Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 242/2005

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ludvíka Davida, CSc. a soudců JUDr. Oldřicha Jehličky, CSc. a JUDr. Josefa Rakovského v právní věci žalobce M. D., zastoupeného advokátem, proti žalované České republice - Ministerstvu financí ČR se sídlem v Praze 1, Letenská 15, o finanční náhradu ve výši 60.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp.zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 11. 7. 2002, č. j. -132, takto:

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Městský soud v Praze potvrdil rozsudkem výše označeným rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 21. 11. 2001, č. j. -108, kterým byla zamítnuta žaloba o zaplacení částky 60.000,- Kč s přísl., opřená o , o mimosoudních rehabilitacích.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Odmítl v něm výkladové spojování svého nároku se , o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, a dovodil, že mu za stavu, kdy nyní požaduje náhradu za movité věci sloužící obchodu a bydlení (byť by součástí majetku, odňatého státem, byla nemovitost), tento nárok podle restitučního předpisu oprávněně vznikl. Navrhl, aby dovolací soud zrušil napadený rozsudek a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Žalovaná strana se k dovolání nevyjádřila.

Dovolatel podal dovolání včas, splnil požadavek povinného zastoupení advokátem a dovolání je řádně odůvodněno. S ohledem na absenci zjevné i skryté diformity rozsudků nižších instancí však musel dovolací soud nejprve přezkoumat, zda je dovolání přípustné; v úvahu přicházela jen přípustnost pro zásadní právní význam napadeného rozsudku podle , odst. 3

Úvaha o přípustnosti dovolání však nevedla k závěru, který by byl pro dovolatele příznivý.

Jednorázová finanční náhrada podle , kterou dovolatel v řízení před nižšími instancemi požadoval, přísluší oprávněné osobě v případě předchozího propadnutí majetku státu v trestním řízení – zrušeného , o soudní rehabilitaci -, avšak tehdy, jestliže součástí majetku nebyla nemovitost.

Majetek žalobcova strýce a jeho manželky propadl státu v roce 1953 na základě odsouzení F. D. podle zákona č. 231/1948 Sb.; oba D. byli rehabilitováni rozhodnutím Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 6 Rt 59/93. Jmenovaným však propadly nejen věci movité, ale i dům č. p. 62 na pozemku parc. č. 53 a dále role par. č. 1010, vše v k. ú. V. Žalobce neučinil posledně vypočtené nemovitosti předmětem žalobního návrhu; ze zjištění nižších instancí (str. 3 nahoře v odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně) ovšem vyplývá, že v době nabytí účinnosti byl již původní dům zbourán a na jeho místě postaven rodinný dům.

Byly-li tedy nemovitosti součástí státu propadlého majetku, mohl žalobce uplatnit nárok na finanční náhradu podle (za nemovitost, kterou „nelze vydat“, srov. též Rc 37/96), eventuálně na náhradu naturální či finanční podle a To však neučinil a výslovně uplatnil nárok jiný opřený o jiná skutková tvrzení, aniž by v průběhu řízení jakkoli změnil žalobu.

Vůči žalobci zamítavé hmotněprávní posouzení věci, jak je provedl odvolací soud, je tedy v souladu s relevantními restitučními předpisy i konstantní judikaturou. Dovolacímu soudu proto nezbylo, než žalobcovo dovolání jako nepřípustné odmítnout (, ).

Žalované nevznikly v řízení o dovolání žádné náklady.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle .

V Brně dne 23. září 2005

JUDr. Ludvík D a v i d , CSc., v.r.

předseda senátu