Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Odo 1065/2005

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud ve Zlíně (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 7. července 2004, č. j. -48, uložil žalovanému, aby zaplatil žalobci částku 50.000,- Kč s 10% úrokem z prodlení od 16. 8. 2000 do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok označený I.), zamítl žalobu „ohledně úroků z prodlení ve výši 8%, 8,5%, 7,5%, 7%, 6,5%“ (výrok II.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky (výrok III.) a o náhradě nákladů vynaložených z prostředků státu (výrok IV.). Vyšel ze zjištění, že v roce 1999 půjčil žalobce žalovanému částku 50.000,- Kč s tím, že ji žalovaný zhruba do dvou měsíců vrátí. To se však nestalo, a tak žalovaný 20. 6. 1999 podepsal žalobci dlužní úpis a výdajový finanční doklad. Tvrzení žalovaného, že na těchto listinách není jeho podpis, bylo vyvráceno znaleckým posudkem z oboru písmoznalectví. Jelikož se žalovanému nepodařilo prokázat, že půjčené peníze vrátil, je podle povinen žalovanou částku zaplatit, a to i s úrokem z prodlení podle a podle

K odvolání žalovaného Krajský soud v Brně – pobočka ve Zlíně jako soud odvolací rozsudkem ze dne 9. března 2005, č. j. -61, rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I., III. a IV. potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Ztotožnil se se skutkovými i právními závěry soudu prvního stupně a v podstatě beze zbytku odkázal na odůvodnění jeho rozsudku.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, v němž namítl, že řízení je postiženo vadou, která měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. V této souvislosti poukázal na to, že žalobce vůbec neprokázal, kdy mělo k tvrzené půjčce dojít, což může mít význam z hlediska případného promlčení uplatněného nároku a navíc to vede i k pochybnostem o tom, zda vůbec byla půjčka poskytnuta. Tím, že žalobce neunesl břemeno tvrzení, byla žalovanému odňata možnost účelně se podané žalobě bránit. Žalovaný proto navrhl, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu, případně i rozsudek soudu prvního stupně a aby vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Podle článku II bodu 3. , obsahujícího přechodná ustanovení k novele provedené tímto zákonem, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (t. j. před 1. dubnem 2005) nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. S ohledem na den, kdy bylo napadené rozhodnutí vydáno, bylo tedy v řízení o dovolání postupováno podle ve znění před novelou provedenou (dále jen „ “).

Podle lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Proto se Nejvyšší soud ČR jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas k tomu oprávněnou osobou, zabýval nejprve tím, zda jde o dovolání přípustné.

Přípustnost dovolání proti potvrzujícím rozhodnutím odvolacího soudu ve věci samé je upravena v a c) . Podle písm. b) tohoto ustanovení je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil. Tímto ustanovením nemůže být přípustnost dovolání žalovaného založena, jelikož napadeným rozsudkem byl potvrzen v pořadí prvý rozsudek, který soud prvního stupně v této věci vydal.

Zbývá tedy přípustnost dovolání podle , podle kterého je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Podle má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.

Ze znění těchto ustanovení vyplývá, že dovolání podle je přípustné pouze k řešení právních otázek, což znamená, že jeho přípustnost může být dána pouze naplněním dovolacího důvodu uvedeného v , jímž lze namítat, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Dovolací důvod podle , kterým je možno napadnout rozhodnutí odvolacího soudu proto, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, může být úspěšně použit pouze v případě, že je dovolání přípustné, tedy že dovolací soud dospěje k závěru o zásadním právním významu napadeného rozhodnutí. Dovolací důvod mířící na pochybení při zjišťování skutkového stavu věci nelze v případě dovolání přípustného podle použít vůbec (srov. výslovné znění ).

Žalovaný ve svém dovolání blíže nespecifikuje, z čeho dovozuje jeho přípustnost. Podstatou tohoto jeho opravného prostředku je nesouhlas se závěrem, že bylo prokázáno, že a za jakých podmínek mu žalobce půjčil částku 50.000,- Kč, tedy se skutkovým závěrem, ze kterého odvolací soud (ve shodě se soudem prvního stupně) vyšel při právním posouzení věci. I když dovolatel sám uplatněný dovolací důvod kvalifikuje jako poukaz na vadu, jež mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci [ ], jde podle obsahu dovolání o námitku, že rozhodnutí (soudů obou stupňů) vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování ( ). Ať tak či onak, jediný dovolací důvod, který je způsobilý založit přípustnost dovolání podle , tedy důvod vytýkající nesprávné právní posouzení věci, dovolání žalovaného neobsahuje. Proto nezbývá než uzavřít, že toto dovolání, pokud směřuje proti meritornímu výroku, není přípustné.

Přípustnost dovolání nepřichází v úvahu ani proti výrokům, jimiž bylo rozhodnuto o nákladech řízení, ať už jde o potvrzující výrok týkající se nákladů řízení před soudem prvního stupně, nebo o výrok o nákladech řízení odvolacího. Rozhodnutí o nákladech řízení má vždy povahu usnesení, a to i v případě, že je začleněno do rozsudku a stává se tak formálně jeho součástí ( ). Proto je třeba přípustnost dovolání proti němu zvažovat z hlediska úpravy přípustnosti dovolání proti usnesení. Ta je obsažena v ustanoveních až . Přípustnost podle dána být nemůže, neboť usnesení o nákladech řízení není rozhodnutím ve věci samé (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. ledna 2002, sp. zn. , uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. R 4/2003). Přípustnost dovolání proti nákladovým výrokům pak není založena ani ustanoveními , a , jelikož tyto výroky nelze podřadit žádnému z tam taxativně vyjmenovaných případů.

Z toho, co bylo shora uvedeno, je zřejmé, že dovolání žalovaného směřuje proti rozhodnutí, proti němuž zákon tento mimořádný opravný prostředek nepřipouští. Za této situace Nejvyššímu soudu ČR nezbylo, než je podle věty prvé a odmítnout.

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto za situace, kdy žalobci, který by podle věty prvé, , a měl právo na jejich náhradu, v tomto řízení žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně 21. září 2005

Vít Jakšič, v.r.

předseda senátu