Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

14 C 72/2021-36

Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudcem Mgr. Květoslavem Šárkou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení 7 142 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 7 142 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 663,68 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1 877,05 Kč, úroku ve výši 23,72 % ročně z částky 5 415,98 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 5 415,98 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 7 142 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 663,68 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1 877,05 Kč, úroku ve výši 23,72 % ročně z částky 5 415,98 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 5 415,98 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 7 142 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo kterou s žalovaným dne datum uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně, společnost právnická osoba. Ta před sjednáním smlouvy s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě informací a dokladů od žalovaného. Žalovaný podpisem zákaznické karty stvrdil správnost všech jím uváděných údajů. Žalobkyně rovněž poukázala, že ani případné nesplnění povinnosti posoudit úvěruschopnost klienta nezpůsobuje absolutní neplatnost smlouvy. Nadto je žalobkyně přesvědčena, že u nižších půjček s kratší dobou splácení a nižším rizikem porušení nelze po věřiteli požadovat hluboké a rozsáhlé prověřování pravosti sdělených informací a předložených dokladů. Na základě uvedené smlouvy se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč. Žalovaný se ve smlouvě zavázal kromě jistiny zaplatit rovněž úrok ve výši 2 100 Kč (sazba 23,72 % ročně), odměnu za administrativní činnost ve výši 3 000 Kč, odměnu za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 000 Kč a poplatek za doplňkovou službu životního pojištění ve výši 406 Kč, a to vše v 58 týdenních splátkách po 457 Kč. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, jelikož na svůj dluh uhradil jen 19 364 Kč (naposledy plnil dne 6. 8. 2019). Žalobkyni proto vzniklo právo na dosud neuhrazenou jistinu ve výši 5 415,98 Kč, poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 1 616,62 Kč a poplatek za životní pojištění ve výši 109,40 Kč. Žalobkyně dále po žalovaném požadovala zaplacení kapitalizovaných úroků ve výši 1 877,05 Kč (úrok ve výši 23,72 % ročně z částky 5 415,98 Kč od 22. 6. 2018 do 29. 11. 2019), kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 663,68 Kč (z částky 5 415,98 Kč od 29. 6. 2018 do 29. 11. 2019), úroků ve výši 23,72 % ročně z částky 5 415,98 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení a úroků z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 5 415,98 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení.

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. Soud v souladu s  rozhodl bez nařízení jednání.

3. Soud na základě předložených listinných důkazů zjistil, že společnost právnická osoba a žalovaný uzavřeli dne datum smlouvu o úvěru číslo na základě které se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout peněžní prostředky v hotovosti ve výši 15 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr spolu s úrokem ve výši 2 100 Kč (úroková sazba byla sjednána jako pevná ve výši 23,72 % ročně), poplatkem ve výši 3 000 Kč, poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 000 Kč a dále poplatkem za pojištění ve výši 406 Kč, splatit v pravidelných 58 týdenních splátkách ve výši 457 Kč. Nedílnou součástí smlouvy byly smluvní podmínky. V jejich čl. 5 bylo sjednáno, že pokud zákazník včas nesplní povinnost uhradit splátku, má věřitel právo požadovat celou dosud neuhrazenou dlužnou částku.

4. Ze zákaznické karty klienta ze dne datum soud zjistil, že žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně sdělil, že žije v nájmu, je ženatý a má jednu vyživovací povinnost, nemá žádné závazky vůči právní předchůdkyni žalobkyně ani jiným poskytovatelům úvěru a nejsou ani proti němu vedeny exekuce. Je zaměstnán s příjmem 27 086 Kč měsíčně, mezi jeho výdaje patří nájemné ve výši 4 825 Kč a na osobní výdaje (telefon, doprava, oblečení) vynakládá 3 600 Kč měsíčně. Jako použitelný příjem žalovaný uvedl 18 661 Kč. V zákaznické kartě je dále uvedeno, že žalovaný předložil svůj občanský průkaz, výplatní pásky a pracovní smlouvu.

5. Žalobkyně doložila potvrzení o zaměstnání a výplatní lístky žalovaného, z nichž plyne, že v lednu 2017 obdržel čistou mzdu 19 016 Kč, v únoru 2017 čistou mzdu ve výši 42 968 Kč (zahrnující doplatek na bonusu ve výši 24 371 Kč) a v březnu 2017 pak 19 275 Kč.

6. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni. Žalovanému byla tato skutečnost, společně s výzvou k úhradě dlužné částky 7 142 Kč do 10 dnů, oznámena dopisem z téhož dne, odeslaným dne 13. 12. 2019.

7. Žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky rovněž předžalobní upomínkou ze dne 30. 4. 2020, odeslanou dne 1. 5. 2020.

8. Podle , (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

9. Podle , o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 citovaného ustanovení mimo jiné platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

10. Podle , poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s  větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy.

11. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

12. Podle § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

13. Soud má s ohledem na předložené listinné důkazy za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný podepsali dne datum smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které žalovaný v den podpisu obdržel v hotovosti částku 15 000 Kč.

14. Žalovaný vystupoval v rámci smluvního vztahu jako slabší strana – spotřebitel, neboť z ničeho nevyplynulo, že by se jednalo o podnikatele a žádný z účastníků to ani netvrdil. Před poskytnutím úvěru je povinností poskytovatele s odbornou péčí zkoumat schopnost spotřebitele úvěr splácet. Neučiní-li tak, smlouva je absolutně neplatná. Tato povinnost chrání nejen samotného věřitele a ostatní poskytovatele, kteří poskytli úvěry již dříve, ale rovněž spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně poskytuje ochranu také společnosti jako celku, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. Tato povinnost přitom dopadá na všechny zamýšlené žádosti o úvěr, které spadají do působnosti daného zákona a poskytovatel se jí nemůže zprostit jen tím, že výše spotřebitelského úvěru není dle jeho názoru nikterak vysoká nebo smluvní vztah nepokládá za rizikový.

15. Soud s ohledem na žalobní argumentaci poukazuje, že z věty druhé sice vyplývá lhůta, v níž může spotřebitel uplatnit námitku neplatnosti úvěrové smlouvy, nicméně s ohledem na aktuální judikaturu (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. , rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. nebo rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. , dále rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C -377/14, Radlinger, C -76/10, Pohotovosť a zejména C -679/18, OPR-Finance, vztahujícímu se přímo k  ) se zde jedná o neplatnost absolutní a soud se musí z úřední povinnosti, tedy i bez návrhu spotřebitele, zabývat otázkou, zda ze strany poskytovatele spotřebitelského úvěru byla před uzavřením smlouvy splněna jeho zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele.

16. Pokud má být zachován smysl a účel citované úpravy, je třeba, aby poskytovatel spotřebitelského úvěru zjistil řádně a s odbornou péčí, na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, resp. i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů, na straně jedné příjmy a dosavadní dluhové zatížení klienta, a na straně druhé pak přinejmenším základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. Takovými výdaji jsou zejména náklady na bydlení, dopravu, stravování, ošacení apod. Při hodnocení výdajů spotřebitele je nutno brát v potaz i jistou rezervu na různé nepravidelné a neplánované výdaje, které lze u každé osoby v průběhu trvání smluvního vztahu zajisté očekávat. Požadavek odborné péče nelze omezovat jen na samotný myšlenkový proces„ posouzení“ dodaných čísel představujících příjmy a výdaje, ale je třeba jej vztáhnout i na zhodnocení dostatečnosti, úplnosti a věrohodnosti shromážděných podkladů.

17. Žalobkyně v žalobě uvedla, že právní předchůdkyně primárně vycházela při posuzování úvěruschopnosti žalovaného z údajů, které uvedl v zákaznické kartě s tím, že neměla důvod pochybovat o věrohodnosti jím sdělených informací. Co se týče samotné této y, soud konstatuje, že poskytovatel úvěru nemůže bez dalšího vycházet z toho, že zákazník svým podpisem stvrzuje, že jím poskytnuté informace jsou úplné a pravdivé. Prosté spoléhání se na čestné prohlášení dlužníků, bez požadavku na doložení dalších průkazných podkladů o majetkových poměrech dlužníka, nestačí a takový přístup nemůže sám o sobě požívat právní ochrany. Dále je ve vztahu k argumentaci žalobkyně ještě třeba zmínit, že se zde jedná o veřejnoprávní povinnost nezávislou na obecné povinnosti osob jednat ve vztazích poctivě. Žalobkyně, respektive její právní předchůdkyně se nemůže zprostit jejího splnění s odkazem na povinnost žalovaného jednat poctivě. Je obecně známým faktem, že klienti jsou motivováni snahou úvěr získat a tak často své výdaje zkreslují a často nesdělí všechny své faktické závazky a pravidelné výdaje. Je to proto poskytovatel úvěru, kdo má jednoznačnou povinnost prověřit a objektivně podložit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit a nemůže se jí zprostit prohlášením dlužníka o pravdivosti jeho tvrzení.

18. Pokud jde o příjmy spotřebitele, žalovaný v zákaznické kartě uvedl, že má jeden zdroj příjmu, a to ze zaměstnání, k čemuž si právní předchůdkyně žalobkyně správně vyžádala mzdové výměry žalovaného. Co se ovšem týče výdajů žalovaného, žalobkyně ani přes výzvu soudu nepředložila jedinou u, ze které by bylo možné posoudit a ověřit si, že údaje tvrzené žalovaným v zákaznické kartě jsou správné a celistvé a rovněž si tak učinit úsudek o celkové majetkové situaci žalovaného. Právní předchůdkyně žalobkyně tudíž dostatečně nezkoumala ani neověřovala výdajovou stránku žalovaného a nedostála tak své povinnosti s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost žalovaného tak, aby mohla učinit závěr o tom, že žalovanému po vynaložení běžných výdajů a po úhradě všech dalších závazků zbude taková částka, aby mohl splácet po sjednanou dobu dohodnuté splátky. Posouzení úvěruschopnosti ze strany právní předchůdkyně žalobkyně je proto třeba považovat za zcela formální, bez náležitých a dostatečných podkladů, s cílem pouze vykázat údaje, které měly (při zběžném a povrchním pohledu) nasvědčovat tomu, že úvěruschopnost spotřebitele zkoumána byla. Dané porušení povinnosti poskytovatele úvěru odporuje zákonu a současně pro uvedené širší možné dopady porušení této povinnosti zjevně narušuje veřejný pořádek.

19. Posuzovanou smlouvu je třeba považovat od počátku za absolutně neplatnou. Žalobkyně proto má vůči žalovanému právo pouze na zaplacení poskytnuté jistiny z titulu bezdůvodného obohacení. Žalovaný měl právní předchůdkyni žalobkyně vrátit částku 15 000 Kč, přičemž z titulu předmětné, absolutně neplatné, smlouvy uhradil 19 364 Kč a je tak zřejmé, že uhradil více, než bylo jeho povinností, když poskytnutou jistinu přeplatil. Žalovaný se ani nedostal ve smyslu § 1970 o. z. do prodlení. Ačkoliv žalobkyně požadovala úrok z prodlení ode dne 29. 6. 2018, nároky vzniklé z titulu bezdůvodného obohacení jsou splatné dnem následujícím po dni, kdy byl dlužník věřitelem vyzván k plnění (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. 4. 2010, sp. zn. ). V uvedené věci byl žalovaný vyzván k plnění - k vydání bezdůvodného obohacení - do 10 dnů spolu s oznámením o postoupení pohledávky, odeslaném dne 13. 12. 2019. Žalobkyně proto mohla žádat úrok z prodlení až od 31. 12. 2019, kdy však žalovaný v prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení již prokazatelně nebyl.

20. Soud s ohledem na shora uvedené žalobu zamítl v celém rozsahu, neboť nárok žalobkyně není v žádné části oprávněný.

21. Ohledně nákladů řízení rozhodl soud v souladu s  Jelikož v řízení byl plně úspěšný žalovaný, měl by mít právo na náhradu nákladů řízení. Ze spisu se však nepodává, že by mu nějaké náklady v řízení vznikly, soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení ).

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.