Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 2063/2005

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Feráka a soudců Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a JUDr. Roberta Waltra ve věci žalobkyně R., spol. s r. o., zastoupené advokátem, proti žalovaným 1) K. R. a 2) M. R., zastoupeným advokátem, o přivolení k výpovědi z nájmu bytu, vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 3. května 2005, č. j. -75, takto:

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Českých Budějovicích (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 18. ledna 2005, č. j. -56, zamítl žalobu, aby „soud přivolil k výpovědi z nájmu bytu nacházejícího se v domě č. p. 293 v K. (dále jen „předmětný byt“, resp. „byt“ a „předmětný dům“, resp. „dům“). V návaznosti na rozhodnutí ve věci samé rozhodl též o náhradě nákladů řízení účastníků.

K odvolání žalobkyně Krajský soud v Českých Budějovicích (odvolací soud) rozsudkem ze dne 3. května 2005, č. j. -75, citovaný rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení účastníků.

Odvolací soud vyšel ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně a vzal tudíž z provedených důkazů mimo jiné za zjištěno, že žalobkyně je vlastnicí předmětného domu, že dne 31. května 2003 byla mezi pronajímatelem označeným jako „R., spol. s. r. o., K. R. – jednatel“ a nájemcem „K. R., K. 293“ uzavřena smlouva o nájmu předmětného bytu (dále jen „nájemní smlouva ze dne 31. května 2003“), že šlo o nájemní poměr na dobu neurčitou, že nájemné z bytu bylo dohodnuto částkou 2000,- Kč měsíčně s tím, že žádné zálohy na úhradu za plnění poskytovaná s užíváním bytu se hradit nebudou a že nedoplatek plynoucí z vyúčtování služeb spojených s užíváním bytu bude splatný do deseti dnů po uplynutí reklamačního období v něm uvedeného. Vzal rovněž za zjištěno, že podle příjmového pokladního dokladu firmy R., spol. s r. o., datovaného 28. srpnem 2003, byla od prvního žalovaného přijata částka 12.000,- Kč jako úhrada „za nájem bytu“ za období červenec až prosinec 2003, a že podle dokladu G. byla 17. února 2004 přijata hotovost ve výši 2000,- Kč, výstavce R., v popisu je uvedeno R. K. – nájem červen 2003. Dále zjistil, že první žalovaný je zapsán v katastru nemovitostí jako vlastník rodinného domu č. p. 118 v P., že dne 1. prosince 2000 byla mezi prvním žalovaným jako pronajímatelem a R. V. a M. V. (dcerou prvního žalovaného a jejím manželem) jako společnými nájemci uzavřena smlouva o společném nájmu bytu nacházejícím se v tomto rodinném domě a že šlo o nájemní poměr na dobu určitou v trvání pěti let od podpisu smlouvy. Na tomto skutkovém základě odvolací soud shodně se soudem prvního stupně především dovodil, že žalovaní užívají předmětný byt na základě platné nájemní smlouvy, tj. nájemní smlouvy ze dne 31. května 2003. Poté – stejně jako soud prvního stupně – rovněž dovodil, že není naplněn uplatněný výpovědní důvod podle , , ve znění platném v době dání výpovědi z nájmu bytu (dále jen „obč. zák.“), neboť podle příjmového pokladního dokladu datovaného dnem 28. srpna 2003 bylo žalobkyni z titulu nájemného z bytu za dobu od července 2003 do prosince 2003 uhrazeno 12.000,- Kč a tudíž „v době, kdy dal žalobce žalovaným výpověď z nájmu bytu …, žalovaní nedlužili nájemné za dobu delší než tři měsíce … dlužili pouze nájemné za červen 2003, když toto nájemné bylo dodatečně uhrazeno 17. 2. 2004“. Shodně se soudem prvního stupně dále dovodil, že – z důvodů podrobně rozvedených v napadeném rozhodnutí – není naplněn ani druhý uplatněný výpovědní důvod podle obč. zák. Za této situace žalobu (v konečném důsledku) zamítl.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost opřela o ustanovení , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“). Uplatněné dovolací námitky podřadila pod dovolací důvod podle V dovolání zrekapitulovala průběh řízení v projednávané věci a uvedla, že „otázka neplacení nájemného … představuje právní otázku, jež v soudní rozhodovací praxi dosud nebyla jednoznačně vyřešena a zároveň napadené rozhodnutí řeší tuto právní otázku v rozporu s hmotným právem“. Připomenula, že „k důkazu o zaplacení nájmu za období 31. 5. 2003 do 1. 1. 2004 předložili (žalovaní) prvoinstančnímu souduu označenou jako příjmový pokladní doklad společnosti R., spol. s r. o., datovanou dne 28. 8. 2003, dle které bylo od žalovaného č. 1 přijato nájemné z bytu za období měsíců června až prosince 2003, přičemž výstavcem tohoto dokladu, který měl být součástí účetnictví žalobce, byla žalovaná č. 2“. V této souvislosti však namítla, že „s účinností od 1. 7. 2003 přestal být žalovaný č. 1 jednatelem žalobce, měl předat veškeré účetní podklady novému jednateli společnosti, odevzdat pokladní hotovost a jedině nový jednatel, pan V. R., byl oprávněn za společnost jednat, vystavovat účetní doklady a zajišťovat vedení účetnictví … žalovaní nebyli a nejsou v žádném pracovněprávním ani jiném vztahu k této společnosti, který by jim umožňoval za společnost přijímat plnění, vystavovat účetní doklady atd.“. Podle názoru dovolatelky „předmětný příjmový pokladní doklad není ve skutečnosti stvrzenkou o převzetí peněz řádně vystavenou věřitelem a nemůže tedy být důkazem o splnění povinnosti žalovaných z nájemního vztahu vyplývajících“. Za otázku zásadního významu dovolatelka pokládá proto rovněž otázku, „do jaké míry je společník ve společnosti s ručením omezeným oprávněn za společnost jednat a přijímat plnění od dlužníků společnosti, pokud není ve společnosti v jiném vztahu, než jako společník“. Navrhla, aby dovolací soud zrušil nejen napadený rozsudek odvolacího soudu, nýbrž i rozsudek soudu prvního stupně, a věc vrátil k dalšímu řízení soudu prvního stupně.

Žalovaní ve vyjádření k dovolání uvedli, že dovolatelkou nastolené právní otázky byly dostatečně právní teorií a praxí vyřešeny, a nejedná se proto o rozhodnutí po právní stránce zásadního významu. Navrhli, aby dovolání bylo odmítnuto.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( ) především shledal, že dovolání bylo podáno včas, subjektem k tomu oprávněným – účastnicí řízení ( ), za splnění podmínky advokátního zastoupení dovolatelky ( a 4 ).

Poté se Nejvyšší soud zabýval otázkou přípustnosti dovolání, neboť toliko z podnětu dovolání, které je přípustné, může být přezkoumána správnost napadeného rozhodnutí z hlediska uplatněných (způsobilých) dovolacích důvodů.

Podle dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Přípustnost dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu se řídí ustanoveními a c/ Zbývá dodat, že vady podle a ani vady uvedené v , a b/ a přípustnost dovolání nezakládají a lze je přezkoumat pouze v případě přípustného dovolání ( ).

Podle není dovolání v dané věci přípustné proto, že rozhodnutí soudu prvního stupně, potvrzené napadeným rozsudkem, bylo jeho prvním rozhodnutím ve věci.

Podle je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b/ a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přitom podle rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam (odstavec 1 písm. c/) zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.

Z toho, že přípustnost dovolání podle je spjata se závěrem o zásadním významu rozsudku po stránce právní, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pouze pro posouzení otázek právních. Způsobilým dovolacím důvodem, jímž lze dovolání odůvodnit, je v tomto případě zásadně jen důvod podle , jehož prostřednictvím lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci; není jím naopak důvod, kterým lze vytýkat nesprávnost skutkových zjištění ( ).

V projednávané věci – jak je patrno z obsahu dovolání ( ) – je výtka nesprávného právního posouzení věci založena na kritice správnosti (úplnosti) skutkových zjištění. Ve skutečnosti tedy dovolatelka brojí proti skutkovým zjištěním učiněným oběma soudy, resp. proti způsobu hodnocení důkazů, z nichž soudy obou stupňů čerpaly svá skutková zjištění rozhodná pro posouzení otázky naplněnosti výpovědního důvodu podle obč. zák. Dovolatelka však přehlíží, že skutkový základ sporu se v dovolacím řízení nemůže měnit; lze jej sice napadnout (námitkou, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování), avšak pouze tehdy, je-li dovolání již jinak – podle a b/ (nebo při obdobném užití těchto ustanovení ve smyslu a ) – přípustné ( ). Je-li přípustnost dovolání teprve zvažována (podle ), nemůže být námitka směřující proti skutkovému stavu věci pro posouzení přípustnosti dovolání právně relevantní.

Jestliže tedy dovolatelka ve skutečnosti zpochybňuje správnost (úplnost) skutkových zjištění soudu prvního stupně, z nichž vycházel i soud odvolací, a z okolností uváděných v dovolání dovozuje nesprávnost závěru o naplněnosti výpovědního důvodu podle obč. zák., nemohou tyto námitky založit přípustnost dovolání podle

Zbývá dodat, že odvolací soud se nezabýval otázkou, „do jaké míry je společník ve společnosti s ručením omezeným oprávněn za společnost jednat a přijímat plnění od dlužníků společnosti, pokud není ve společnosti v jiném vztahu, než jako společník“. Za této situace nemůže dovolací soud přezkoumávat správnost takového (neexistujícího) právního závěru odvolacího soudu.

Vycházeje z uvedených závěrů, dovolací soud nedovodil přípustnost dovolání ani podle , a proto je podle věty první a odmítl (pro nepřípustnost).

O náhradě nákladů dovolacího řízení dovolací soud rozhodl podle věty první, , a a zavázal žalobkyni, která zavinila, že její dovolání muselo být odmítnuto, k náhradě nákladů dovolacího řízení, které žalovaným vznikly v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím advokáta. Tyto náklady sestávají z odměny advokáta v částce 1.140,- Kč (, ve spojení s , ve spojení s , a , ve znění pozdějších předpisů) a z paušální částky náhrad hotových výdajů ve výši 2 krát 75,- Kč, jež stojí vedle odměny (srov. , a 3 , ve znění pozdějších předpisů).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, mohou oprávnění podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.

V Brně dne 6. prosince 2005

JUDr. Miroslav F e r á k , v.r.

předseda senátu