Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

14 C 193/2021-15

Okresní soud v Novém Jičíně rozhodl soudkyní JUDr. Ivanou Bačovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení částky částka s příslušenstvím

takto:

I. Zamítá se žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení smluvní pokuty v částce částka s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % p.a. od datum do zaplacení.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

<b>I. Zamítá se žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení smluvní pokuty v částce [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % p.a. od [datum] do zaplacení.</b> <b>II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>

1. Žalobou, doručenou soudu dne datum se žalobkyně domáhala po žalovaném úhrady částky částka s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od datum do zaplacení a náhrady nákladů řízení.

2. Žalobu odůvodnila tvrzením, že mezi žalobkyní, jako věřitelem a žalovaným, jako klientem, byla uzavřena Smlouva o úvěru číslo. Žalovaný tuto smlouvu podepsal dne datum. Na základě smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši částka. S ohledem na skutečnost, že žalovaný předmětný úvěr nesplácel řádně a včas, došlo k zesplatnění celého úvěru, a to v souladu s bodem 6. 3. smlouvy, podle kterého platí, že pokud se žalovaný ocitne v prodlení s úhradou kterékoli splátky či její části o délce 65 dnů, dochází tímto dnem k zesplatnění celého úvěru, čímž vzniká také nová jistina úvěru, sestávající se z nesplacené jistiny úvěru a veškerých dosud nezaplacených úroků za poskytnutí úvěru přirostlých ke dni zesplatnění úvěru, tedy částka ve výši částka. Žalobkyně oznámila žalovanému zesplatnění úvěru oznámením ze dne datum. Žalovaný se mimo jiné v souladu s čl. 6 5. smlouvy zavázal pro případ prodlení se zaplacením nové jistiny úvěru uhradit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny úvěru až do jejího zaplacení, přičemž žalobkyně se s žalovaným v čl. 6 10. dohodli, že souhrn výše všech ze strany žalobkyně uvedených smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše poskytnuté finanční částky, nejvýše však částka. S ohledem na skutečnost, že žalovaný své závazky i přes výzvy žalobkyně jakkoliv neplnil, bylo ze strany žalobkyně zahájeno soudní řízení, jehož výsledkem byl rozsudek Okresního soudu v Novém Jičíně č. j. -33 ze dne 6. 11. 2017 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě č. j. -89 ze dne 29. 8. 2018 Okresní soud mimo jiné rozhodl, že žalovaný je povinen uhradit žalobkyni částky představující smluvní pokuty dle čl. 6 1. a 6. 5. smlouvy, tedy částky ve výši částka a částka. příjmení ve výši částka představovala smluvní pokutu dle bodu 6. 6. smlouvy ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru ve výši částka, a to za období prodlení žalovaného s úhradou této nové jistiny úvěru do datum. Předmětným rozsudkem Okresního soudu v Novém Jičíně bylo žalobě žalobkyně v plném rozsahu vyhověno. Prodlení žalovaného s úhradou nové jistiny trvalo i po datu datum. Žalobkyni tak vzniklo právo na zaplacení smluvní pokuty dle bodu 6. 5. smlouvy ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny úvěru i za následující období. S ohledem na skutečnost, že žalovaný ničeho z titulu této smluvní pokuty neplnil, zaslala žalobkyně žalovanému předžalobní výzvu ze dne datum, ve které vyzvala žalovaného k úhradě smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z částky částka od datum do datum. V souladu s limity dle 10. smlouvy, respektive s ustanovením o spotřebitelském úvěru ve znění pozdějších předpisů, na částku ve výši částka. Žalovaný však ani přes shora učiněnou předžalobní výzvu ničeho neuhradil.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a v řízení zůstal nečinný.

4. K jednání, nařízenému na den datum, se žalovaný bez omluvy nedostavil a svou neúčast neomluvil. Právní zástupkyně žalobkyně na podaném návrhu setrvala.

5. Žalobkyně je korporací se sídlem v České republice založenou dle zákonů České republiky. Žalovaný je občanem Rumunska Česká republika a Rumunsko jsou členy Evropské unie. Mezinárodní příslušnost zdejšího soudu vyplývá z Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne datum o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, kapitola II. oddíl I. čl. 4, podle kterého nestanoví-li toto nařízení jinak, mohou být osoby, které mají bydliště v některém členském státě, bez ohledu na svou státní příslušnost žalovány u soudu tohoto členského státu. Žalobkyně má sídlo na území České republiky, žalovaný má bydliště v České republice, čímž je založena mezinárodní příslušnost zdejšího soudu. Při rozhodování soud použil české hmotné právo v souladu s čl. 4 Nařízení Rady (ES) č. 593/2008 ze dne datum o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I.), neboť se smlouva řídí právem země, v níž má strana, která je povinna poskytnout plnění charakteristické pro smlouvu, své obvyklé bydliště.

6. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázané, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne datum uzavřena smlouva o úvěru, na základě které žalobkyně žalovanému poskytla částku ve výši částka, kterou se žalovaný zavázal žalobkyni vrátit spolu s dohodnutým pevným úrokem ve výši 129,68 % ročně, ve 48 měsíčních splátkách po částka, splatných k 18. dni příslušného měsíce, počínaje první takovou splátkou, splatnou datum, přičemž poslední splátka měla být zaplacena datum Celkem měl žalovaný zaplatit žalobkyni částku částka (jistinu částka + úrok částka). Sjednané úroky za poskytnutí úvěru dle smluvních ujednání účastníků běží i po zesplatnění úvěru a přirůstají k původní nesplacené jistině úvěru až do doby její úplné úhrady, maximální úroky, které přirostou po zesplatnění úvěru činí 120 % celkové částky, kterou měl žalovaný zaplatit dle části A) smlouvy, tedy z částky částka. Pro případ prodlení se splátkami v délce 30 dnů bylo ve smlouvě dohodnuto, že žalovanému vzniká povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši částka za prodlení s každou jednotlivou splátkou splatnou do zesplacení celého úvěru, přičemž každá taková pokuta je splatná 10 dnů od splatnosti příslušné dohodnuté měsíční splátky úvěru a dále bylo dohodnuto, že vzniká žalobkyni právo na náhradu účelně vynaložených nákladů ve výši částka za každou splátku, s kterou je žalovaný v prodlení, přičemž toto právo vzniká patnáctým dnem trvání prodlení s úhradou splátky, a to opět pouze u splátek před zesplatněním úvěru. Dále se účastníci dohodli, že v případě prodlení s úhradou kterékoliv splátky nebo její části v délce 65 dnů dojde bez dalšího k zesplatnění úvěru, tedy jistiny, úroků přirostlých k jistině, smluvní pokuty a veškeré náhrady nákladů. Ke dni zesplatnění úvěru celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru se stávají součástí nové jistiny úvěru. Dále si účastníci ujednali v souladu s čl. 6 5. smlouvy, že pro případ prodlení s nezaplacení nové jistiny úvěru je žalovaný povinen uhradit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny úvěru až do jejího zaplacení, přičemž žalobkyně s žalovaným se dohodli v čl. 6 10. smlouvy, že souhrn výše všech ze strany žalobkyně uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše poskytnuté finanční částky, nejvýše však částka (ze smlouvy o úvěru ze dne datum).

7. S ohledem na skutečnost, že žalovaný své závazky i přes výzvy žalobkyně jakkoliv neplnil, bylo ze strany žalobkyně zahájeno soudní řízení vedené pod sp. zn. , kdy rozsudkem Okresního soudu v Novém Jičíně č. j. -33 ze dne 6. 11. 2017 bylo žalobě částečně vyhověno, když soud zavázal žalovaného zaplatit žalobkyni celkem částku částka, která sestávala z nezaplacené jistiny úvěru ve výši částka, smluvních pokut ve výši částka a ve výši částka a z nákladů účelně vynaložených žalobkyní v důsledku prodlení žalovaného se splátkami ve výši částka, spolu se zákonným úrokem z prodlení v zákonné výši 8,05 % ročně od datum do zaplacení. Ohledně nároku žalobkyně na zaplacení smluvního úroku v částce částka, vyčísleného ke dni datum, úroku z prodlení v zákonné výši 8,05 % ročně z částky částka a úroku ve výši 129,68 % ročně z částky částka od datum do zaplacení soud žalobu zamítl s odůvodněním, že výši smluvních úroků 129,68 % ročně shledal soud jako rozpornou s dobrými mravy (z rozsudku Okresního soudu v Novém Jičíně č.j. -33).

8. Proti tomuto rozsudku, pouze však do zamítaného výroku, tj. co do částky částka s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky částka za dobu od datum do zaplacení a úroku ve výši 40 % ročně z částky částka od datum do zaplacení podala žalobkyně včasné odvolání, kterým se domáhala změny napadeného rozsudku tak, že žalobě bude v napadeném rozsahu vyhověno. Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě č. j. -89 ze dne 29. 8. 2018 byl rozsudek Okresního soudu v Novém Jičíně č. j. -33 ze dne 6. 11. 2017 potvrzen. Krajský soud však na rozdíl od okresního soudu dospěl k závěru, že žalobkyně nedostála své povinnosti posoudit schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí, když se ani nezabývala tím, jaké má žalovaný příjmy a jaké má výdaje. Její posouzení úvěruschopnosti se omezilo pouze na prověření žalovaného v registrech dlužníků. Na základě takto kusých informací žalobkyně nemohla učinit žádný objektivní závěr, že žalovaný bude schopen plnit splátky sjednané ve výši částka měsíčně. Přesto s žalovaným danou smlouvu o úvěru uzavřela. V tomto kontextu krajský soud zdůraznil, že podle § 588 o.z. soud k neplatnosti právního jednání přihlíží i bez návrhu, pokud je v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání. Odvolací soud tak posuzoval uvedenou úvěrovou smlouvu jako absolutně neplatnou a v souladu s ust. § 2991 odst. 1 o.z., jakož i ust. § 87 odst. 1 věta třetí, uvedl, že žalobkyni přísluší pouze nárok na vydání bezdůvodného obohacení, kterého se žalovanému dostalo plněním z neplatné smlouvy o úvěru, a tedy v částce částka. Tato částka byla žalobkyni přiznána rozsudkem okresního soudu, přičemž nároky žalobkyni z uzavřené neplatné smlouvy nevznikly, a to ani pokud jde o úroky a smluvní pokuty (z rozsudku Krajského soudu v Ostravě č.j. -89). Nutno zdůraznit, že do vyhovujícího výroku I. rozsudku okresního soudu nebylo podáno odvolání, proto tento výrok odvolací soud nepřezkoumával.

9. Žalobkyně poukázala na skutečnost, že okresní soud rozhodl, že žalovaný je povinen uhradit žalobkyni částky představující smluvní pokuty dle čl. 6 1. a 6. 5. smlouvy, tedy částky ve výši částka a částka. příjmení ve výši částka představovala smluvní pokutu dle bodu 6. 5. smlouvy ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru ve výši částka, a to za období prodlení s úhradou této nové jistiny úvěru do datum. Dále žalobkyně uvedla, že prodlení žalovaného s úhradou nové jistiny úvěru trvalo i po datu datum a žalobkyně má tedy za to, že žalobkyni vzniklo právo na zaplacení smluvní pokuty dle bodu 6. 5. smlouvy ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny i za následující období, tj. za dobu od datum do datum z částky částka. V souladu s limity dle 10. smlouvy, respektive s ustanovením , odst. 3 , o spotřebitelském úvěru ve znění pozdějších předpisů, na částku ve výši částka.

10. Podle ustanovení , (dále také ), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

11. Podle ustanovení č. podle něhož ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda.

12. Podle ustanovení , o spotřebitelském úvěru (dále též ZoSÚ), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

13. Podle ustanovení , o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s  větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

14. Podle § 588 věta první o. z. přihlédne soud i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

15. Princip odpovědného úvěrování zahrnující ochranu spotřebitele před neúměrným zadlužováním a zároveň ochranu věřitele před nedobytností pohledávky je vyjádřen v ustanovení § 86 ZoSÚ a posílen v citovaném ustanovení § 87 odst. 1 zavedením sankce pro případ, že věřitel nedostojí odborné péči při posuzování schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. odst. 26). V tomto rozsudku Nejvyšší správní soud zformuloval a odůvodnil závěr o nezbytnosti poskytovatele úvěru aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat. Za součást odborné péče poskytovatele úvěru považuje takovou obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto údaje také aktivně zjišťuje a prověřuje. Tyto závěry nově potvrdil rovněž Nejvyšší soud ČR ve svém rozsudku ze dne 25. 7. 2018 spisové značky , z něhož mimo jiné vyplývá, že věřitel nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků. Gramatickým a logickým výkladem zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele, nýbrž odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, respektive objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. příjmení je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu) a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.

16. Tyto závěry, které se vztahují ke zkoumání úvěruschopnosti dle zákona o spotřebitelském úvěru číslo Sb., jsou nepochybně použitelné i režimu , neboť povinnost věřitele zkoumat schopnost dlužníka splácet spotřebitelský úvěr je v něm zakotvena obdobně, respektive ještě šířeji.

17. Rovněž Ústavní soud ČR ve svém nálezu ze dne datum zdůraznil, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit, přičemž uložením a řádným splněním této povinnosti není chráněn jen samotný spotřebitel a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale v širším pojetí sama společnost jako taková. Obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit.

18. Zejména je nutno odkázat na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne datum ve věci C – číslo (OPR-Finance), jímž rozhodl o předběžné otázce podané Okresním soudem v Ostravě. Ze závěrů tohoto rozsudku vyplývá, že články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu (sankce spočívající v neplatnosti úvěrové smlouvy ve spojení s povinností spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem) a to bez ohledu na skutečnost, zda spotřebitel ve tříleté promlčecí době namítne tuto neplatnost.

19. S odkazem na citované závěry rozsudku Soudního dvora ve věci C – číslo a na články 8 a 23 směrnice 2008/48 dospěl soud k závěru, že neposoudí-li poskytovatel úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí podle ustanovení , soud k neplatnosti tohoto právního jednání přihlíží z moci úřední, aniž by se jí spotřebitel dovolal námitkou v tříleté promlčecí lhůtě. Jedná se tedy o absolutní neplatnost úvěrové smlouvy. Stanovení relativní neplatnosti právního jednání by bylo v rozporu s citovanou směrnicí a se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než pozitivním zásahem ze strany soudu, aniž by byl popřen smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli z hlediska vyjednávací a ekonomické síly.

20. V projednávané věci dospěl soud k závěru, že žalobkyně v okamžiku, kdy uzavírala s žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru, nedostála své povinnosti posoudit schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí, když se ani nezabývala tím, jaké má žalovaný příjmy a jaké má výdaje, když se její posouzení úvěruschopnosti žalovaného omezilo pouze na prověření žalovaného v registrech dlužníků. Na základě těchto informací si pak žalobkyně nemohla učinit žádný objektivní závěr, že žalovaný bude schopen plnit sjednané splátky. Soud tedy nepovažuje za prokázané, že žalobkyně splnila své zákonné povinnosti a řádně posuzovala úvěruschopnost žalovaného ve smyslu ustanovení

21. Tento názor vyslovil i odvolací soud ve svém rozsudku č. j. -89 ze dne 29. 8. 2018, kdy uvedl, že i bez vznesení námitky neplatnosti smlouvy o úvěru ze strany žalovaného, nebránilo odvolacímu soudu zabývat se touto absolutní neplatností smlouvy o úvěru, když vzhledem k samotným tvrzením žalobkyně o způsobu posuzování úvěruschopnosti žalovaného (zcela nedostatečném) nebylo zapotřebí ani provádět žádné dokazování, neboť již ze samotných tvrzení žalobkyně o tom, jakým způsobem zkoumala úvěruschopnost žalovaného, je zcela zřejmé, že nezkoumala jeho konkrétní příjmy a výdaje. Z tohoto důvodu odvolací soud uzavřel, že žalobkyně nedostála své povinnosti posoudit schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí a smlouva o úvěru je absolutně neplatná, neboť žalobkyně uzavřela s žalovaným smlouva o úvěru v rozporu s § 86 odst. 1, věta druhá ZoSÚ a žalobkyni z neplatné smlouvy náležel pouze nárok na vydání bezdůvodného obohacení.

22. Soud shledal předmětnou úvěrovou smlouvu číslo neplatnou podle citovaného ustanovení , o spotřebitelském úvěru, s odkazem na výše citovaná rozhodnutí Ústavního soudu ČR, Nejvyššího správního soudu, Nejvyššího soudu ČR a zejména Soudního dvora EU. Proto plnění z titulu předmětné smlouvy (včetně sjednaných úroků a smluvní pokuty) považoval za nedůvodné. Žalobkyni v souladu s ustanovením o. z., jakož i ustanovení věty třetí náleží z neplatné smlouvy pouze nárok na vydání bezdůvodného obohacení spočívající v částce částka, vyplacené žalovanému bez právního důvodu. Tato částka ovšem byla žalobkyni přiznána rozsudkem Okresního soudu v Novém Jičíně č. j. -33 ze dne 6. 11. 2017, přičemž další nároky z uzavřené předmětné neplatné smlouvy o úvěru nevznikly, a to ani, pokud jde o smluvní pokutu, která vychází z ujednání ve smlouvě o úvěru, jež je jako celek absolutně neplatná.

23. S ohledem na shora uvedená zjištění soud žalobu, kterou se žalobkyně domáhala úhrady smluvní pokuty z absolutně neplatné smlouvy, v celém rozsahu zamítl.

24. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn podle ustanovením , podle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalovaný byl v řízení úspěšný, podle obsahu spisu mu ovšem žádné náklady nevznikly. Z tohoto důvodu soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Ostravě prostřednictvím podepsaného soudu.