatných položek měla povinná v té fázi výkonu rozhodnutí, kdy bylo vydáno usnesení, kterým se určovala cena dražených nemovitostí ( ) a ve fázi vydání dražební vyhlášky ( ). Povinná však takto neučinila.

Povinná ve včasném dovolání namítla, že řízení bylo postiženo vadou, která měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci ( ), když soudy obou stupňů umožnily pozemky a budovy na nich stojící dražit samostatně, neboť tímto postupem lze fakticky zamezit přístupu do jednotlivých budov, a může tak dojít k poškození věřitelů z důvodu ekonomického znehodnocení dražených nemovitostí. Dále také uvedla, že soudy obou stupňů rozhodly v rozporu s dobrými mravy, jak předpokládá ustanovení , ve znění pozdějších předpisů (dále také jen „obč. zák.“). K právnímu názoru odvolacího soudu co do procesního prostoru k případnému uplatnění námitek ke způsobu ocenění a prodeje nemovitostí dovolatelka namítá, že takto nemohla postupovat, neboť z usnesení o ocenění nemovitostí a ani z dražební vyhlášky nebylo možné dovodit, že by se jednotlivé pozemky dražily samostatně, bez staveb na nich umístěných.

Oprávněná ve vyjádření k dovolání navrhla, aby bylo dovolacím soudem odmítnuto, neboť z dovolatelem popsaných důvodů nevyplývá, že by řízení bylo zatíženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, jak předpokládá ustanovení , písm. a/

Podle článku II. bodu 3. , kterým se mění ., , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, platí, že dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Pro danou věc to znamená, že dovolání Nejvyšší soud projednal podle ve znění účinném do 1.dubna 2005.

Dovolání není přípustné.

Podle lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Podle je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto ve věci udělení příklepu ve výkonu rozhodnutí; ustanovení a 3 zde platí obdobně (odstavec 2).

Z uvedeného plyne, že dovolání proti těmto usnesením je přípustné za předpokladu, že jsou splněny podmínky (jedna z nich), vyslovené v až c/

Jelikož napadené usnesení není měnícím ( ), ani potvrzujícím poté, co předchozí (jiné) rozhodnutí soudu prvního stupně bylo odvolacím soudem zrušeno ( ), přichází v úvahu - k založení přípustnosti dovolání - toliko ustanovení

Aby mohlo být dovolání přípustné podle , musel by dovolací soud dospět k závěru, že napadené rozhodnutí je ve věci samé po právní stránce zásadního významu.

Podle ustanovení má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li tuto otázku v rozporu s hmotným právem.

Dovolací přezkum, předjímaný tímto ustanovením, je tím předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních. Způsobilý dovolací důvod představuje tedy ten, jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci ( ); vzhledem k tomu, že uplatněným důvodem je dovolací soud vázán (, věta první, ), lze to, zda rozhodnutí je zásadního právního významu, posuzovat jen z hlediska těch námitek obsažených v dovolání, jež jsou tomuto dovolacímu důvodu podřaditelné.

Z toho plyne, že případné vady řízení, odpovídající dovolacímu důvodu vyjádřenému v (i kdyby existovaly), jsou naopak - pro závěr o zásadním právním významu rozhodnutí, a potažmo o přípustnosti dovolání - bezcenné.

Dovolatelka (jež – opomíjeje ustanovení ve spojení s – ostatně pojem „zásadní právní význam“ ani nepoužívá) se však otázkou přípustnosti dovolání nezabývala a proto ani argumenty ve prospěch názoru, že podmínky zakotvené v , odst. 3 jsou v daném případě splněny, dovolacímu soudu nepřednesla; hodnocením samotných námitek vznesených v dovolání k závěru o splnění těchto podmínek dospět nelze.

Dovolatelka nevytýká odvolacímu soudu skutečnost, že při nařízení dražebního jednání nebo při provedení dražby došlo k porušení zákona ( ), tedy že by došlo k nesprávnému právnímu posouzení věci, nýbrž pouze napadá způsob prodeje jednotlivých dražených nemovitostí. Dovolatelka tak uplatňuje dovolací důvod podle Vady řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, však přípustnost dovolání ve smyslu odst. l písm. c/ založit nemohou.

Nelze pak souhlasit s dovolatelkou, má-li zato, že by z usnesení o ocenění nemovitostí a dražební vyhlášky nebylo možné dovodit, že by se jednotlivé nemovitosti měly dražit samostatně. Jak z usnesení o ceně dražených nemovitostí ze dne 10. února 2003, č. j. -43, tak z dražební vyhlášky ze dne 1. září 2003, č. j. -57 se podává, že veškeré dražené nemovitosti byly oceněny individuálně a měly být taktéž draženy samostatně (a nikoliv jakožto soubory nemovitostí – jak se domnívá dovolatelka). Dovolatelka pak přehlíží, že soud v rámci vydávání usnesení o ceně dražených nemovitostí (a nepřímo pak v rámci dražební vyhlášky) vychází ze znaleckého posudku, který nezbytnost dražby nemovitostí jakožto souvislých celků nezohlednil. Případná procesní obrana proti způsobu dražby jednotlivých nemovitostí byla právně relevantní toliko v těchto předcházejících fázích výkonu rozhodnutí prodejem nemovitostí.

Co do námitky možného rozporu výkonu rozhodnutí s dobrými mravy tak, jak to předpokládá § 3 odst. 1 obč. zák., dovolací soud uzavírá, že je nepřípadná a nadto byla tato otázka v judikatuře dovolacího soudu také opakovaně podrobena právnímu rozboru. Například v rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 28. listopadu 2002, sp. zn. , publikovaného v časopise Soudní judikatura č. 4/2003, poř. č. 67, byl vysloven názor, podle něhož podání návrhu na výkon rozhodnutí (exekuci) není výkonem práva ve smyslu ustanovení obč. zák., nýbrž využitím možnosti poskytnuté oprávněnému procesním předpisem ( ) pro případ, že povinnost uložená exekučním titulem vydaným v nalézacím řízení nebyla splněna dobrovolně. Rozhodování o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí (exekuce) je tak rozhodováním o úkonu procesněprávním, jeho posuzování podle (hmotněprávního) ustanovení obč. zák., tedy z hlediska rozporu či souladu s dobrými mravy jakožto morálními pravidly, je tudíž nepřípadné, resp. není vůbec namístě, jelikož jde o pouhé využití možnosti vyplývající pro oprávněného (má-li zato, že povinnost nebyla splněna dobrovolně) z procesněprávního předpisu. Dovolací soud nemá žádného důvodu se odchýlit od právě uvedeného názoru ani v tomto případě.

Ani o existenci (dovoláním otevřené) právní otázky, jejíž posouzení by mohlo být relevantní i pro posouzení jiných, obdobných právních poměrů, a jež v konečném účinku může mít vliv na obecnou rozhodovací činnost soudů (což rozhodnutí zásadního právního významu ve smyslu předpokládá), zde nejde; rozpor s hmotným právem ( ) nemůže být dán tam, kde námitky dovolatelky vycházejí z práva procesního.

Platí tedy jednak, že odvolací soud uplatnil v dané věci právní názory v soudní praxi ustálené a nepochybné, jednak že dovolatelka rozhodnutí odvolacího soudu vystavila kritice, již v daném dovolacím řízení zohlednit nelze.

Nelze-li dospět k závěru, že dovoláním napadené rozhodnutí je zásadního významu po právní stránce, není dovolání přípustné ani podle písm c/, odst. 3

Protože ostatní možnosti založit přípustnost dovolání byly vyloučeny již dříve, Nejvyšší soud dovolání povinné podle , odmítl.

Povinná s dovoláním úspěšná nebyla, oprávněné, která by jinak měla právo na náhradu nákladů dovolacího řízení, žádné takové náklady (podle obsahu spisu) nevznikly. Této procesní situaci odpovídá ve smyslu ust. , 224 odst. 1 a výrok o tom, že na náhradu nákladů dovolacího řízení nemá právo žádný z účastníků.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 14. prosince 2005

JUDr. František I š t v á n e k , v.r.

předseda senátu