Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

7 Tdo 1205/2005

U S N E S E N Í

O d ů v o d n ě n í :

Obviněný D. H. podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. 6. 2005, sp. zn. , jímž bylo podle § 256 tr. ř. zamítnuto jeho odvolání proti rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 18. 4. 2005, sp. zn. . Výrok usnesení Krajského soudu v Ostravě napadl v celém rozsahu, a to s odkazem na důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. Vytkl, že Krajský soud v Ostravě napadeným usnesením rozhodl ve veřejném zasedání, které konal v jeho nepřítomnosti. Uvedl, že k veřejnému zasedání byl předvolán zásilkou adresovanou do místa trvalého pobytu, kde se však v kritické době nezdržoval. Postup Krajského soudu v Ostravě podle něho znamenal porušení ustanovení tr. ř., tr. ř., , , d, , y a Úmluvy o ochraně lidských práv a svobod. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení a aby přikázal Krajskému soudu v Ostravě věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.

Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného je zjevně neopodstatněné.

Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. spočívá mimo jiné v porušení ustanovení o přítomnosti obviněného ve veřejném zasedání.

Obviněný byl rozsudkem Okresního soudu v Ostravě uznán vinným trestným činem maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 171 odst. 1 písm. c) tr. zák. a odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody na šest měsíců se zařazením do věznice s dozorem a k trestu zákazu činnosti na dva roky. Poté, co byla věc s odvoláním obviněného předložena Krajskému soudu v Ostravě, předseda senátu tohoto soudu nařídil veřejné zasedání na 22. 6. 2005 a nechal o něm vyrozumět mimo jiné i obviněného. Pokyn k obeslání obviněného k veřejnému zasedání předseda senátu Krajského soudu v Ostravě vyznačil na předtisku, použitého k nařízení veřejného zasedání, do rubriky „Předvolat“ a zároveň nařídil použít k obeslání obviněného tiskopis vz. č. 7a, což je „Vyrozumění o veřejném zasedání“. Pochybnost o tom, zda obviněný byl k veřejnému zasedání předvolán nebo zda byl o veřejném zasedání vyrozuměn, odstranil Nejvyšší soud otevřením příslušné zásilky, která byla posléze poštou vrácena zpět Krajskému soudu v Ostravě a založena do spisu (č. l. 81). Tímto postupem Nejvyšší soud zjistil, že předseda senátu Krajského soudu v Ostravě ve skutečnosti nechal obviněného o veřejném zasedání vyrozumět. Vyrozumění o veřejném zasedání bylo Krajským soudem v Ostravě prostřednictvím pošty zasláno na adresu trvalého bydliště obviněného v obci H. ve S., V K., okr. O. Tuto adresu obviněný již při prvním výslechu v přípravném řízení výslovně označil jako adresu pro účely doručování, což bylo vyznačeno v protokolu o jeho výslechu podle § 55 odst. 1 písm. c) tr. ř. na č. l. 31 spisu. V dalším průběhu řízení nedošlo v tomto ohledu k žádné změně. Vyrozumění o veřejném zasedání bylo obsahem zásilky, která byla určena k doručení do vlastních rukou. Zásilku se však nepodařilo doručit obviněnému, protože nebyl doručovatelkou zastižen. Doručovatelka proto dne 1. 6. 2005 uložila zásilku na poště a zanechala obviněnému na adrese, kam mu bylo doručováno, oznámení o uložení zásilky s tím, že si ji může vyzvednout na poště. Obviněný si však zásilku nevyzvedl a pošta ji proto dne 17. 6. 2005 odeslala zpět Krajskému soudu v Ostravě. Obviněný se k veřejnému zasedání nedostavil a Krajský soud v Ostravě rozhodl v jeho nepřítomnosti. V odůvodnění napadeného usnesení Krajský soud v Ostravě vysvětlil, že dnem 11. 6. 2005 nastala tzv. fikce doručení ve smyslu § 64 odst. 2 tr. ř.

Za tohoto stavu se na posuzovanou věc vůbec nevztahuje ustanovení § 64a tr. ř. Toto ustanovení upravuje postup v případě, že adresát nebo osoba oprávněná za něj písemnost převzít odepře písemnost přijmout. Podstatou situace, v níž jde o odepření přijetí podle § 64a tr. ř., je to, že adresát má reálnou možnost převzít doručovanou písemnost a záměrně odmítne poskytnout součinnost, která je z jeho strany k doručení nezbytná a která záleží ve fyzickém převzetí písemnosti. Je evidentní, že v posuzovaném případě se o nic takového nejednalo a že námitka poukazující na porušení ustanovení § 64a tr. ř. rozhodně nemůže obstát.

V posuzovaném případě se jasně jednalo o situaci, kdy obviněnému bylo vyrozumění o veřejném zasedání doručováno zásilkou určenou k doručení do vlastních rukou ve smyslu § 64 odst. 1 písm. c) tr. ř. a kdy obviněný jako adresát nebyl zastižen ve smyslu § 64 odst. 2 tr. ř. Pro takový případ je v ustanovení § 64 odst. 2 tr. ř. stanoven postup, který spočívá v tom, že zásilka se uloží a adresát se vhodným způsobem vyrozumí, kde si ji může vyzvednout, přičemž nevyzvedne-li si adresát zásilku do deseti dnů od uložení, považuje se poslední den této lhůty za den doručení, i když se adresát o uložení nedověděl, ačkoliv se v místě doručení zdržuje nebo uvedenou adresu označil pro účely doručování. Vzhledem k tomu, že obviněnému byla zásilka doručována na adresu, kterou označil pro účely doručování, je bezvýznamné, zda se v místě zdržoval či nezdržoval. Pro úplnost je třeba dodat, že vznik tzv. fikce doručení podle § 64 odst. 2 tr. ř. nebyl vyloučen žádnou z okolností uvedených v § 64 odst. 4 tr. ř. V této spojitosti nabývá na významu to, že obviněný nebyl k veřejnému zasedání předvolán, což by podle § 64 odst. 4 písm. a) tr. ř. vylučovalo vznik tzv. fikce doručení. Obviněný byl o veřejném zasedání vyrozuměn, takže uložení zásilky nebylo podle § 64 odst. 4 písm. a) tr. ř. vyloučeno. Předseda senátu Krajského soudu v Ostravě nenařídil podle § 64 odst. 4 písm. b) tr. ř., že zásilku obsahující vyrozumění o veřejném zasedání nelze uložit.

Pokud tedy Krajský soud v Ostravě považoval vyrozumění o veřejném zasedání za doručené obviněnému dnem 11. 6. 2005, je to v intencích ustanovení § 64 odst. 2 tr. ř. až na to, že uvedený den připadl na sobotu a že vzhledem k ustanovení § 60 odst. 3 tr. ř. byl posledním dnem lhůty den 13. 6. 2005 připadající na pondělí. To nic nemění na tom, že u obviněného byla dodržena pětidenní lhůta, stanovená v § 233 odst. 2 tr. ř., mezi vznikem tzv. fikce doručení a konáním veřejného zasedání.

Obviněný vycházel v dovolání z nesprávného předpokladu, že byl k veřejnému zasedání předvolán, ačkoli ve skutečnosti byl o veřejném zasedání vyrozuměn. Podle § 233 odst. 1 tr. ř. předseda senátu p ř e d v o l á k veřejnému zasedání osoby, jejichž osobní účast při něm je nutná. Podle téhož ustanovení o veřejném zasedání v y r o z u m í státního zástupce, jakož i osobu, která svým návrhem dala k veřejnému zasedání podnět, a osobu, která může být přímo dotčena rozhodnutím, jestliže tyto osoby nebyly k veřejnému zasedání předvolány. Tím, že předseda senátu Krajského soudu v Ostravě nechal obviněného vyrozumět o veřejném zasedání, vyjádřil, že osobní účast obviněného při veřejném zasedání nebyla nutná. Tomu pak odpovídal průběh veřejného zasedání, v němž nebyly prováděny žádné důkazy.

Tím, že Krajský soud v Ostravě rozhodl o odvolání obviněného ve veřejném zasedání konaném v jeho nepřítomnosti, nebyla porušena žádná ustanovení o přítomnosti obviněného ve veřejném zasedání ve smyslu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. Platí to, jak pokud jde o ustanovení trestního řádu, tak pokud jde o ústavně garantovaná práva, na která obviněný odkázal v dovolání. Jestliže obviněný výslovně uvedl adresu H. ve S. V K., okr. O. jako adresu pro účely doručování, bylo již věcí jeho odpovědného přístupu k průběhu řízení to, aby sledoval, zda mu na tuto adresu nejsou zasílány písemnosti, i když se případně na této adrese přestal trvale zdržovat, nebo aby sám z vlastní iniciativy určil pro účely doručování jinou adresu, zvláště když sám vyvolal odvolací řízení a musel předpokládat, že bude odvolacím soudem obeslán. V této spojitosti nelze než konstatovat, že nedostatek péče samotného obviněného o ochranu vlastních procesních práv nemůže být dodatečně interpretován jako porušení těchto práv postupem soudu.

Z těchto důvodů Nejvyšší soud zjevně neopodstatněné dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. V souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 22. září 2005

Předseda senátu:

JUDr. Petr Hrachovec