Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Žiadne známe citácie.
291BF714AABF3A7FC1257A4E00686C06.html
HTML · 13.05 KB
No categories available
20 Cdo 161/2005
U S N E S E N Í
Dovolání se odmítá.
O d ů v o d n ě n í :
V záhlaví uvedeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení ze dne 18. 2. 2004, č.j. 17 Nc 2156/2004 -7, kterým Okresní soud v Sokolově zamítl návrh na nařízení exekuce k uspokojení pohledávky 22.742,20 Kč s 6 % úroky od 31. 8. 2001 do zaplacení, směnečné odměny 75,- Kč a nákladů předcházejícího řízení 920,- Kč. Exekučním titulem ve smyslu ustanovení § 40 odst. 1 písm. a/ zákona č. 120/2001 Sb. , o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 120/2001 Sb. “), je směnečný platební rozkaz Krajského soudu v Brně ze dne 20. 9. 2001, sp. zn. Sm 472/2001 , který přiznal právo R. z., spořitelnímu a úvěrnímu družstvu; jelikož oprávněná – ač vyzvána soudem prvního stupně – neprokázala, že na ni přešlo, popř. bylo převedeno právo z exekučního titulu (§ 36 odst. 3 , 4 zákona č. 120/2001 Sb. ), nelze podle odvolacího soudu návrhu vyhovět.
Rozhodnutí odvolacího soudu napadla oprávněná dovoláním, jímž podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. b/ zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř. o.s.ř. “), namítá nesprávné právní posouzení věci. Převod práva z vykonávaného rozhodnutí, argumentuje dovolatelka, není třeba dokládat listinami; pokud totiž oprávněný prokáže nepřetržitou řadou indosamentů, že je majitelem směnky, vyplývá převod práva z ustanovení čl. I. § 14 odst. 1 zákona č. 191/1950 Sb. , směnečného a šekového, ve znění zákona č. 29/2000 Sb. (dále jen „zákon č. 191/1950 Sb. “), tedy přímo z právního předpisu (§ 36 odst. 4 , in fine, zákona č. 120/2001 Sb. ).
Nejvyšší soud věc projednal podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 3. 2005 (čl. II, bod 3. zákona č. 59/2005 Sb. ).
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení § 236 odst. 1 o.s.ř. o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Je-li napadeným rozhodnutím – jako v projednávaném případě – usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení, kterým soud prvního stupně rozhodl o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí (exekuce, § 130 zákona č. 120/2001 Sb. ), je dovolání ve smyslu § 238a odst. 1 písm. c/ o.s.ř. o.s.ř. přípustné za podmínek vymezených v § 237 odst. 1 písm. b/ nebo c/ o.s.ř. o.s.ř. (srov. § 238a odst. 2 o.s.ř. o.s.ř. ). Protože použití ustanovení § 237 odst. 1 písm. b/ o.s.ř. o.s.ř. je vyloučeno (usnesení soudu prvního stupně nepředcházelo dřívější, odvolacím soudem zrušené, rozhodnutí téhož soudu), zbývá přípustnost dovolání vyvozovat již jen z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. o.s.ř. , které ji spojuje se závěrem dovolacího soudu, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. O takový případ jde zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§ 237 odst. 3 o.s.ř. o.s.ř. ).
Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu citovaného ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po stránce právní, vyplývá, že dovolací přezkum se otevírá toliko pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu; způsobilým dovolacím důvodem, jímž lze dovolání odůvodnit, je tedy pouze důvod podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř. o.s.ř. , jímž dovolatelka správnost rozhodnutí poměřuje. Při přezkumu rozhodnutí – a tedy i v rámci posouzení zásadního významu právní otázky, jejíž řešení odvolacím soudem dovolatelka zpochybnila – je dovolací soud uplatněným důvodem včetně jeho obsahového vymezení vázán (§ 242 odst. 3 , věta první, o.s.ř. o.s.ř. ).
Otázka, kterou dovolatelka nabídla k přezkumu (zda přechod práv ze směnečného platebního rozkazu na toho, kdo má směnku v rukou a právo k ní prokázal nepřetržitou řadou indosamentů, vyplývá přímo z právního předpisu), shora uvedené znaky nesplňuje; odvolací soud ji totiž vyřešil v souladu s tím, jak byla praxe nižších soudů judikatorně usměrněna.
V usnesení ze dne 31. 5. 2005, sp. zn. 20 Cdo 461/2004 , Nejvyšší soud – vysvětliv povahu indosamentu a majitelství směnky – zdůraznil, že ze zákona č. 191/1950 Sb. nevyplývá, že na majitele směnky, jenž právo k ní prokázal způsobem stanoveným v § 16 odst. 1 cit. zákona a jenž je osobou odlišnou od osoby oprávněné ze směnečného platebního rozkazu (exekučního titulu) vydaného na základě směnky, která byla indosována, přechází (bez dalšího) i právo z takového rozhodnutí.
Názor odvolacího soudu, že aktivní legitimace oprávněné musí být prokázána kvalifikovanými listinami (§ 36 odst. 4 zákona č. 120/2001 Sb. ), je souladný se závěry shora uvedenými, na nichž dovolací soud nehodlá nic měnit; není-li tedy dovolání přípustné ani podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. o.s.ř. , Nejvyšší soud je odmítl (§ 243b odst. 5 , věta první, § 218 písm. c/ o.s.ř. o.s.ř. ).
O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§ 87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb. ).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 22. září 2005
JUDr. Pavel K r b e k , v. r.
předseda senátu