Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 287/2005

NEJVYŠŠÍ SOUD

ČESKÉ REPUBLIKY

U S N E S E N Í

Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Shora označeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení z 11. 9. 2003, č. j. -4, kterým okresní soud nařídil exekuci na majetek povinného, jejímž provedením pověřil navrženého soudního exekutora. S odvolací námitkou povinné, že ta dne 2. 9. 2003 podala proti vykonávaným exekučním titulům žalobu na obnovu (nalézacího) řízení s návrhem na odklad jejich vykonatelnosti ( ), se odvolací osud vypořádal závěrem, že tato skutečnost je pro nařízení exekuce nerozhodná. Za stejně nerelevantní považoval pro nařízení exekuce také námitku splnění dluhu s odůvodněním, že tato otázka může být posuzována teprve v řízení o zastavení exekuce.

V dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení ve spojení s ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „ “), povinná namítá, že řízení trpí vadami, jež mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Naplnění dovolacího důvodu podle spatřuje v tom, že se odvolací soud nezabýval jejím podáním z 10. 2. 2004 (č.l. 43), jímž své odvolání doplnila námitkou, že povinná má za oprávněným vzájemnou pohledávku v částce 842.451,- Kč z titulu náhrady škody, ke dni zahájení exekučního řízení (29. 8. 2003) již splatnou. Tuto vzájemnou pohledávku „uplatnila žalobou z 10. 12. 2002 u Krajského soudu v Ostravě v řízení vedeném pod sp. zn. “ /připojení tohoto spisu navrhla i v odvolání a na tomto důkazním návrhu trvá i v řízení dovolacím/. Z uvedeného povinná dovozuje, že „v rozsahu pohledávky ve výši 842.451,- Kč byla exekuce vedena neodůvodněně.“ Naplnění druhého dovolacího důvodu (podle téhož ustanovení, tedy ) povinná spatřuje ve skutečnosti, že „ač neprodleně učinila úkony směřující k odložení vykonatelnosti exekučního titulu…, nebylo o těchto podáních do dne podání dovolání rozhodnuto,“ přičemž podle jejího názoru „nemůže být přetíženost soustavy soudů v ČR přičítána k tíži povinného.“

Dovolací soud se zabýval nejprve otázkou přípustnosti dovolání a v tomto směru dospěl k závěru, že dovolání přípustné není.

Podle ustanovení lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Ve smyslu ustanovení - jež podle platí obdobně a podle něhož je přípustnost dovolání nutno v předmětné věci posuzovat vedle ustanovení - je dovolání proti potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu, jemuž nepředcházelo kasační rozhodnutí, přípustné jen, dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam; ten je dán zejména tehdy, řeší-li rozhodnutí odvolacího soudu právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li ji v rozporu s hmotným právem ( ). Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu shora citovaných ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí ve věci samé po právní stránce, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu. Dovolacím důvodem způsobilým založit přípustnost dovolání podle je tudíž (vyjma případu – o který však v dané věci nejde – kdy by samotná vada podle , pokud by jí řízení trpělo, splňovala podmínku zásadního právního významu) pouze důvod podle , jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

Takovýto dovolací důvod však povinná – a plyne to nejen z jejího odkazu na (pouze) ustanovení , nikoli tedy ustanovení , ale i z obsahu dovolání – neuplatnila. První vadu řízení – jež je ovšem, viz výše, důvodem k založení přípustnosti podle nezpůsobilým – spatřuje v tom, že se odvolací soud nezabýval její vzájemnou pohledávkou za oprávněným; i kdyby však tuto protipohledávku k započtení namítala, mohl by se jí soud zabývat teprve v řízení o zastavení exekuce podle , nikoli tedy již ve stadiu jejího nařízení.

Pokud pak jde o druhou namítnutou vadu řízení, že totiž do dne podání dovolání nebylo rozhodnuto o „úkonech směřujících k odložení vykonatelnosti exekučního řízení“, i zde platí předně, že opět nejde o dovolací důvod způsobilý založit přípustnost dovolání podle (tedy nesprávné právní posouzení věci podle ); kromě toho je ovšem tato námitka, byla-li uplatněna v exekučním řízení, nepřípadná, jelikož k rozhodnutí o návrhu na odklad vykonatelnosti podle je věcně příslušný soud rozhodující o žalobě na obnovu řízení (zatímco o návrhu na odložení provedení exekuce podle /č.l. 33/ rozhodl exekuční soud usnesením ze 7. 6. 2004 /č.l. 62/).

Jelikož dovolání není přípustné podle žádného z výše uvedených ustanovení, Nejvyšší soud je bez jednání ( věta první ) podle ustanovení věty první a odmítl.

O nákladech vzniklých oprávněnému v dovolacím řízení rozhodne soudní exekutor (§ 88 odst. 1 exekučního řádu).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 21. září 2005

JUDr. Vladimír M i k u š e k , v. r.

předseda senátu