Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

3 Tdo 1176/2005

U S N E S E N Í

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 sp. zn. ze dne 2. 12. 2004 byl dovolatel uznán vinným trestným činem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 148 odst. 2 trestního zákona (dále jen tr. zák.), když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za uvedený trestný čin byl odsouzen k trestu odnětí svobody, jehož výkon mu byl podmíněně odložen a bylo též rozhodnuto o vzneseném nároku na náhradu škody.

V předmětné věci podal J. Ř. odvolání, o kterém rozhodl Městský soud v Praze usnesením sp. zn. ze dne 24. 2. 2005 tak, že je jako nedůvodné podle § 256 trestního řádu (dále jen tr. ř.) zamítl.

Proti shora citovanému usnesení odvolacího soudu podal J. Ř. dovolání a to včas, prostřednictvím svého obhájce a za splnění i všech dalších pro podání dovolání zákonem vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvod označil ten, který je uveden v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V důvodech tohoto svého mimořádného opravného prostředku uvedl, že v jeho věci soudy nepostupovaly v souladu s ustanovením § 2 odst. 5, 6 a 11 tr. ř., když provedeným dokazováním nebyla vyvrácena jeho obhajoba v plném rozsahu a to proto, že nebyly provedeny všechny důkazy k objasnění věci, což soudům znemožnilo řádně se vypořádat se všemi okolnostmi případu. V této souvislosti poukázal na nadbytečné obecné úvahy odvolacího soudu v rámci projednávané problematiky a namítl, že nebyl proveden jediný přímý důkaz svědčící o jeho vině, přičemž souhrn důkazů nepřímých nemohl vést soudy k posléze přijatým závěrům a nemohl jim poskytnout ani dostatečný podklad k přijetí odsuzujících rozhodnutí. Poukázal na to, že navrhl slyšet celkem tři svědky, které označil a kteří podle jeho názoru mohli skutkový děj objektivizovat, přičemž namítl, že byli slyšeni další dva svědci, kteří se naopak k jeho osobě blíže nevyjádřili. K tomu, že soudy odmítly slyšet jím navrhované svědky dodal, že podle jeho názoru tvrzení soudů o tom, že takový výslech by nemohl důkazní situaci zvrátit, je nepřípustným hodnocením důkazů, které nebyly provedeny. Dodal, že v dané věci bylo (podle , o dani z přidané hodnoty) kopírování zařazeno do snížené sazby 5%, kdežto veškerý vstupní materiál zůstával v základní sazbě 22% a rozdíl tak dorovnával finanční úřad formou nadměrného odpočtu. Zásadně namítl, že jeho firma obchodovala řádně s označenými firmami, které zboží fyzicky dodaly a přijaly hotovostní platbu na základě vlastnoručně vystavené faktury, kterou zanesly do svého účetnictví. Důkazy provedené v jeho trestní věci pak závěr o „fiktivních obchodech“ dovolatele neumožnily, když nezvratné důkazy o tom, že nedošlo k uskutečnění zdanitelného plnění, shromážděny nebyly. S ohledem na uvedené proto navrhl, aby dovolací soud zrušil napadené rozhodnutí soudu odvolacího a věc mu přikázal v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.

K podanému dovolání se písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství České republiky s tím, že dovolatel nevznáší žádnou námitku, která by se týkala nesouladu mezi skutkovými zjištěními popsanými v tzv. skutkové větě rozsudku soudu prvního stupně a zákonnými znaky trestného činu zkrácení daně, poplatku a podobné platby podle § 148 odst. 2 tr. zák. a nevznesl ani námitku s tím, že jeho věc nebyla jinak nesprávně hmotně právně posouzena. Vytýká neúplnost provedeného dokazování, namítá nesprávné hodnocení provedených důkazů soudy s tím, že se domáhá zásadní změny skutkového základu soudních rozhodnutí s poukazem na vlastní skutkovou verzi, podle které označená zdanitelná plnění nebyla fiktivní, ale skutečně k nim došlo. Přitom ani nevznesl námitky, na základě kterých by bylo možné dovodit extrémní rozpor mezi učiněnými skutkovými zjištěními a právním posouzením věci. Takto uplatněné námitky nelze tedy podřadit pod uplatněný dovolací důvod (§ 265b odst. 1 písm. g/ tr. ř.) a obsahově neodpovídají ani jinému z dovolacích důvodů vymezených zákonem. Totéž se týká i nejasného odkazu na ustanovení § 2 odst. 11 tr. ř. Stran dovolacího důvodu uplatněného podle § 265b odst. 1 písm. k) tr. ř. je na místě uvést, že v tomto směru neuvedl dovolatel žádnou argumentaci, kdy zřejmě měl v této souvislosti na mysli ustanovení § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. To plyne z textu dovolání v jehož rámci parafrázuje tu část uvedeného dovolacího důvodu, podle které je tento naplněn v případě, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozhodnutí uvedenému v ustanovení § 265a odst. 2 písm. a) - g) tr. ř., aniž byly splněny podmínky pro takové rozhodnutí. Takto jde o případ, kdy soud druhého stupně zamítne nebo odmítne řádný opravný prostředek z formálních důvodů bez meritorního přezkumu věci, ačkoli je tak povinen učinit. Taková varianta uvedeného dovolacího důvodu však nepřicházela v úvahu, neboť odvolací soud zamítl podle § 256 tr. ř. podané odvolání po provedení meritorního přezkumu věci. S ohledem na uvedené proto navrhl, aby takto podané dovolání Nejvyšší soud České republiky podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, protože bylo podáno z jiného důvodu než je uveden v ustanovení § 265b tr. ř.

Na tomto místě je nutno připomenout, že dovolání je mimořádný opravný prostředek a jako takový ho lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř. Je tedy nezbytné vždy nejdříve posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který je možno považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, neboť bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí. Důvod dovolání vymezený ustanovením § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání učiněných skutkových zjištění, pokud tato jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich základě lze přijmout adekvátní právní závěry. Skutkový stav je tak při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva.

V dané věci z hlediska popisu napadeného skutku, který je obsažen v příslušném rozhodnutí výroku soudu prvního stupně, dovolatel namítl, že provedenými důkazy nebyl uváděný skutkový děj potvrzen. To proto, že soudy uvěřily výpovědím svědků, kteří se k jeho osobě ani zásadně nevyjadřovali a neprovedl další důkazy, kterými by skutkový děj byl objektivizován. Oba soudy však zejména i v důvodech svých přijatých rozhodnutí přiléhavě vysvětlily, z jakých důkazů vycházely, když také poukázaly na důkazy osvětlující existenci fiktivního fakturačního řetězce, na jehož základě potom byla konstruována dovolatelem předmětná daňová přiznání. Stejně tak soudy vysvětlily i to, proč odmítly provést další důkazy navrhované dovolatelem, a to se správným odkazem na jejich nadbytečnost či nereálnost. Co se týče uplatněného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. lze pro stručnost odkázat v tomto směru na vyjádření státního zástupce, se kterým nelze než souhlasit, když tento dovolací důvod není naplněn ani v jedné z variant, které nabízí.

S poukazem na uvedené tak Nejvyššímu soudu České republiky nezbylo než podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítnout jako dovolání podané z jiného důvodu než je uveden v ustanovení § 265b tr. ř. Za podmínek stanovených v § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný

prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 21. září 2005

Předseda senátu:

JUDr. Vladimír Jurka