Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

7 C 261/2021-30

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Lucií Jelínkovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

pro zaplacení 19 050 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 7 050 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 7 050 Kč od 8. 3. 2021 do zaplacení v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 500 Kč splatných vždy do 20. dne v měsíci, počínaje měsícem následujícím po měsíci, kdy tento rozsudek nabyde právní moci, a to pod ztrátou výhody splátek.

II. Žaloba se co do částky ve výši 12 000 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem z úvěru ve výši 4 406,38 Kč, úrokem z úvěru ve výši 19,31 % ročně z částky ve výši 14 775 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení, kapitalizovaným zákonným úrokem ve výši 2 281,92 Kč, zákonným úrokem z částky ve výši 14 775 Kč od 16. 1. 2021 do 7. 3. 2021 a zákonným úrokem z částky ve výši 7 725 Kč od 8. 3. 2021 do zaplacení částečně zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 7 050 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 7 050 Kč od 8. 3. 2021 do zaplacení v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 500 Kč splatných vždy do 20. dne v měsíci, počínaje měsícem následujícím po měsíci, kdy tento rozsudek nabyde právní moci, a to pod ztrátou výhody splátek. II. Žaloba se co do částky ve výši 12 000 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem z úvěru ve výši 4 406,38 Kč, úrokem z úvěru ve výši 19,31 % ročně z částky ve výši 14 775 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení, kapitalizovaným zákonným úrokem ve výši 2 281,92 Kč, zákonným úrokem z částky ve výši 14 775 Kč od 16. 1. 2021 do 7. 3. 2021 a zákonným úrokem z částky ve výši 7 725 Kč od 8. 3. 2021 do zaplacení částečně zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) doručenou nadepsanému soudu dne 28. 6. 2021 domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 19 050 Kč s příslušenstvím.

2. Požadavek na zaplacení uvedené žalobkyně odůvodnila tím, že žalovaný neuhradil úvěr, který mu poskytla společnost právnická osoba na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo ze dne 15. 5. 2018. Právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, které si žalovaný převzal v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně v souvislosti s poskytnutou zápůjčkou kapitalizované úroky ve výši 3 000 Kč, odměnu za administrativní činnost ve výši 3 000 Kč a náklady za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 000 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté zápůjčky, úroku a poplatků se žalovaný zavázal uhradit v 60 týdenních splátkách po 450 Kč počínaje dnem 22. 5. 2018 a konče dnem 9. 7. 2019. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, když na svůj dluh uhradil pouze částku 7 950 Kč, kterou právní předchůdkyně žalobkyně započetla ve výši 225 Kč na jistinu, ve výši 3 000 Kč na úrok za sjednanou dobu trvání smlouvy, ve výši 2 950 Kč na odměnu za administrativní činnost a ve výši 1 775 Kč na poplatek za hotovostní inkaso splátek. Pohledávka za žalovaným byla převedena na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 15. 1. 2021. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 15. 1. 2021. Žalovaná částka ve výši 19 050 Kč se skládá z dlužné jistiny 14 775 Kč, dlužné odměny za administrativní činnost ve výši 50 Kč a dlužného poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 225 Kč. Dále se žalobkyně domáhala zaplacení úroku v kapitalizované výši 4 406,38 Kč, úroku z prodlení v kapitalizované výši 2 281,92 Kč, úroku ve výši 19,31 % ročně z dlužné jistiny 14 775 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení a úroku z prodlení v zákonné výši z dlužné jistiny 14 775 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení.

3. Doplněním žaloby ze dne 27. 9. 2021 žalobkyně k výzvě soudu ze dne 7. 9. 2021, č. j. -11 k řádnému prověření úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy právní předchůdkyní žalobkyně uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně ověřila majetkovou situaci žalovaného z výplatní pásky a pracovní smlouvy žalovaného. Žalovaný uvedl, že je zaměstnán na hlavní pracovní poměr s měsíčním příjmem 10 783 Kč a žije s rodiči.

4. Při jednání ve věci samé, které proběhlo dne 14. 10. 2021, žalovaný namítal, že paní, která od něj měla splátky úvěru v hotovosti vybírat, s ním přestala komunikovat poté, co se omlouval, že nemá na zaplacení. Více se k žalobnímu návrhu nevyjádřil, pouze požádal o umožnění splácet svůj dluh ve splátkách po 500 Kč, pokud soud uzná žalobu důvodnou.

5. Soud provedl následující důkazy a zjistil z nich tento skutkový stav:

6. Výpisem z obchodního rejstříku žalobkyně dokládala svou procesní subjektivitu.

7. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru v hotovosti ze dne 15. 5. 2018 vyplývá, že právní předchůdkyně žalobkyně (právnická osoba) poskytla žalovanému téhož dne úvěr 15 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit právní předchůdkyni žalobkyně celkovou částku 27 000 Kč, která byla v částce 15 000 Kč jistinou, v částce 3 000 Kč kapitalizovaným úrokem za dobu trvání smlouvy, v částce 3 000 Kč administrativním poplatkem a v částce 6 000 Kč odměnou za hotovostní inkaso splátek. Celkovou částku se žalovaný zavázal uhradit v 60 týdenních splátkách po 450 Kč. Podpisem smlouvy žalovaný stvrdil, že obnos 15 000 Kč převzal v hotovosti.

8. Z karty zákazníka s žádostí o spotřebitelský úvěr soud zjistil, že žalovaný požádal právní předchůdkyni žalobkyně o poskytnutí úvěru ve výši 15 000 Kč v hotovosti s dobou splatnosti 60 týdnů a hotovostním výběrem splátek. Žalovaný uvedl, že je ženatý, žije s rodiči, má vyživovací povinnost ke třem nezletilým dětem, pracuje na hlavní pracovní poměr na dobu určitou od listopadu 2017 do 30. 6. 2018, nemá žádné jiné peněžité závazky. Jako celkové měsíční příjmy uvedl žalovaný příjem ze zaměstnání ve výši 10 783 Kč, jako celkové měsíční výdaje uvedl částku 6 500 Kč, která se sestávala z výdajů žalovaného na bydlení ve výši 1 500 Kč a osobních výdajů ve výši 6 000 Kč. Správně byla v žádosti uvedena výše použitelného příjmu 3 283 Kč.

9. Z pracovní smlouvy žalovaného ze dne 27. 11. 2017 soud zjistil, že žalovaný pracoval od 27. 11. 2017 u zaměstnavatele právnická osoba Pracovní poměr byl sjednán na dobu určitou do 30. 6. 2018.

10. Z potvrzení zaměstnavatele žalovaného soud zjistil, že zaměstnavatel nevyloučil prodloužení pracovního poměru s žalovaným sjednaným na dobu určitou.

11. Z výplatní pásky žalovaného soud zjistil, že za měsíc leden 2018 byla žalovanému vyplacena po odečtení zákonných srážek a zálohy (3 000 Kč) mzda ve výši 7 894 Kč. Za měsíc únor 2018 byla žalovanému vyplacena po odečtení zákonných srážek a zálohy (3 000 Kč) mzda ve výši 7 544 Kč. Za měsíc březen 2018 byla žalovanému vyplacena po odečtení zákonných srážek a zálohy (2 000 Kč) mzda ve výši 8 912 Kč.

12. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 14. 1. 2021 včetně seznamu postoupených pohledávek soud zjistil, že došlo k postoupení pohledávky za žalovaným na žalobkyni.

13. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 19. 2. 2021 a podacího lístku ze dne 22. 2. 2021 se podává, že postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno.

14. Z výzvy k plnění ze dne 13. 5. 2021 a podacího lístku ze dne 14. 5. 2021 vyplývá, že žalovaný byl k zaplacení žalované částky před podáním žaloby vyzván upomínkou právního zástupce žalobkyně ve věci této.

15. Žalovaný nerozporoval tvrzení právní předchůdkyně žalobkyně, že na svůj dluh uhradil pouze částku 7 950 Kč.

16. Soudu jsou z jeho úřední činnosti známy částky životního a existenčního minima, přičemž životní minimum za měsíc pro jednotlivce činilo 3 860 Kč a existenční minimum za měsíc činilo 2 490 Kč. Životní minimum pro nezaopatřené dítě ve věku do 6 let činilo 1 970 Kč, pro nezaopatřené dítě ve věku od 6 do 15 let 2 420 Kč a pro nezaopatřené dítě ve věku od 15 do 26 let 2 770 Kč. Na skutečnost, že výdaje uvedené žalovaným neodpovídají při třech nezaopatřených dětech životnímu minimu, byla zástupkyně žalobkyně při jednání soudu upozorněna.

17. Návrh žalovaného o provedení důkazu přípisem paní, který chodila peníze vybírat, soud zamítl, neboť z předložených listinných důkazů měl skutkový stav za dostatečně prokázaný v rozsahu potřebném pro rozhodnutí.

18. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav:

19. Na žalobkyni byla platně postoupena pohledávka za žalovaným z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru v hotovosti ze dne 15. 5. 2018, uzavřené mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně. Žalovaný si při uzavření smlouvy převzal v hotovosti částku 15 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit právní předchůdkyni žalobkyně částku 27 000 Kč, tvořenou jistinou 15 000 Kč, úrokem ve výši 3 000 Kč, administrativním poplatkem ve výši 3 000 Kč a odměnou za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 000 Kč, a to v 60 týdenních splátkách po 450 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně provedla před poskytnutí úvěru kontrolu úvěruschopnosti žalovaného tak, že u žalovaného sice ověřila jeho měsíční příjem, ten ovšem neodpovídal žalovaným uváděné výši, resp. žalovanému vyplácení částka mzdy neodpovídala výši příjmu uvedené žalovaným v žádosti o úvěru. V okamžiku uzavření smlouvy byl žalovaný zaměstnán na dobu určitou, příjem ze zaměstnání měl tak garantován pouze na několik počátečních splátek. Jiné příjmy žalovaného či majetek větší hodnoty žalovaný právní předchůdkyni žalobkyni neuvedl ani nedoložil. Měsíční výdaje či výši vyživovací povinnosti žalovaného vůči jeho třem nezletilým dětem, případně vůči manželce (žalovaný uvedl, že je ženatý) právní předchůdkyně žalobkyně nikterak nezkoumala. Při výši ověřeného příjmu (10 544 Kč až 10 912 Kč), uvedené výši měsíčních výdajů žalovaného 7 500 Kč a zohlednění výdajů na živobytí a bydlení žalovaného a jeho třech dětí, by žalovaný na splácení poskytnutého úvěru neměl. Právní předchůdkyně žalobkyně nezjistila (a ani nezjišťovala) skutečnosti, které by svědčily o tom, že ženatý žalovaný při třech nezaopatřených dětech má skutečně (výrazně) nižší náklady na živobytí a bydlení, než jsou výdaje dle životního a existenčního minima.

20. Po právní stránce soud posoudil věc v souladu s ust. , , dále jen „o. z.“, soukromá práva a povinnosti osobní a majetkové povahy se řídí v tom rozsahu, v jakém je neupravují jiné právní předpisy. K zvyklostem lze hledět tehdy, dovolává-li se jich zákon.

21. Dle ust. § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující se zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání v a jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

22. Dle ust. , o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

23. Dle ust. § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

24. Dle ust. § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

25. Dle ust. § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

26. Dle ust. § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

27. Dle ust. § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

28. Dle ust. § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

29. Dle ust. § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

30. Dle ust. , ve znění účinném od 1. 1. 2014, odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

31. Dle ust. § 1879 o. z., může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

32. V rozsudku č. j. -39 ze dne 1. 4. 2015 Nejvyšší správní soud mj. konstatoval, že součástí odborné péče při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je také posouzení rozhodujících listin a vynaložení patřičného úsilí, podloženého odborností a profesionalitou, aby byly zjištěny všechny potřebné skutečnosti v nezbytném rozsahu. Proto je nutno dovodit také požadavek na doložení tvrzení dlužníka o jeho majetkových poměrech. Samotné ničím nedoložené prohlášení spotřebitele nemůže vést k řádnému prověření jeho schopnosti splácet úvěr, neboť se jedná o situace, kdy by osoba jednající s odbornou péčí měla a mohla mít pochybnosti o pravdivosti tvrzených skutečností.

33. Dále uvedl, že je třeba si uvědomit, že zákon o spotřebitelském úvěru klade velký důraz na ochranu spotřebitelů před neodpovědným zadlužováním, které je v současnosti závažným společenským problémem, jehož řešení patrně nelze ponechat pouze na odpovědnosti samotných dlužníků. K řešení tohoto problému tak mají věřitelé přispět tím, že budou před uzavřením úvěrových smluv pečlivě zkoumat schopnost spotřebitele úvěr splácet, a eliminovat tak možné tendence spotřebitelů zkreslovat své majetkové poměry ve snaze získat spotřebitelský úvěr, bez ohledu na předchozí uvážení o svých schopnostech jej splácet. Jedná se tedy o právní úpravu orientovanou na ochranu spotřebitele, jakožto slabší smluvní strany, která s sebou nese naopak větší zatížení povinnostmi na straně podnikatele - zde poskytovatele spotřebitelského úvěru.

34. V rozsudku sp. zn. ze dne 25. 7. 2018 Nejvyššího soudu České republiky konstatoval, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele (popřípadě osob na něm závislých) do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí.

35. Dle názoru soudu, v daném případě právní předchůdkyně žalobkyně nedostála povinnosti stanovené jí zákonem o spotřebitelském úvěru (ust. § 86), tedy nepostupovala s odbornou péčí při posouzení schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, vyšla-li z měsíčního příjmu žalovaného v celkové výši 10 783 Kč, do kterého byla vždy započtena vyplacená záloha, a současně zcela nepřiměřeně nízkých výdajů žalovaného a nikterak neověřených za situace, kdy žalovaný uváděl, že má vyživovací povinnost ke třem dětem.

36. Pokud jde o charakter neplatnosti smlouvy o úvěru uzavřené po nedostatečném posouzení úvěruschopnosti žalovaného právní předchůdkyní žalobkyně, je třeba, aby k neplatnosti takové smlouvy soud přihlédl i bez návrhu, neboť porušením svých povinností zakotvených v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru právní předchůdkyně žalobkyně nezasáhla pouze do zájmů žalovaného jako spotřebitele, nýbrž zjevně narušila veřejný pořádek, když uvedené ustanovení chrání také celou společnost (viz výše).

37. Na podkladě uvedených zjištění soud uzavírá, že právní předchůdkyně žalobkyně jako poskytovatel úvěru nedostála odborné péče náležitě zjistit schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr ve sjednaných splátkách, je smlouva o spotřebitelském úvěru v hotovosti ze dne 15. 5. 2018, která odporuje § 580 odst. 1 o. z., neplatná; k této neplatnosti přihlédl bez návrhu (§ 588 o. z.). Převzal-li žalovaný předmět zápůjčky na základě neplatné smlouvy, je povinen tuto částku vrátit podle § 2991 odst. 2 o. z. jako bezdůvodné obohacení; bezdůvodné obohacení žalovaného vyčíslil soud částkou 7 050 Kč, která představuje rozdíl mezi částkou, kterou právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla (15 000 Kč), a částkou, kterou jí žalovaný uhradil (7 950 Kč).

38. Vzhledem ke skutečnosti, že smlouva o úvěru mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným nebyla platně uzavřena, nemohla být ani stanovena splatnost vrácení zaslaných peněžních prostředků, žalovaný tak byl povinen dle ust. o. z. splnit dluh prvního dne poté, kdy byl o plnění věřitelem požádán. Od následujícího dne je tak žalovaný v prodlení a je povinen hradit žalobkyni úrok z prodlení dle o. z. ve výši dle Jelikož žalovaný byl poprvé vyzván k úhradě dlužné částky oznámením o postoupení pohledávky ze dne 19. 2. 2021, které mu bylo právní předchůdkyní žalobkyně odesláno dne 22. 2. 2021, uložil soud žalovanému uhradit žalobkyni vedle dlužné jistiny i zákonný úrok z prodlení z dlužné částky (7 050 Kč) od 8. 3. 2021, tj. ode dne následujícího po uplynutí desetidenní lhůty k plnění stanovené v oznámení o postoupení pohledávky, když toto mu bylo doručeno třetí pracovní den po jeho odeslání právní předchůdkyní žalobkyně (25. 2. 2021).

39. Jelikož, jak výše uvedeno, žalobkyně neunesla důkazní břemeno, co do platného uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru v hotovosti ze dne 15. 5. 2018 včetně sjednaní v žalobě uplatněných poplatků a úroků z úvěru, soudu nezbylo než žalobu co do částky ve výši 12 000 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem z úvěru ve výši 4 406,38 Kč, úrokem z úvěru ve výši 19,31 % ročně z částky ve výši 14 775 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení, kapitalizovaným zákonným úrokem ve výši 2 281,92 Kč, zákonným úrokem z částky ve výši 14 775 Kč od 16. 1. 2021 do 7. 3. 2021 a zákonným úrokem z částky ve výši 7 725 Kč od 8. 3. 2021 částečně zamítnout.

40. Pro úplnost soud uvádí, že žalobkyně byla o skutečnosti, že soud nemá posouzení úvěruschopnosti žalovaného za prokázané informována již usnesením nadepsaného soudu č. j. -11 ze dne 7. 9. 2021. Další lhůta k doplnění tvrzení a návrhů na doplnění důkazních prostředků k prokázání tvrzení, že smlouva o spotřebitelském úvěru číslo ze dne 15. 5. 2018 byla sjednána platně, proto nebyla žalobkyni poskytnuta.

41. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl ve smyslu ustanovení Jelikož procesně úspěšnější žalovaný náhradu nákladů řízení nežádal, soud vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

42. Dle soud stanovil, že žalovaný je povinen rozsudkem uložené povinnosti plnit v měsíčních splátkách ve výši 500 Kč se splatností do 20. dne v měsíci počínaje měsícem následujícím po měsíci, kdy tento rozsudek nabyde právní moci, a to pod ztrátou výhody splátek. Žalovaný o umožnění úhrady dluhu ve splátkách ve výši 500 Kč požádal, žalobkyně vůči plnění přisouzené částky ve splátkách ani vůči výši měsíční splátky ničeho nenamítala.

43. Důvodem tohoto rozhodnutí jsou především skutečnosti uvedené žalovaným ohledně jeho poměrů a současně i celková výše rozsudkem uložených povinností, neboť pro žalobkyni takové rozložení jejich splnění v čase nebude znamenat citelnější újmu a řádné plnění stanovených splátek žalovaným je zajištěno ztrátou jejich výhody.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím Okresního soudu v Mladé Boleslavi.

Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze se jejího splnění po právní moci rozhodnutí domáhat exekučním návrhem.