Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Odo 177/2005

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 19. prosince 2002, č.j. -44, určil, že žalobkyně má za úpadkyní pohledávku ve výši 79,021.398,57 Kč (výrok I.) a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.).

Proti tomuto rozsudku podala žalovaná odvolání, přičemž v průběhu odvolacího řízení žalobkyně podáním datovaným 11. dubna 2003, došlým soudu prvního stupně 14. dubna 2003, odkazujíc na ustanovení (dále jen „ “), navrhla, aby odvolací soud připustil vstup E., a. s. (dále jen „společnost“) do řízení na její místo, a to s odkazem na skutečnost, že mezi ní a společností byla dne 4. února 2003 uzavřena smlouva o postoupení pohledávek č. 0178-0165-0399-1014-03, která nabyla účinnosti 20. března 2003, a kterou byla na společnost převedena pohledávka, jejíž úhrada je předmětem řízení.

Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 16. ledna 2004, č.j. -85, návrh žalobkyně na připuštění vstupu společnosti do řízení na místo žalobkyně zamítl. Přitom zdůraznil, že se „konkursnímu soudu“ nepodařilo přes opakované výzvy získat souhlas společnosti se vstupem do řízení podle , v důsledku čehož i nadále v konkursním řízení pokračoval s původní věřitelkou (žalobkyní). Protože v konkursním řízení nebylo „vydáno pravomocné usnesení, jímž by konkursní soud připustil záměnu dosavadního konkursního věřitele“, odvolací soud návrh na vstup nabyvatelky práva do řízení zamítl.

Následně Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 19. února 2004, č.j. -95, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu zamítl a současně žalované nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. Důvodem pro změnu rozsudku soudu prvního stupně byl závěr odvolacího soudu, že žalobkyně ztratila aktivní věcnou legitimaci, když v průběhu odvolacího řízení postoupila „spornou pohledávku“ společnosti, která se ale účastníkem řízení „zákonem stanoveným postupem“ nestala.

Proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 16. ledna 2004, č.j. -85 a proti rozsudku téhož soudu ze dne 19. února 2004, č.j. -95, podala společnost dovolání, odkazujíc co do jejich přípustnosti na ustanovení a na ustanovení a co do důvodů na ustanovení , jehož prostřednictvím namítá, že řízení před odvolacím soudem je postiženo vadou, která „měla“ za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Dovolatelka snáší argumenty na podporu uplatněného dovolacího důvodu a navrhuje, aby Nejvyšší soud napadená rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Městský soud v Praze usnesením ze dne 24. listopadu 2004, č.j. -125, řízení o dovolání společnosti proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 19. února 2004, č.j. -95, pro nezaplacení soudního poplatku zastavil (odkazuje přitom na ustanovení , o soudních poplatcích) a žalované nepřiznal právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Toto usnesení bylo zástupci dovolatelky doručeno 3. ledna 2005, přičemž dovolatelka proti němu opravný prostředek nepodala.

Dovolání společnosti proti usnesení odvolacího soudu ze dne 16. ledna 2004, č.j. -85, je přípustné podle ustanovení ; je však zjevně bezdůvodné.

Nejvyšší soud již v rozhodnutí uveřejněném pod číslem 82/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek formuloval a odůvodnil závěr, podle něhož spor o určení pravosti nevykonatelné pohledávky je sporem vyvolaným konkursem, v jehož rámci soud usnesení podle nevydává. S osobou, které žalující konkursní věřitel v průběhu takového sporu postoupil pohledávku, o jejíž pravost jde, soud bez dalšího jedná s jako novým žalobcem ode dne, kdy nabude právní moci usnesení, jímž soud v konkursním řízení ve smyslu připustil, aby se tato osoba stala účastníkem konkursního řízení na místo žalujícího konkursního věřitele. To, že ve sporu o určení pravosti nevykonatelné pohledávky tímto způsobem došlo ke změně v osobě žalobce, může soud vzít na vědomí usnesením, jímž se upravuje vedení řízení.

Rozhodl-li odvolací soud o návrhu žalobkyně podle ustanovení tak, že jej zamítl (z důvodu, že se tvrzená nabyvatelka práva nestala účastnicí konkursního řízení vedeného na majetek úpadkyně), je jeho právní posouzení otázky účastenství v řízení na straně žalobkyně s výše uvedeným judikatorním závěrem v souladu. Samotná skutečnost, že takové rozhodnutí nemělo být vydáno, není způsobilá na výsledku dovolacího řízení ničeho změnit, když nemohla mít vliv na výsledek následně vydaného rozhodnutí ve věci samé.

Proto Nejvyšší soud dovolání společnosti, aniž ve věci nařizoval jednání ( věta první ), podle ustanovení odmítl.

Nákladový výrok se opírá o ustanovení věty první, a , když dovolání společnosti bylo odmítnuto a účastníkům podle obsahu spisu v dovolacím řízení náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně 13. prosince 2005

JUDr. Petr Gemmel, v.r.

předseda senátu