Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 601/2005

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Feráka a soudců Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a JUDr. Roberta Waltra ve věci žalobců a) R. H., a b) V. H., zastoupených advokátem, proti žalovaným 1) F. Ch., a 2) B. Ch., zastoupeným advokátem, o zaplacení částky 25.660,20 Kč, vedené u Okresního soudu v Pelhřimově pod sp. zn. , o dovolání žalovaných proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočky v Táboře ze dne 16. července 2004, č. j. -87, takto:

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í:

Okresní soud v Pelhřimově (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 22. dubna 2004, č. j. -52, vyhověl žalobě a uložil žalovaným povinnost zaplatit žalobcům společně a nerozdílně částku 25.660,20 Kč do 1 měsíce od právní moci rozsudku. Současně rozhodl o nákladech řízení účastníků.

K odvolání žalovaných Krajský soud v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře jako soud odvolací rozsudkem ze dne 16. července 2004, č. j. -87, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení účastníků.

Po provedeném dokazování vzaly soudy obou stupňů za zjištěno, že mezi J. a žalobkyní byla dne 8. srpna 1994 uzavřena smlouva o odběru elektřiny pro odběrné místo Stojčín 59, že podle nájemní smlouvy ze dne 21. září 1998 uzavřené mezi účastníky řízení ohledně nemovitosti čp. 59 ve S. se žalovaní zavázali nést veškeré náklady spojené s užíváním nemovitosti, mimo jiné i náklady za spotřebovanou elektrickou energii, že žalovaní užívali celou nemovitost, v níž byly pouze jedny „hodiny“ (elektroměr), že na základě žádosti žalobkyně ze dne 30. září 2002 došlo k odpojení elektřiny a posléze k vyklizení nemovitosti žalovanými, že za období od 6. prosince 2001 do 10. října 2002 byla za odběr elektřiny fakturována částka 35.869,29 Kč, že po odpočtu zaplacených záloh šlo za toto období o částku 24.819,20 Kč a že poplatek z prodlení činil 841,- Kč. Na tomto skutkovém základě odvolací soud – na rozdíl od soudu prvního stupně – uplatněný nárok posoudil do ukončení existujícího nájemního vztahu jako smluvně převzatou povinnost žalovaných uhradit elektrickou energii, vyplývající z platně uzavřené nájemní smlouvy ze dne 21. září 1998. Současně dovodil, že po ukončení nájemního poměru šlo na straně žalovaných o bezdůvodné obohacení podle , , v tehdy platném znění (dále jen „obč. zák.“), tj. o majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu. Protože otázka, zda ke spotřebě elektrické energie došlo za trvání nájemního poměru nebo až po jeho skončení, nemá na výsledek sporu vliv, vyhovující rozsudek soudu prvního stupně potvrdil.

Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalovaní – nezastoupeni advokátem – dovolání, které následně doplnili podáním sepsaným ustanoveným advokátem. Přípustnost dovolání opřeli o ustanovení , , ve znění po novele provedené (dále jen „ “), a jako dovolací důvod uplatnili „nesprávné právní posouzení věci z hlediska ust. obč. zák.“. Odvolacímu soudu vytkli, že se „vůbec nezabýval výhradami odvolatelů vztahujícími se k jejich nemožnosti účasti na jednání soudu (zdravotní a pracovní důvody) a jednostranně se zaměřil pouze na vyjádření žalobců“. Poté uvedli, že v nájemní smlouvě ze dne 21. září 1998 bylo dohodnuto, že ponesou veškeré náklady spojené s užíváním nemovitosti, mimo jiné i za elektrickou energii, že tuto skutečnost jasně prokázali doklady o platbách za elektrickou energii a že „naopak žalobci neprokázali úhradu za elektrickou energii a jiné v případech, kdy se zdržovali na předmětné nemovitosti a neodůvodnili důvod jejich příkazu odpojení elektrické energie“. Navrhli, aby dovolací soud zrušil napadený rozsudek odvolacího soudu a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

Podle čl. II bodu 3. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (tj. před 1. dubnem 2005) nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Bylo-li napadené rozhodnutí vydáno dne 16. července 2004, Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací dovolání projednal a o něm rozhodl podle , , ve znění před novelou provedenou (dále opět jen „ ”).

Nejvyšší soud shledal, že dovolání bylo podáno včas, subjekty k tomu oprávněnými – účastníky řízení ( ), za splnění podmínky povinného advokátního zastoupení dovolatelů ( a 4 ).

Poté se Nejvyšší soud zabýval otázkou přípustnosti tohoto mimořádného opravného prostředku ( ), neboť toliko z podnětu přípustného dovolání lze správnost napadeného rozhodnutí přezkoumat z hlediska uplatněných dovolacích důvodů.

Podle dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Přípustnost dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu se řídí ustanoveními a c/

Podle není dovolání v dané věci přípustné proto, že rozhodnutí soudu prvního stupně, potvrzené napadeným rozsudkem, bylo jeho prvním rozhodnutím ve věci.

Podle (tj. ustanovení, o něž přípustnost dovolání opřeli dovolatelé) je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b/ a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přitom podle rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam (odstavec 1 písm. c/) zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.

Z toho, že přípustnost dovolání podle je spjata se závěrem o zásadním významu rozsudku po stránce právní, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pouze pro posouzení otázek právních. Způsobilým dovolacím důvodem, jímž lze dovolání odůvodnit, je v tomto případě zásadně jen důvod podle , jehož prostřednictvím lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci; není jím naopak důvod, kterým lze vytýkat nesprávnost skutkových zjištění ( ). Jelikož ve smyslu je dovolací soud – s výjimkou určitých vad řízení – vázán uplatněným dovolacím důvodem, jsou pro úsudek, zda rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam či nikoli, relevantní pouze otázky (z těch, na kterých rozhodnutí odvolacího soudu spočívá), jejichž posouzení odvolacím soudem dovolatel napadl, resp. jejichž řešení v dovolání alespoň zpochybnil.

V projednávané věci – jak je patrno z obsahu dovolání – je výtka nesprávného právního posouzení věci založena především na kritice správnosti (úplnosti) skutkových zjištění. Ve skutečnosti tedy dovolatelé brojí proti skutkovým zjištěním učiněným oběma soudy, resp. proti způsobu hodnocení důkazů, z nichž soudy obou stupňů svá skutková zjištění čerpaly, a pro účely právního posouzení věci nabízí svou vlastní, poněkud odlišnou verzi skutkového stavu věci. Dovolatelé však přehlížejí, že skutkový základ sporu se v dovolacím řízení nemůže měnit; lze jej sice napadnout (námitkou, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování), avšak pouze tehdy, je-li dovolání již jinak – podle a b/ (nebo při obdobném užití těchto ustanovení ve smyslu a ) – přípustné ( ). Je-li přípustnost dovolání teprve zvažována (podle ), nemůže být námitka směřující proti skutkovému stavu věci pro posouzení přípustnosti dovolání právně relevantní.

Jestliže tedy žalovaní ve skutečnosti zpochybňují rovněž správnost (úplnost) skutkových zjištění soudu prvního stupně, z nichž vycházel i soud odvolací, a z okolností uvedených v dovolání dovozují nesprávnost právních závěrů učiněných odvolacím soudem, nemohou tyto námitky založit přípustnost dovolání podle Přitom přípustnost dovolání nezakládají ani vady podle či vady uvedené v , a b/ a ; zmíněné vady lze přezkoumat pouze v případě přípustného dovolání ( ).

Vycházeje z uvedených závěrů, dovolací soud nedovodil přípustnost dovolání ani podle , a proto je podle věty první a odmítl (pro nepřípustnost).

Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení věty první, , a a o skutečnost, že žalobcům nevznikly v dovolacím řízení žádné prokazatelné náklady, na jejichž náhradu by jinak měli proti dovolatelům právo.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 7. září 2005

JUDr. Miroslav F e r á k , v.r.

předseda senátu