Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

21 Cdo 167/2005

U S N E S E N Í

O d ů v o d n ě n í :

Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu v Berouně dne 29.9.2003 domáhala, aby bylo určeno, že výpověď z pracovního poměru, která jí byla dána dopisem žalovaného ze dne 12.6.2003 podle ustanovení § 46 odst. 1 písm. d) zák. práce, je neplatná. Žalobu odůvodnila zejména tím, že neexistuje rozhodnutí orgánu státní správy sociálního zabezpečení, ze kterého by vyplynul závěr, že dlouhodobě pozbyla způsobilost konat dále svou dosavadní práci vyšší soudní úřednice, a že rozhodnutí, které je citováno ve výpovědi, „neodpovídá požadavkům kladeným na administrativní akty ustanovením § 46 odst. 1 písm. d) zák. práce“. Jako žalovaného v žalobě označila „Okresní soud v Berouně“.

Okresní soud Praha-západ (kterému byla věc přikázána usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 5.11.2003 č.j. -10) usnesením ze dne 25.3.2004 č.j. -23 řízení zastavil a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení a že žalobkyni se vrací soudní poplatek 1.000,- Kč. Soud prvního stupně dovodil, že žalobkyní „přesně, určitě a srozumitelně“ označený žalovaný Okresní soud v Berouně nemá způsobilost být účastníkem řízení, neboť je ve smyslu ustanovení a 2 organizační složkou státu, která není právnickou osobou a nemá vlastní právní subjektivitu. Vzhledem k tomu, že nedostatek způsobilosti být účastníkem řízení je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, muselo být řízení zastaveno (, ).

K odvolání žalobkyně Krajský soud v Praze usnesením ze dne 31.8.2004 č.j. -34 usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud shodně se soudem prvního stupně vycházel z toho, že Okresní soud v Berouně je organizační složkou státu, která nemá právní subjektivitu, protože není právnickou osobou ( a 2 ); právnickou osobou je stát a uvedené platí i v oblasti pracovněprávních vztahů ( zák. práce). Vzhledem k tomu, že z obsahu žaloby je nepochybné, že žalobkyně označila za žalovaného Okresní soud v Berouně a v takovém případě není postup podle ustanovení možný, dospěl k závěru, že takto označený žalovaný nemá způsobilost být účastníkem řízení ( ) a že jsou splněny podmínky pro zastavení řízení podle ustanovení Jestliže soud prvního stupně přesto žalobkyni neformálně vyzval k úpravě označení žalovaného, pak podle názoru odvolacího soudu „jednal nad rámec poučovací povinnosti ve smyslu i nad rámec ustanovení “.

V dovolání proti tomuto usnesení odvolacího soudu žalobkyně vyslovila nesouhlas s názorem, že nesprávné označení žalovaného v žalobě - „Okresní soud v Berouně“ je vadou neodstranitelnou a že ji soud prvního stupně na tuto vadu upozornil nad rámec své poučovací povinnosti. Namítala, že tento závěr odvolacího soudu „zcela opomíjí ten fakt“, že jí byla dána výpověď z pracovního poměru Okresním soudem v Berouně, nikoliv však Českou republikou - Okresním soudem v Berouně, a proto, kdyby byl správný, byla by podle jejího názoru v daném řízení „prolomena zásada rovnosti účastníků“ a porušení této zásady by bylo porušením i základního ústavního principu rovnosti. Při podání žaloby dovolatelka nebyla právně zastoupena, a proto „zcela logicky“ označila žalovaného tak, jak on sám sebe označil ve výpovědi; následně na pokyn soudu prvního stupně po konzultaci se svým právním zástupcem však již žalovaného označila v souladu se zákonem. Žalobkyně navrhla, aby dovolací soud napadené usnesení odvolacího soudu zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení a novému projednání.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání bylo podáno proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě ( ) a že jde o usnesení, proti kterému je dovolání přípustné podle ustanovení , přezkoumal napadené usnesení ve smyslu ustanovení bez nařízení jednání ( věta první ) a dospěl k závěru, že dovolání je opodstatněné.

Podle ustanovení způsobilost být účastníkem řízení má ten, kdo má způsobilost mít práva a povinnosti; jinak jen ten, komu ji zákon přiznává.

Jak správně uvedl odvolací soud, způsobilostí být účastníkem řízení se rozumí způsobilost mít procesní práva a povinnosti, která zákon přiznává účastníkům. Způsobilost být účastníkem řízení má zásadně ten, kdo má podle hmotného práva způsobilost mít práva a povinnosti (tzv. právní subjektivitu). Způsobilost být účastníkem řízení tedy mají fyzické osoby (jejich způsobilost mít práva a povinnosti v pracovněprávních vztazích jako zaměstnanci vyplývá z ustanovení § 11 odst.1 a 2 zák. práce a jako zaměstnavatelé z ustanovení § 8a věty první zák. práce), právnické osoby a stát (Česká republika); je-li stát (Česká republika) účastníkem pracovněprávních vztahů, je právnickou osobou (srov. § 8b odst. 1 zák. práce) a jedná za něj příslušná organizační složka státu (srov. § 8b odst. 2 zák. práce). Ten, kdo nemá podle hmotného práva způsobilost mít práva a povinnosti (tzv. právní subjektivitu), je způsobilým účastníkem řízení, jen jestliže mu zákon tuto způsobilost přiznává.

Soudy (v posuzované věci Okresní soud v Berouně) jsou - jak vyplývá z ustanovení a , o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, který nabyl účinnosti dnem 1.1.2001 - organizační složkou státu. Jako organizační složka státu nejsou právnickými osobami (srov. větu první ). Protože ani zákon jim nepřiznává způsobilost být účastníkem řízení, není - a potud je třeba odvolacímu soudu přisvědčit - Okresní soud v Berouně způsobilým účastníkem občanského soudního řízení ve smyslu ustanovení

Podle ustanovení účastníky řízení jsou žalobce a žalovaný. Vymezení účastníků řízení se v tomto případě zakládá čistě procesním způsobem; žalobcem je ten, kdo podal u soudu návrh na zahájení řízení (žalobu), a žalovaným je ten, koho žalobce v žalobě za tohoto účastníka řízení (za žalovaného) označil.

Z ustanovení věty druhé a třetí vyplývá, že žalobce musí v žalobě označit účastníky řízení tak, aby bylo nepochybné, kdo je účastníkem řízení, aby ho nebylo možné zaměnit s někým jiným (s jinou osobou), a aby s ním soud mohl jednat. Ve vztahu ke státu se v ustanovení větě druhé uvádí, že jeho označení jako účastníka řízení obsahuje „označení státu a příslušné organizační složky státu, která za stát před soudem vystupuje“. Z uvedeného je nepochybné, že za stát může v právních vztazích (včetně pracovněprávních vztahů) jednat a v řízení před soudem vystupovat jeho organizační složka. Došlo-li v označení žalovaného v žalobě k chybě v psaní nebo jiné zřejmé nesprávnosti nebo je-li údaj označující žalovaného v logickém rozporu s vylíčením rozhodujících skutečností nebo s údajem o tom, čeho se žalobce domáhá, jde o vadné podání ve smyslu O vadu žaloby nejde teprve, vychází-li žalobce při podání žaloby z předpokladu (právního názoru), že ten, koho označil jako žalovaného, je povinen jeho nárok uspokojit, a tento předpoklad byl nesprávný. (srov. též odvolacím soudem zmíněné usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 22.10.2002, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura pod č. 211, roč. 2002).

Jestliže žaloba neobsahuje v označení účastníků řízení všechny údaje potřebné k označení účastníků řízení nebo je-li žaloba v označení účastníků řízení neurčitá nebo nesrozumitelná (tj. obsahuje-li takové označení účastníků řízení, které neumožňuje jejich přesnou identifikaci nebo je-li zjevný logický rozpor mezi označením účastníka řízení a jinými údaji o tomto účastníku obsaženými v žalobě), jde o podání neúplné, neurčité nebo nesrozumitelné a soud je povinen pokusit se takovéto vady podání odstranit - neučinil-li tak žalobce dříve sám (z vlastní iniciativy) - postupem podle ustanovení Jen tehdy, byl-li mimo jakoukoliv pochybnost za účastníka řízení označen ten, kdo nemá způsobilost být účastníkem řízení, jde o neodstranitelný nedostatek podmínky řízení a soud řízení podle ustanovení , věty první zastaví.

V posuzovaném případě se však o takový případ nejedná. Žalobkyně v žalobě - vycházejíc z označení v záhlaví výpovědi - označila za žalovaného „Okresní soud v Berouně“, i když bylo jinak z obsahu žaloby zjevné, že svou žalobu směřuje proti svému zaměstnavateli, který jí výpověď dával. Tak ostatně správně původně uvažoval i soud prvního stupně, když žalobkyni vyzval přípisem ze dne 14.1.2004, aby „upravila označení žalovaného“, a žalobkyně podáním ze dne 20.1.2004 svoji zjevnou chybu napravila a za žalovaného označila „Českou republiku - Okresní soud v Berouně, Wágnerovo nám. 1249/2“. Reakce soudu prvního stupně na tento procesní úkon žalobkyně se však v jeho konečném rozhodnutí neprojevila, a ani odvolací soud v tomto směru nezjednal nápravu.

Z uvedeného vyplývá, že dovoláním napadené usnesení odvolacího soudu není správné. Nejvyšší soud České republiky je proto podle ustanovení část věty za středníkem zrušil, a protože důvody, pro které bylo zrušeno usnesení odvolacího soudu, platí i na usnesení soudu prvního stupně, zrušil Nejvyšší soud České republiky i toto rozhodnutí a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení ( věta druhá ).

Právní názor vyslovený v tomto usnesení je závazný; v novém rozhodnutí o věci rozhodne soud nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale znovu i o nákladech původního řízení (, část věty za středníkem a věta druhá ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně 6. prosince 2005

JUDr. Zdeněk N o v o t n ý, v.r.

předseda senátu