Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 2042/2005

U S N E S E N Í

Odvolací řízení se zastavuje.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 30. prosince 2004, č.j. -24, zrušil usnesení téhož soudu ze dne 10. prosince 2004, č.j. -22, jímž byl žalovanému ustanoven kolizním opatrovníkem Městský úřad T. (odst. I. výroku), opatrovníkem žalovaného pro řízení ustanovil Úřad Městského obvodu Ú. s tím, že je oprávněn ke všem úkonům náležejícím žalovanému a že vystupuje před soudem prvního stupně, v odvolacím a dovolacím řízení (odst. II. výroku).

Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením v záhlaví označeným k odvolání Úřadu městského obvodu Ú. – město změnil usnesení soudu prvního stupně ve výroku v odstavci II. tak, že opatrovníkem žalovaného se ustanovuje Město Ú. s tím, že opatrovník je oprávněn ke všem úkonům náležejícím žalovanému.

Statutární město Ú. (dále odvolatel) v podaném odvolání namítá, že poučení v odvolání napadeném usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem o tom, že proti němu není odvolání ani dovolání přípustné, je nesprávné. Podle lze napadnout odvoláním jakékoli rozhodnutí okresního soudu nebo krajského soudu, vydané v řízení v prvním stupni, pokud to zákona nevylučuje. Jelikož není usnesení o ustanovení opatrovníka uvedeno taxativně v , je odvolání proti rozhodnutí o ustanovení opatrovníka přípustné; krajský soud o ustanovení opatrtovníka žalovanému rozhodl v I. stupni.

V odvolání dovozuje zjevnou kolizi zájmů se žalobkyní, neboť funkci opatrovníka nezletilé žalobkyně i žalovaného by vykonával totožný orgán. Navrhuje, aby napadené usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem bylo Vrchním soudem v Praze zrušeno a věc mu vrácena k dalšímu řízení.

Odvolání je podle opravným prostředkem, jímž může účastník napadnout (a tím se domoci přezkumu) rozhodnutí soudu prvního stupně, pokud to zákon nevylučuje. O odvoláních proti rozhodnutím okresních soudů rozhodují soudy krajské; vrchní soudy jsou sice též soudy odvolacími, avšak jen v případě – a odvolatel se mýlí, uvažuje-li jinak – odvolání proti rozhodnutím krajských soudů jako soudů prvního stupně (tento předpoklad v dané věci splněn není, neboť krajský soud rozhodoval jako soud odvolací).

Oproti tomu (pravomocné) rozhodnutí odvolacího soudu lze napadnout, je-li zákonem připuštěno, dovoláním ( ), a soudem příslušným k rozhodování o dovoláních proti rozhodnutím krajských nebo vrchních soudů jako soudů odvolacích je Nejvyšší soud ( ).

Jelikož tedy opravným prostředkem pro přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu není odvolání nýbrž dovolání, – k projednání (naopak) odvolání proti takovému rozhodnutí – neupravuje ani funkční příslušnost určitého soudu. Tím, že odvolatel „odvolání“ přesto podal, uvedenou podmínku odvolacího řízení pominul. Nedostatek funkční příslušnosti je však neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, pročež řízení o takovém „odvolání“, které touto vadou trpí, nelze než podle ustanovení zastavit.

Jestliže není upravena k projednání odvolání proti rozhodnutí odvolacího soudu funkční příslušnost, zbývá zodpovědět, který soud je o zastavení „odvolacího“ řízení povolán rozhodnout. Nejvyššímu soudu svědčí skutečnost, že je vrcholným článkem soustavy obecných soudů, a současně že je právě tím soudním orgánem, který je k rozhodnutí o opravném prostředku proti rozhodnutím odvolacích soudů příslušný. Takto založené určení „příslušného“ soudu obstojí i proti tomu, jež lze spojovat s určením, provedeným samotným odvolatelem, je-li takovým soudem soud vyššího stupně, resp. soud nadřízený.

Ke shodným závěrům ostatně dospěl Nejvyšší soud již v usnesení ze dne 31.5.2001, sp.zn. , zveřejněném pod pořadovým č. 85 časopisu Soudní judikatura, ročník 2001, č. 7, na str. 320 a násl., na něž jinak postačí odkázat.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 7. září 2005

JUDr. Karel Podolka, v.r.

předseda senátu