Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 2789/2005

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Vladimíra Kůrky ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné České republiky – Okresního soudu ve Svitavách, Dimitrovova 33, proti povinnému J. B., zastoupenému advokátem, pro 3.000,- Kč srážkami z důchodu, vedené u Okresního soudu v Ústí nad Orlicí pod sp. zn. , o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové z 12. 8. 2003, č.j. -12, takto:

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Shora označeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení z 29. 4. 2003, č.j. -4, jímž okresní soud nařídil výkon rozhodnutí; podkladové rozhodnutí shledal vykonatelným po materiální i formální stránce a své rozhodnutí dále odůvodnil závěrem, že povinný v odvolání neuplatnil okolnosti pro nařízení výkonu rozhodnutí relevantní.

V dovolání, aniž se zabývá otázkou jeho přípustnosti, povinný namítá, že řízení trpí vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Naplnění dovolacího důvodu podle ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „“) spatřuje ve skutečnosti, že výkon rozhodnutí byl nařízen přesto, že jeho příjem tvoří pouze částečný invalidní důchod ve výši 3.742,- Kč a sociální dávka v částce 558,- Kč měsíčně, a že pro jeho dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav (vyžadující navíc dietu a tedy i zvýšené náklady) jej není možno „umístit do zaměstnání“.

Dovolání není přípustné.

Podle ustanovení lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Ve smyslu ustanovení , odst. 3 – jež podle platí obdobně, a podle něhož je přípustnost dovolání nutno v předmětné věci posuzovat vedle ustanovení – je dovolání proti potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu (jemuž nepředcházelo kasační rozhodnutí) přípustné, jen dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam; ten je dán zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy či dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li ji v rozporu s hmotným právem. Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu shora citovaných ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí ve věci samé po právní stránce, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu. Způsobilým dovolacím důvodem je tudíž jen důvod podle , jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

Protože uplatněným dovolacím důvodem je Nejvyšší soud vázán (, věta první, ), lze otázku, zda rozhodnutí je zásadního právního významu, posuzovat jen z hlediska těch námitek obsažených v dovolání, jež jsou právě tomuto důvodu podřaditelné.

Povinný (jenž – opomíjeje ustanovení ve spojení s dost. 1 písm. c/ – ostatně pojem „zásadní právní význam“ v dovolání ani nepoužívá) se však otázkou jeho přípustnosti nezabýval a proto argumenty ve prospěch názoru, že podmínky stanovené v , odst. 3 jsou v daném případě splněny, dovolacímu soudu nenabídl; samotným hodnocením námitek vznesených v dovolání k závěru o splnění těchto podmínek dospět nelze.

O existenci (dovoláním otevřené) právní otázky, jejíž posouzení by mohlo být relevantní i pro posouzení obdobných právních poměrů, a jež by tak v konečném důsledku mohlo mít vliv na obecnou rozhodovací činnost soudů (což rozhodnutí zásadního právního významu ve smyslu předpokládá), totiž v dané věci nejde.

Povinný předně jediný dovolací důvod způsobilý založit přípustnost dovolání podle , totiž nesprávné právní posouzení věci ve smyslu , neuplatnil; sám odvolacímu soudu vytýká pouze to, že řízení – nepřihlédl-li odvolací soud k jeho nepříznivým poměrům (namítnutým navíc, v rozporu s ustanovením , teprve v dovolání) – trpí vadou. K vadám řízení, a to jak podle , tak podle , 2 písm. a/, b/, odst. 3 , však soud přihlédne jen tehdy, je-li dovolání přípustné ( věta druhá ), o kterýžto případ v souzené věci – viz výše – nejde.

Kromě toho, že povinný uplatnil dovolací důvod k založení přípustnosti podle nezpůsobilý, se pro úplnost dodává, že odvolací soud – zkoumal-li výlučně to, zda jsou splněny podmínky pro nařízení výkonu rozhodnutí podle a násl. , rozhodl v plném souladu se standardní judikaturou k těmto ustanovením.

Vzhledem k uvedenému Nejvyšší soud dovolání jako nepřípustné podle ustanovení věty první, odmítl.

Dovolání bylo odmítnuto, oprávněné náklady tohoto řízení, na jejichž náhradu by jinak měla právo, (podle obsahu spisu) nevznikly; této procesní situaci odpovídá ve smyslu ustanovení věty první, a výrok, že na náhradu nákladů tohoto řízení nemá právo žádný z účastníků.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 13. prosince 2005

JUDr. Vladimír M i k u š e k, v.r.

předseda senátu