Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 1538/2005

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka a soudců JUDr. Vladimíra Kůrky a JUDr. Vladimíra Mikuška ve věci výkonu rozhodnutí oprávněných a/ B. P., b/ K. P., zastoupených advokátem, c/ M. V., zastoupeného advokátkou, d/ Okresní správy sociálního zabezpečení B., e/ Finančního úřadu B., f/ zdravotní pojišťovny České republiky, Okresní pojišťovny B., g/ R. Š. a h/ nezletilé V. Š., zastoupené zákonnou zástupkyní – matkou R. Š., právně zastoupené advokátkou, proti povinnému L. Š., zastoupenému advokátem, prodejem nemovitostí, vedené u Okresního soudu Brno - venkov pod sp. zn. , o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 18. února 2005, č. j. - 383, takto :

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Odvolací soud dovoláním napadeným rozhodnutím potvrdil usnesení, jímž soud prvního stupně udělil příklep vydražiteli M. V. k nemovitostem ve výroku I. usnesení uvedených, a dále uložil vydražiteli povinnost zaplatit České republice – Okresnímu soudu Brno-venkov na nejvyšší podání částku 666.667,- Kč, a to do dvou měsíců od právní moci usnesení. Odvolací soud uzavřel, že námitka povinného spočívající v poukazu na nesprávně určenou cenu dražených nemovitostí nemůže obstát, neboť výsledná cena dražených nemovitostí se opírá o pravomocné usnesení prvostupňového soudu o výsledné ceně a z této výsledné ceny také vychází.

Povinný ve včasném dovolání namítl, že řízení bylo postiženo vadou, která měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci [ ve znění pozdějších předpisů (dále také jen „ “)]. Vadu řízení spatřuje povinný v tom, že odvolací soud nerozhodl k námitce povinného o změně znaleckého posudku, neboť došlo k podhodnocení dražených nemovitostí z důvodu nezohlednění veškerého příslušenství soudním znalcem.

Dovolání není přípustné.

Podle článku II. bodu 3. zákona č. 56/2005 Sb., kterým se mění ., , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, platí, že dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Pro danou věc to znamená, že dovolání Nejvyšší soud projednal podle ve znění účinném do 1.dubna 2005.

Podle lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Podle je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí; ustanovení a 3 zde platí obdobně (odstavec 2).

Z toho plyne, že dovolání proti těmto usnesením je přípustné za předpokladu, že jsou splněny podmínky (jedna z nich), vyslovené v až c/

Jelikož napadené usnesení není měnícím ( ), ani potvrzujícím poté, co předchozí (jiné) rozhodnutí soudu prvního stupně bylo odvolacím soudem zrušeno ( ), přichází v úvahu - k založení přípustnosti dovolání - toliko ustanovení

Aby mohlo být dovolání přípustné podle , musel by dovolací soud dospět k závěru, že napadené rozhodnutí je ve věci samé po právní stránce zásadního významu.

Podle ustanovení má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li tuto otázku v rozporu s hmotným právem.

Dovolací přezkum, předjímaný tímto ustanovením, je tím předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních. Způsobilý dovolací důvod představuje tedy ten, jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci ( ); vzhledem k tomu, že uplatněným důvodem je dovolací soud vázán ( , věta první, ), lze to, zda rozhodnutí je zásadního právního významu, posuzovat jen z hlediska těch námitek obsažených v dovolání, jež jsou tomuto dovolacímu důvodu podřaditelné.

Z toho plyne, že případné vady řízení, odpovídající dovolacímu důvodu vyjádřenému v (i kdyby existovaly), jsou naopak - pro závěr o zásadním právním významu rozhodnutí, a potažmo o přípustnosti dovolání - bezcenné.

Dovolatel (jenž – opomíjeje ustanovení ve spojení s – ostatně pojem „zásadní právní význam“ ani nepoužívá) se však otázkou přípustnosti dovolání nezabýval a proto ani argumenty ve prospěch názoru, že podmínky stanovené v , odst. 3 jsou v daném případě splněny, dovolacímu soudu nepřednesl; hodnocením samotných námitek vznesených v dovolání k závěru o splnění těchto podmínek dospět nelze.

Dovolatel nevytýká odvolacímu soudu skutečnost, že při nařízení dražebního jednání nebo při provedení dražby došlo k porušení zákona ( ), tedy že by došlo k nesprávnému právnímu posouzení věci, nýbrž pouze napadá nedostatečnou procesní reflexi jeho skutkových námitek týkajících se znalecky zjištěné ceny nemovitostí, které byly předmětem dražby a od níž se odvíjí nejnižší podání ( odst. l ). Uplatňuje tedy dovolací důvod podle Vady řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, však přípustnost dovolání ve smyslu odst. l písm. c/ založit nemohou.

Dovolatel se zásadně mýlí, má-li za to, že lze po právní moci usnesení o ceně nemovitostí dle zpochybňovat v další dražební fázi výkonu obsah rozhodnutí, jež nad to tvoří jen východisko pro stanovení nejnižšího podání ( ) - tržní cena nemovitosti vyplyne z průběhu samotné dražby.

Ani o existenci (dovoláním otevřené) právní otázky, jejíž posouzení by mohlo být relevantní i pro posouzení jiných, obdobných právních poměrů, a jež v konečném účinku může mít vliv na obecnou rozhodovací činnost soudů (což rozhodnutí zásadního právního významu ve smyslu předpokládá), zde nejde; rozpor s hmotným právem ( ) nemůže být dán tam, kde námitky dovolatelky vycházejí z práva procesního.

Protože ostatní možnosti založit přípustnost dovolání byly vyloučeny již dříve, Nejvyšší soud dovolání povinného podle , odmítl.

Povinný s dovoláním úspěšný nebyl, oprávněným, kteří by jinak měli právo na náhradu nákladů dovolacího řízení, žádné takové náklady (podle obsahu spisu) nevznikly. Této procesní situaci odpovídá ve smyslu ust. , 224 odst. 1 a výrok o tom, že na náhradu nákladů dovolacího řízení nemá právo žádný z účastníků.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 21. září 2005

JUDr. František I š t v á n e k , v. r.

předseda senátu