Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 2705/2004

U S N E S E N Í

Dovolání se zamítá.

O d ů v o d n ě n í :

Shora označeným usnesením městský soud zrušil usnesení ze dne 30. 6. 2003, č.j. -36, kterým Obvodní soud pro Prahu 7 zastavil exekuci s odůvodněním, že exekutor není oprávněn vést exekuci ukládáním pokut, a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (výrok I. – rozhodováno pod č.j. -49). Mimo jiné uzavřel, že exekuci ukládáním pokut předpokládá ustanovení , o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů (dále jen „ Sb“), jež upravuje postup exekutora při exekuci k uspokojování práv na nepeněžité plnění. Stejně tak upravuje postup exekutora ustanovení , o postupech při výkonu exekuční a další činnosti.

Rozhodnutí odvolacího soudu, pokud jím bylo zrušeno usnesení soudu prvního stupně, napadla povinná dovoláním, jímž namítá nesprávné právní posouzení věci ( , ve znění pozdějších předpisů, dále jen „ “). Podle dovolatelky se nejedná o exekuci provedením prací a výkonů, a proto exekutor není oprávněn exekuci vykonat. Soud se měl zabývat listinnými důkazy svědčícími o tom, že povinná uloženou povinnost dobrovolně splnila, takže exekuce neměla být vůbec nařízena, neboť předpokladem jejího nařízení je absence dobrovolného plnění. Poukázala na nejednotnost rozhodování soudů v obdobných sporech a navrhla, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Oprávněný ve vyjádření k dovolání uvedl, že přípustnost provedení exekuce pro nepeněžité plnění ukládáním pokut podle vyplývá z ustanovení odst. l, , odst. l a 2 a Navrhl, aby dovolání povinné dovolací soud odmítl, popř. zamítl.

Podle odst. l písm. a/ (ve spojení s odst. l písm. d/, odst. 2, ) je dovolání přípustné proti rozhodnutí, kterým odvolací soud změnil usnesení, jímž soud prvního stupně rozhodl o návrhu na zastavení výkonu rozhodnutí (exekuce). Podle tohoto ustanovení je v souzené věci přípustnost dovolání třeba posuzovat, ačkoliv odvolací soud usnesení soudu prvního stupně zrušil a věc tomuto soudu vrátil k dalšímu řízení. Okolnost, jak odvolací soud formuloval výrok svého rozhodnutí, tedy zda odkázal na ustanovení , není sama o sobě významná; podstatné je porovnání obsahu obou rozhodnutí (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 4. 1998, sp. zn. , uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 9/1999 pod č. 52, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 7. 1999, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura 1/2000 pod č. 7). Měřeno tímto hlediskem, odvolací soud dospěl k jinému právnímu závěru než soud prvního stupně, uzavřel-li, že exekuci ukládáním pokut lze vést 72 ). Podle obsahu rozhodnutí je tedy usnesení odvolacího soudu ve vztahu k rozhodnutí soudu prvního stupně rozhodnutím měnícím, a dovolání je tak přípustné (navzdory nesprávnému poučení o dovolání) podle shora citovaného ustanovení .

Dovolání není důvodné.

Podle způsob exekuce ukládající jinou povinnost než zaplacení peněžité částky se řídí povahou uložené povinnosti. Takovou exekuci lze provést provedením prací a výkonů.

Podle pokuty uložené při provedení exekuce podle ustanovení je povinný vždy povinen zaplatit na účet soudu, který vydal usnesení o nařízení exekuce.

Podle , ukládá-li vykonávané rozhodnutí jinou povinnost, uloží soud za porušení této povinnosti povinnému pokutu až do výše 100 000 Kč. Nesplní-li povinný ani poté vykonávané rozhodnutí, ukládá mu soud na návrh oprávněného další přiměřené pokuty, dokud výkon rozhodnutí nebude zastaven. Pokuty připadají státu.

Ukládá-li exekuční titul, aby povinný provedl nějakou práci či výkon, citované ustanovení umožňuje, aby při nesplnění uložené povinnosti bylo možno exekuci provést provedením prací a výkonů. Nařízení exekuce a její provedení závisí na tom, zda uložená povinnost může být provedena i někým jiným než povinným (tzv. zastupitelné plnění - ), nebo ji musí splnit povinný osobně (nezastupitelné plnění - ). Jestliže ustanovení odkazuje na ustanovení , je nepochybné, že i v exekučním řízení lze pro nesplnění povinnosti spočívající v osobním plnění povinného nařídit a provést exekuci ukládáním pokut. Ustanovení odst. l ostatně umožňuje vydat exekuční příkaz, jde-li o práce a výkony, které může vykonat i někdo jiný než povinný; není důvodu omezovat tento způsob provedení toliko na plnění zastupitelné.

Lze tak uzavřít, že odvolací soud věc po stránce právní posoudil správně. Správnost závěrů nemůže zvrátit ani dovolací námitka o dobrovolném plnění uložené povinnosti. Okolnost, zda povinný titulem uloženou povinnost splnil, popř. v jakém rozsahu, soud při nařízení výkonu nezjišťuje, nýbrž vychází z tvrzení obsaženého v návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí (že povinnost dobrovolně splněna nebyla). V řízení o nařízení výkonu rozhodnutí (exekuce) nemá proto tvrzení povinné o zániku vymáhaného práva místa. To je vyhrazeno řízení o zastavení výkonu rozhodnutí ( odst. l písm. g/, h/, odst. 4 , ), který může soud zastavit i bez návrhu ( odst. l ).

Protože se povinné správnost závěru odvolacího soudu zpochybnit nepodařilo a v mezích dovoláním založeného přezkumu je usnesení odvolacího soudu správné, Nejvyšší soud proto, aniž nařídil jednání ( odst. l, věta první, ), dovolání zamítl ( , věta před středníkem, ).

O nákladech, jež oprávněnému vznikly v dovolacím řízení, rozhodne soudní exekutor ( odst. l ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 22. září 2005

JUDr. Pavel K r b e k , v.r.

předseda senátu