Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 Cdo 2009/2005

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobce se domáhal určení, že je vlastníkem níže specifikovaného domu s odůvodněním, že dům nabyl do vlastnictví smlouvou o prodeji podniku uzavřenou 28. 11. 1994 s P. f. ČR a dodatku č. l této smlouvy z 15. 2. 1995. V katastru nemovitostí jsou však jako vlastníci tohoto domu (a pozemku, na němž se dům nachází) zapsáni žalovaní, ačkoliv je v roce 1984 prodali Státnímu statku T.

Krajský soud v Plzni jako soud odvolací rozsudkem z 25. 5. 2005, č. j. -174, potvrdil rozsudek Okresního soudu v Tachově z 12. 1. 2005, č. j. -154, kterým bylo určeno, že „žalobce je vlastníkem domu čp. 650 postaveného na parcele č. 1344 zapsaného u Katastrálního úřadu pro P. k., Katastrální pracoviště T. pro obec a katastrální území T.“, a rozhodnuto o nákladech řízení. Odvolací soud rozhodl také o nákladech odvolacího řízení.

Soudy obou stupňů vzaly za prokázané, že, byť se nedochovalo její písemné vyhotovení, byla 20. 7. 1984 mezi žalovanými jako prodávajícími a Státním statkem T. jako kupujícím uzavřena kupní smlouva, kterou žalovaní prodali tomuto státnímu statku dům čp. 650 s parc. č. 1344 v k. ú. T. za kupní cenu 203 952 Kč. Vlastnictví nabyvatele k těmto nemovitostem nebylo v evidenci nemovitosti vyznačeno a žalovaní jsou dosud zapsáni v katastru nemovitostí jako jejich vlastníci. V roce 1986 provedl státní statek modernizaci domu čp. 650 a po kolaudaci (rozhodnutí z 27. 6. 1986) byl dne 1. 7. 1986 žalobci přidělen podnikový byt v tomto domě a uzavřena s ním dohoda o odevzdání a převzetí bytu. V rámci privatizace Státního statku v T. podle byl dům převeden na F. n. m. a poté na základě dohody o převodu privatizovaného majetku na P. f. ČR. Mezi žalobcem a P. f. ČR byla dne 28. 11. 1984 uzavřena smlouva o převodu části podniku, podle které byl dům převeden s účinností ke dni 1. 12. 1994 do vlastnictví žalobce ( ). Dne 15. 2. 1995 byl uzavřen dodatek k této smlouvě, ve kterém si její účastníci dohodli kupní cenu domu. Na základě těchto zjištění dospěly soudy obou stupňů k závěru, že vlastnictví žalovaných k domu čp. 650 zaniklo tím, že dům převedli v roce 1984 na Státní statek v T. a žalobce nabyl k němu vlastnictví v rámci privatizace koupí v roce 1994. Soudy obou stupňů také uvedly, že projednání věci nebránila překážka věci rozsouzené, kterou žalovaní spatřovali ve věci vedené u soudu prvního stupně pod sp. zn. . V tomto řízení se původně P. f. ČR a P. P. (žalobce) a jeho manželka M. P. domáhali vůči žalovaným určení vlastnictví P. P. k domu čp. 650 i k pozemku parc. č. 1344. Manželé P. však vzali svoji žalobu v celém rozsahu zpět a řízení o jejich návrhu bylo výrokem IV. rozsudku soudu prvního stupně z 20. 10. 1999, č. j. -100, zastaveno. Dále soud již rozhodoval jen o návrhu České republiky na určení vlastnictví P. P. k domu a návrh zamítl. Nynější žalobce však již nebyl účastníkem tohoto řízení, rozhodnutí není vůči němu ani podle závazné a může tedy uplatňovat svá práva k věci, o níž bylo rozhodováno v jiném řízení.

Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalovaní dovolání. Namítají, že v řízení došlo k vadě řízení, spočívající v tom, že projednání věci bránila překážka věci rozsouzené. Žalovaní podrobně popisují, co bylo předmětem řízení ve věci sp. zn. , a kdo byl účastníkem uvedeného řízení. Uzavírají, že není správný závěr soudů obou stupňů, že P. P. nebyl účastníkem uvedeného řízení v době vyhlášení rozsudku soudu prvního stupně, kterým byla zamítnuta žaloba „České republiky – P. f.“ na určení, že P. P. je vlastníkem domu čp. 650. Proto je posouzení překážky věci rozsouzené v rozporu s a dovolání je tak podle žalovaných přípustné podle . Dále žalovaní nesouhlasí se zjištěním soudu prvního stupně, které odvolací soud převzal, že žalovaní uzavřeli v roce 1984 kupní smlouvu s Státním statkem T., kterým prodali předmětný dům – rozvádějí výtky k hodnocení jednotlivých důkazů a poukazují na to, že nebyl proveden důkaz výslechem právníka tohoto statku. Podle obsahu dovolání ( ) navrhují, aby rozsudky soudů obou stupňů byly zrušeny a řízení buď zastaveno nebo věc vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Žalobce se k dovolání nevyjádřil.

Nejvyšší soud pro zjištění, že dovolání proti rozsudku bylo podáno včas řádně zastoupenými účastníky řízení, se dále zabýval otázkou, zda jde o dovolání přípustné.

Podle lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu je přípustné za splnění předpokladů stanovených v a c), odst. 3 . Protože předpoklady stanovené v nebyly naplněny (rozsudek soudu prvního stupně byl jeho prvním rozhodnutím v této věci), přicházela v úvahu přípustnost dovolání jen podle , odst. 3 . Podle tohoto ustanovení je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.

To znamená, že přípustnost dovolání podle a odst. 3 může být založena jen pro řešení otázek právních (k tomu srovnej usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. , uveřejněné pod C 1164 ve Svazku 16 Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu vydávaného nakladatelstvím C. H. Beck). Žalovaní však podle obsahu dovolání ( ) dovolací důvod, spočívající v nesprávném právním posouzení věci podle , neuplatnili. Namítali jednak, že skutkové zjištění, že dne 20. 7. 1984 byla mezi nimi a Státním statkem T. uzavřena kupní smlouva, ohledně předmětného domu, nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování (jde o dovolací důvod podle ). Ani žalovanými dále namítaná tzv. zmatečnostní vada překážky věci rozsouzené nemůže přípustnost dovolání založit a dovolací soud by se jí mohl zabývat jen v případě přípustného dovolání ( ). Kromě toho dovolací soud připomíná, že nápravy této zmatečnostní vady lze se domáhat žalobou pro zmatečnost ( ).

Protože dovolací důvod spočívající v nesprávném právním posouzení věci nebyl žalobcem v dovolání uplatněn a jen takový důvod by mohl přípustnost dovolání podle a odst. 3 založit, není dovolání proti rozsudku odvolacího soudu přípustné a bylo odmítnuto / a OSŘ/.

Žalobce byl v dovolacím řízení úspěšný, příslušela by mu proto podle a náhrada nákladů tohoto řízení, ty mu však nevznikly.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 27. září 2005

JUDr. Marie Rezková, v. r.

předsedkyně senátu