Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 304/2005

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

V záhlaví uvedeným rozhodnutím městský soud potvrdil usnesení ze dne 3. 8. 1998, č.j. -26, kterým Obvodní soud pro Prahu 5 nařídil podle rozhodnutí oprávněného z 21. 9. 1994, č.j. A 7000/94, ve spojení s rozhodnutím z 14. 5. 1995, č.j. A 7007/94, k vymožení pohledávky 61.766,- Kč výkon rozhodnutí prodejem movitých věcí a povinnému uložil zaplatit na soudním poplatku 1.236,- Kč. Odvolací soud uzavřel, že rozhodnutí (platební výměr) lze vykonat i po uplynutí lhůty uvedené v ustanovení , o správním řízení / / ve znění pozdějších předpisů, neboť právo vybrat a vymáhat nedoplatek cla (tedy i daní a poplatků vybíraných při dovozu a vývozu zboží) se promlčuje po šesti letech po roce, ve kterém se stal splatným ( , celního zákona).

Rozhodnutí odvolacího soudu napadl povinný dovoláním, jímž vytýká, že řízení je postiženo vadami, které měly za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Konkrétně namítá, že nebyl poučen o povinnosti označit důkazy „způsobilé k prokázání významných skutkových tvrzení“ a že odvolací soud vůbec nepřihlédl k tvrzení o nedostatku jeho věcné legitimace.

Oprávněný se ve vyjádření ztotožnil s napadeným rozhodnutím.

Podle části dvanácté, hlavy I, bodu 17. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, se dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (tj. podle ve znění účinném do 31. 12. 2000, dále též jen „ “). O takový případ v souzené věci jde, jelikož odvolací soud – ač rozhodoval po 1. 1. 2001 – odvolání proti usnesení soudu prvního stupně vydanému 3. 8. 1998 projednal a rozhodl o něm podle dosavadních právních předpisů (srov. část dvanáctou, hlavu I, bod 15. ).

Dovolání není přípustné.

Podle ustanovení lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Přípustnost dovolání proti usnesení upravuje především ustanovení ; o žádný z případů zde uvedených však v projednávané věci nejde. Použitelnost ustanovení není dána proto, že usnesení odvolacího soudu není měnící, nýbrž potvrzující, a napadené rozhodnutí přitom nelze podřadit ani odstavci 1 písmenům b/ až f/ citovaného ustanovení (a tedy ani pod písmeno d/, jelikož sice jde o usnesení potvrzující, nikoli však takové, jímž by bylo potvrzeno usnesení o zastavení řízení pro nedostatek pravomoci soudu).

Přípustnost dovolání nelze opřít ani o ustanovení , protože odvolací soud výrokem svého rozhodnutí přípustnost dovolání nevyslovil (odstavec 1/) a povinný návrh na vyslovení přípustnosti dovolání neučinil (odstavec 2/).

Protože vady řízení (tzv. zmatečnosti), s nimiž ustanovení spojuje přípustnost dovolání proti každému rozhodnutí odvolacího soudu (s výjimkami zakotvenými v odstavci druhém) a k nimž je dovolací soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti ( , věta druhá, ), v dovolání namítány nejsou a ze spisu se nepodávají (námitka existence „jiných“ vad ve smyslu je z hlediska přípustnosti dovolání bezcenná), lze uzavřít, že dovolání podle žádného v úvahu připadajícího ustanovení přípustné není; Nejvyšší soud je proto odmítl ( , věta první, ).

O nákladech dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle ustanovení , a , věty první (per analogiam), ; oprávněnému, jemuž by příslušela jejich náhrad, v tomto stadiu řízení (podle obsahu spisu) náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 22. září 2005

JUDr. Pavel K r b e k , v. r.

předseda senátu