Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
6 C 105/2021-52
Okresní soud v Nymburce rozhodl samosoudkyní Mgr. Martinou Kuchaříkovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení 465 204,89 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 240 452,25 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 240 452,25 Kč od datum do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá co do částky 224 752,64 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 421 730,03 Kč od datum do datum, zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 181 277,78 Kč od datum do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 1,75 % ročně z částky 240 452,25 Kč od datum do zaplacení a úroku ve výši 13 % ročně z částky 421 730,03 Kč od datum do zaplacení.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 240 452,25 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 240 452,25 Kč od [datum] do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se zamítá co do částky 224 752,64 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 421 730,03 Kč od [datum] do [datum], zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 181 277,78 Kč od [datum] do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 1,75 % ročně z částky 240 452,25 Kč od [datum] do zaplacení a úroku ve výši 13 % ročně z částky 421 730,03 Kč od [datum] do zaplacení. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení v záhlaví tohoto rozsudku uvedené částky s tím, že mezi žalobkyní a žalovanou došlo dne datum k uzavření smlouvy o úvěru č. bankovní účet, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 458 862 Kč. Žalovaná se zavázala úvěr splácet pravidelnými měsíčními splátkami po 7 333 Kč, a to počínaje srpnem 2017, spolu s úrokem ve výši 13 % ročně. Žalobkyně před poskytnutím úvěru ověřila úvěruschopnost žalované. Úvěr byl poskytnut přes internetové bankovnictví v rámci tzv. kreditní linky, linka byla napočtena na základě transakcí na účet žalované a příjmu z předchozí úvěrové žádosti. V žádosti žalovaná uvedla příjem 15 174 Kč měsíčně; žalovaná v žádosti neuvedla žádné výdaje, žalobkyně proto vycházela z interního ekonomického modelu a výdaje žalované stanovila částkou 5 910 Kč měsíčně; žalovaná neuvedla žádné splátky úvěru mimo úvěrů u žalobkyně, žalobkyně zjistila, že žalovaná měla v době žádosti úvěr žalobkyně se splátkou ve výši 6 337 Kč a úvěr mimo žalobkyni se splátkou 500 Kč; oba tyto úvěry byly zkonsolidovány do nového úvěru se splátkou ve výši 7 333 Kč; volné prostředky žalované pro splátku úvěru tak činily 9 264 Kč. Z důvodu prodlení žalované byl úvěr dne datum zesplatněn, dopisem ze dne datum byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky, přičemž k datum činila celková dlužná částka 465 204,89 Kč a tvořila ji neuhrazená jistina úvěru ve výši 421 730,03 Kč, smluvní úrok 38 681,70 Kč, úrok z prodlení 259,91 Kč a nezaplacené poplatky 4 533,25 Kč. Žalobkyně dále požaduje smluvní úrok ve výši 13 % ročně z dlužné jistiny od datum do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z dlužné jistiny od datum do zaplacení. Žalovaná celkem na úvěru uhradila 218 409,75 Kč.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, k jednání soudu se bez omluvy nedostavila, ačkoliv byla k jednání řádně předvolána. Soud proto ve smyslu § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), jednal v nepřítomnosti žalované, vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů.
3. Ze smlouvy o úvěru ze dne datum bylo zjištěno, že účastnice uzavřely smlouvu o úvěru dne datum, na základě které žalované byl žalobkyní poskytnut úvěr ve výši 458 862 Kč za účelem konsolidace stávajících dluhů u žalobkyně a právnická osoba anonymizováno. Žalovaná se poskytnutý úvěr zavázala splácet ve splátkách po 7 333 Kč měsíčně, úroková sazba byla sjednána ve výši 13 % ročně.
4. Z výpisů z bankovního účtu žalované č. bankovní účet soud zjistil, že v lednu 2017 byla na účet žalované vyplacena mzda 16 645 Kč, žalovaná hradila splátku úvěru poskytnutého jí dříve žalobkyní ve výši 2 809 Kč měsíčně; poplatek 169 Kč za poskytnutý úvěr nebyl v lednu 2017 zaplacen, neboť na účtu nebyl dostatek finančních prostředků. Počáteční zůstatek na účtu k datum byl - 89,61 Kč, konečný zůstatek k datum činil 171,26 Kč. V únoru 2017 byla na účet žalované vyplacena mzda 15 149 Kč, žalovaná uhradila splátku úvěru 2 809 Kč a poplatek 196 Kč (opětovně stržen s prodlením z důvodu nedostatku finančních prostředků na účtu). V březnu 2017 byla žalované vyplacena mzda 17 409 Kč, splátka úvěru činila 2 809 Kč. Z výpisu za duben 2017 pak soud zjistil, že žalované byly blokovány prostředky ve výši 14 362,89 Kč pro exekuci, disponibilní zůstatek na účtu k datum činil 0 Kč. Žalované byl ze strany žalobkyně poskytnut úvěr 51 486,89 K (úhrada datum), splátka úvěru činila 2 000 Kč a mzda 19 230 Kč. V květnu 2017 byla žalované vyplacena mzda 12 120 Kč, žalovaná čerpala další úvěr od žalobkyně ve výši 153 518,87 Kč (úhrada datum), hradila splátky úvěru 3 881 Kč a 3 579 Kč. Dne datum byla na účet připsána částka 389,80 Kč od právnická osoba anonymizováno poskytující nebankovní úvěry. Poplatek 161 Kč nebyl v květnu 2017 zaplacen, neboť na účtu nebyl dostatek finančních prostředků. Z výpisu za měsíc červen 2017 pak soud zjistil, že žalovaná hradila poplatky 2 760 Kč a 1 840 Kč za prodloužení dvou půjček na dalších 30 dnů (platby dne datum), mzda vyplacená žalované činila 10 495 Kč, splátka úvěru včetně poplatku pak 5 868 Kč. V měsících leden až červen 2017 byla žalované vyplacena mzda vždy nejpozději do 10. dne měsíce.
5. Z výpisu z anonymizována dvě slova k osobě žalované soud zjistil, že k datu uzavření smlouvy o úvěru bylo žalované ze strany žalobkyně poskytnuto celkem 5 produktů, jeden další pak ze strany stavební spořitelny spadající do skupiny žalobkyně. Žalovaná podle tohoto výpisu měla mít celkem 11 kontraktů ve vztahu k 5 finančním institucím, z toho dva kontrakty existující, čtyři kontrakty uzavřené, tři odmítnuté žádosti a dvě odvolané žádosti, celková angažovanost žalované měla činit 615 499 Kč, měsíční splátky 5 721 Kč.
6. Z podkladů pro soudní jednání soud zjistil, že žalovaná celkem uhradila částku 218 409,75 Kč. Z poslední výzvy k úhradě dlužné částky bylo zjištěno, že žalobkyně dopisem ze dne datum vyzvala žalovanou k úhradě dlužné splátky s upozorněním na možné zesplatnění celého dluhu. Z rozhodnutí o okamžité splatnosti celkového dluhu soud zjistil, že žalobkyně dopisem ze dne datum informovala žalovanou o zesplatnění celého úvěru a vyzvala ji k zaplacení dlužné částky.
7. Výzvou k zaplacení před podáním žaloby bylo zjištěno, že žalobkyně žalovanou vyzvala předžalobní upomínkou ze dne datum k úhradě dlužné částky do datum.
8. Po provedeném dokazování má soud za prokázané, že žalobkyně poskytla žalované úvěr pro konsolidaci předchozích dluhů ve výši 458 862 Kč, kdy žalovaná se zavázala poskytnuté prostředky splácet částkou 7 333 Kč měsíčně. Žalovaná nehradila řádně a včas sjednané splátky, celkem uhradila částku 218 409,75 Kč. Při uzavření smlouvy žalobkyně zjistila, že žalovaná dosahuje příjmu ve výši 15 174 Kč. Žalovaná měla v době žádosti úvěr u žalobkyně se splátkou ve výši 6 337 Kč a úvěr mimo žalobkyni se splátkou 500 Kč, které měly být konsolidovány. Žalované byla v období od ledna 2017 do června 2017 vyplácena na bankovní účet vedený žalobkyní mzda, a to v lednu 2017 ve výši 16 645 Kč, v únoru 2017 ve výši 15 149 Kč, v březnu 2017 ve výši 17 409 Kč, v dubnu 2017 ve výši 19 230 Kč, v květnu 2017 pak ve výši 12 120 Kč a v červnu 2017 ve výši 10 495 Kč (mzda byla na účet připsána nejpozději k 10. dni v měsíci). Žalovaná splácela úvěry poskytnuté jí dříve žalobkyní, přičemž celková výše úvěrů byla postupně navyšována - v lednu, únoru a březnu 2017 činily měsíční splátky 2 809 Kč a poplatek 169 Kč, resp. 196 Kč, v dubnu 2017 byla splátka úvěru 2000 Kč, v květnu 2017 žalovaná uhradila splátky 3 881 Kč a 3 579 Kč, v červnu 2017 činila splátka úvěru 5 721 Kč. Žalovaná v období od ledna 2017 do června 2017 opakovaně neměla na účtu dostatek finančních prostředků pro úhradu poplatků žalobkyni (např. v lednu 2017 a únoru 2017 jí nemohl být poplatek 169 Kč, resp. 196 Kč stržen z důvodu nedostatku peněz na účtu), žalovaná opakovaně neměla na účtu zůstatek potřebný pro případnou úhradu splátky úvěru ve výši 500 Kč (zůstatek na účtu k datum činil - 89,61 Kč, k datum pak 171,26 Kč, k datum činil disponibilní zůstatek na účtu 0 Kč). V dubnu 2017 byly žalované na bankovním účtu blokovány prostředky ve výši 14 362,89 Kč pro exekuci, v červnu 2017 žalovaná hradila poplatky ve výši 2 760 Kč a 1 840 Kč za prodloužení dvou půjček na dalších 30 dnů. Žalobkyně žádným způsobem neověřovala příjem žalované ze zaměstnání a charakter jejího pracovního poměru, výdaje žalované nebyly ani tvrzeny a žádným způsobem doloženy, přičemž žalobkyně pro potřeby posouzení úvěruschopnosti žalované vycházela pouze z interních výpočtů a statistických údajů, kdy bez dalšího výdaje žalované stanovila částkou 5 910 Kč měsíčně.
9. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
10. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se mimo jiné určuje výše úroků z prodlení, odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.
11. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
12. Podle § 419 o. z. je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.
13. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
14. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odstavce 2 téhož ustanovení, je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.
15. Podle § 3 odst. 1 písm. c) zákona o spotřebitelském úvěru se pro účely tohoto zákona rozumí posouzením úvěruschopnosti spotřebitele posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.
16. V daném případě žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 458 862 Kč, aniž by před jeho poskytnutím náležitě posoudila úvěruschopnost žalované, jakožto spotřebitele, resp. bylo prokázáno, že toto posouzení provedla zcela nedostatečně a formalisticky, neboť pokud by zjištěné údaje byly skutečně náležitě odborně posouzeny, musela by žalobkyně dospět k závěru, že požadovaný úvěr ve výši 458 862 Kč nelze žalované poskytnout, neboť žalovaná není schopna jej splácet. Žalobkyně bez náležitých podkladů dokládajících příjmy žalované vycházela z příjmů žalované ze zaměstnání ve výši 15 174 Kč měsíčně, ačkoli z výpisů z účtu žalované, který pro ni žalobkyně vedla, bylo zřejmé, že příjmy žalované této částky v některých měsících nedosahovaly (únor 2017 mzda 15 149 Kč, květen 2017 mzda 12 120 Kč, červen 2017 mzda 10 495 Kč). Pokud tedy žalobkyně vycházela z toho, že příjmy žalované činí 15 174 Kč měsíčně, výdaje 5 910 Kč měsíčně, žalovaná splácí úvěry částkou 6 333 Kč a 500 Kč a má tedy dostatečné volné finanční prostředky pro splácení částkou o 500 Kč měsíčně více, pak toto nebylo pravdou. Žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti nijak nezohlednila nedostatečné příjmy žalované a v podstatě nulové disponibilní zůstatky na účtu, nepřihlédla ani k provedené blokaci peněz na účtu žalované pro potřeby exekuce a k dalším úvěrům či půjčkám, které žalovaná čerpala a nebyla schopna je splácet (o tom svědčí např. platby žalované za odklad splatnosti půjček). Zcela jasné pochybnosti muselo vyvolat již samotné nepravdivé tvrzení žalované uvedené v žádosti o poskytnutí úvěru, kdy žalovaná uvedla, že nemá žádné další úvěry, které by byla povinna splácet. I pokud by výdaje žalované činily žalobkyní určených, avšak nijak nedoložených 5 910 Kč měsíčně a splátka úvěrů„ jen“ 7 333 Kč, pak např. v květnu a červnu 2017 nebyla žalovaná schopna tyto částky zaplatit (výdaje 13 293 Kč, mzda 12 120 Kč, resp. 10 495 Kč); žalovaná tak zcela zjevně nebyla schopna splácet žalobkyni ani dříve poskytnuté úvěry, kdy s ohledem na příjem kolem 15 000 Kč měsíčně představovala její již existující úvěrová zátěž téměř 50 % příjmů.
17. Žalobkyně tedy musela dospět k důvodným pochybnostem o tom, že žalovaná bude schopna svému závazku dostát a úvěr splácet tak, jak bylo ve smlouvě ujednáno. Soud proto dospěl k závěru, že žalobkyně neměla žalované úvěr ve výši 458 862 Kč s měsíční splátkou 7 333 Kč poskytnout, a pokud i přes zcela zjevnou neschopnost žalované úvěr splácet jí tento úvěr poskytla, pak je třeba uzavřenou smlouvu o revolvingovém úvěru hodnotit jako absolutně neplatnou, a to podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Postupem podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru proto byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 240 452,25 Kč, představující poskytnutou a dosud nesplacenou jistinu úvěru, když veškeré platby žalované je třeba s ohledem na neplatnost smlouvy o úvěru započítat na částku, která byla žalované na základě neplatně uzavřené smlouvy o úvěru žalobkyní poskytnuta, tj. na vyčerpanou„ jistinu úvěru“, a to spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od datum, kdy nejpozději k tomuto datu byla žalovaná v prodlení (žalovaná byla předžalobní upomínkou ze dne datum vyzvána k úhradě do datum).
18. Ve zbývající části byla žaloba pro absolutní neplatnost smlouvy zamítnuta.
19. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 o.s.ř., kdy poměr úspěchu a neúspěchu účastníků je téměř stejný. Soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
20. Lhůta pro splnění povinnosti uložené žalované tímto rozsudkem byla soudem stanovena v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o.s.ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Nymburce. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.