Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

25 Cdo 1532/2005

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Obvodní soud pro Prahu 10 rozsudkem ze dne 13. 2. 2003, č. j. -53, uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 31.334,- Kč a rozhodl o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky i vůči státu. Shledal důvodným nárok žalobce na náhradu škody, která mu vznikla protiprávním jednáním žalované, spočívajícím ve svévolném odstranění garáže, jejímž vlastníkem byl žalobce; přestože se garáž nacházela na pozemku žalované, zasáhla žalovaná nedovoleným způsobem do vlastnických práv žalobce a způsobila mu tak zaviněně škodu na majetku.

K odvolání žalované Městský soud v Praze usnesením ze dne 30. 12. 2003, č. j. -80, rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. Odvolací soud přisvědčil námitkám žalované, že se soud prvního stupně vůbec nezabýval důvodností jí vznesené námitky promlčení nároku žalobce, proto je rozhodnutí v tomto směru nepřezkoumatelné.

Obvodní soud pro Prahu 10 rozsudkem ze dne 30. 3. 2004, č. j. -93, uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 31.334,- Kč a rozhodl o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky i vůči státu. Nárok žalobce na náhradu škody posoudil shodně jako v předchozím rozhodnutí a námitku promlčení, kterou vznesla žalovaná, shledal neopodstatněnou, neboť ze spisu Obvodního soudu pro Prahu 10 sp. zn. ve věci umožnění vstupu do garáže zjistil, že žalobce se teprve u jednání konaného dne 16. 4. 1999 dozvěděl, že garáž byla zbourána. Objektivní desetiletá promlčecí doba ve smyslu ustanovení § 106 odst. 2 obč. zák. (škodu způsobila žalovaná úmyslně, což potvrdila sama svou výpovědí) mu proto začala běžet následujícího dne a žaloba tak byla podána (26. 4. 2000) před jejím uplynutím, tedy včas.

K odvolání žalované Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 18. 11. 2004, č. j. -111, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil ve výroku ve věci samé ohledně odvoláním napadené částky 21.334,- Kč a ve výroku o nákladech řízení státu, změnil jej ve výroku o nákladech řízení mezi účastníky a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud se ztotožnil se skutkovými i právními závěry soudu prvního stupně, a to jak ohledně splnění všech podmínek odpovědnosti žalované za škodu, tak ohledně otázky promlčení nároku.

Proti tomuto rozsudku podala žalovaná dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení , a odůvodňuje je podle ustanovení , b) tím, že skutkový stav nebyl soudy obou stupňů zjištěn z provedených důkazů správně. Otázku zásadního právního významu dovolatelka vidí jednak v tom, že soud při určení výše škody vycházel z pomyslně odhadnuté ceny nemovitosti a nebral v úvahu skutečnou hodnotu odpovídající stavu a stáří předmětné garáže, jednak v nesprávném posouzení doby promlčení. Uznává, že odstraněním garáže způsobila žalobci určitou škodu, ale nesouhlasí s její výší; byla ochotna žalobci uhradit částku ve výši 10.000,- Kč vzhledem k tomu, že znalec v rámci dědického řízení v souvislosti s úmrtím jejího manžela odhadl garáž na částku ve výši 7.510,- Kč. Znalci, který v rámci dokazování před soudem prvního stupně vypracoval posudek podle cenových předpisů, dovolatelka vytýká, že stanovil hodnotu garáže na částku 60.590,- Kč, aniž stavbu viděl a aniž přihlédl k jejímu stáří a stavu. Dovolatelka v tom spatřuje vadu řízení před soudy obou stupňů, z čehož podle jejího názoru vyplývá také nesprávné právní posouzení celé věci. Dále trvá na tom, že nárok je promlčen, jelikož žalobce o zbourané garáži věděl již v roce 1996, což vyplývá i z jeho výpovědi u ústního jednání konaného u Obvodního soudu pro Prahu 10 dne 25. 10. 2001 ve věci sp. zn. . Dovolatelka proto navrhuje, aby rozsudky soudů obou stupňů byly zrušeny a aby věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení oprávněnou osobou - účastníkem řízení, dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.

Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští ( ).

Podle je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [písm. a)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [písm. b)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [písm. c)]. Podle odstavce 3 tohoto ustanovení rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.

Žalovaná dovoláním napadá rozsudek odvolacího soudu ve věci samé, jímž byl rozsudek soudu prvního stupně (ve výroku ohledně věci samé) potvrzen; i když mu předcházelo zrušující usnesení odvolacího soudu, není naplněna podmínka přípustnosti dovolání podle ustanovení , neboť soud prvního stupně nerozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku; přípustnost dovolání lze proto posuzovat pouze podle Dovolání může být podle tohoto ustanovení přípustné jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek (jiné otázky, zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění, přípustnost dovolání neumožňují) a jde-li zároveň o právní otázku zásadního významu. Přípustnost dovolání není založena již tím, že dovolatelka tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam; přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam skutečně má.

Z vylíčení důvodů dovolání vyplývá, že dovolatelka nesouhlasí především s tím, jak soudy obou stupňů zjistily skutkový stav v projednávané věci, a tvrdí, že z provedených důkazů skutkový stav nebyl zjištěn správně a správně právně posouzen, a to v otázce stanovení výše škody v návaznosti na provedený znalecký posudek. Nesouhlasí s tím, jak byl znalecký posudek zpracován a jaká hodnota odstraněné garáže z něj vyplynula; ve skutečnosti tedy napadá rozsudek odvolacího soudu v otázce skutkových zjištění, nikoliv pro samotné právní posouzení věci. Rovněž v otázce promlčení se výhrady žalované týkají skutkových zjištění soudů obou stupňů o tom, kdy počala běžet subjektivní promlčecí doba (kdy se žalobce o škodě dozvěděl), nikoliv právního posouzení věci. Dovolatelka předkládá vlastní představu o hodnocení důkazů a vlastní verzi skutkového stavu významného pro rozhodnutí ve věci, aniž by formulovala právní otázku, která má zásadní význam jak pro rozhodnutí v této věci, tak pro rozhodovací činnost soudů vůbec. Namítaná okolnost, že rozsudek odvolacího soudu vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování (srov. ustanovení ), přitom přípustnost dovolání podle ustanovení založit nemůže.

Z uvedeného vyplývá, že dovolání žalované směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný; Nejvyšší soud ČR proto její dovolání podle ustanovení věty první a odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle věty první, , a za situace, kdy žalovaná neměla v dovolacím řízení úspěch, avšak žalobci žádné náklady dovolacího řízení nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 8. září 2005

JUDr. Petr V o j t e k, v.r.

předseda senátu