Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

7 Tdo 1076/2005

U S N E S E N Í

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Berouně ze dne 29. 10. 2004, sp. zn. , byl obviněný P. C. uznán vinným trestným činem ublížení na zdraví podle § 224 odst. 1, 2 tr. zák. na tom skutkovém základě, že dne 11. 5. 2004 ve 12:15 hod. jako řidič osobního automobilu tov. zn. Honda Civic, , při jízdě po silnici 3. třídy ulicí S. v obci K., okr. B., v místech poblíž základní školy začal předjíždět dodávkové vozidlo tov. zn. Volkswagen, jehož řidič J. Ch., zastavil před vyznačeným přechodem pro chodce a dával přednost skupině nezletilých chodců přecházejících po přechodu z pravé strany na levou ve směru jízdy obou vozidel, přičemž na přechodu pro chodce v levém jízdním pruhu pravou přední částí vozidla srazil nezl. chodkyni K. M., která při střetu utrpěla těžké zranění – otok a krevní podlitinu nosu a horního rtu, kožní oděrky na horním a dolním rtu, zlomeninu nosních kůstek bez posunu úlomků, pohmoždění levé polokoule mozečku, zhmoždění levého boku, přičemž ložiskové pohmoždění mozečku představuje poškození důležitého orgánu a poškozená byla pro toto zranění bezprostředně ohrožena na životě. Za to byl odsouzen podle § 224 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání 18 měsíců, přičemž tento trest mu byl podle § 58 odst. 1, § 59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 2 let. Podle § 49 odst. 1, § 50 odst. 1 tr. zák. byl obviněnému uložen trest zákazu činnosti řízení všech motorových vozidel na dobu 3 let.

Proti tomuto rozsudku Okresního soudu v Berouně podal obviněný P. C. odvolání, které Krajský soud v Praze usnesením ze dne 1. února 2005, sp. zn. , podle § 256 tr. ř. zamítl.

Proti výše citovanému usnesení krajského soudu podal obviněný P. C. prostřednictvím obhájce Mgr. E. M. dovolání, které napadá z důvodu ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V jeho odůvodnění dovolatel uvedl, že skutkový stav byl zjištěn v průběhu řízení zcela přesně, avšak ze strany soudů obou stupňů došlo k jeho zásadně chybné právní interpretaci. Podle jeho názoru soudy měly hodnotit situaci v křižovatce z hlediska subjektivního pohledu řidiče a z jeho možnosti situaci správně vyhodnotit. Nebylo v silách obviněného v daný moment situaci vyhodnotit tak, že dodávka stojí, aby dala přednost chodcům, když bylo prokázáno, že dodávka stála těsně za prvním přechodem, 8 metrů před přechodem druhým a měla zapnutá výstražná světla. Jestliže obviněný tvrdil, že se mu situace v křižovatce v žádném směru nejevila tak, že dodávka dává přednost chodcům a zároveň měl za to, že má všechny znaky parkující dodávky, pak se soud s touto obhajobou nemůže vypořádat tak, že konstatuje, že vzhledem k výpovědi řidiče dodávky má za jisté, že dodávka dávala přednost chodcům. Soud měl zkoumat, jak se obviněnému situace mohla jevit a zda měl možnost ji správně posoudit. Pokud soudy nepřijaly verzi obviněného, že se před přechodem vyhýbal parkující dodávce, ale vzal za prokázané, že dodávka v křižovatce stála, aby dala přednost chodcům, pak nebyla při hodnocení důkazů dodržena zásada in dubio pro reo, a proto napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném hmotně právním posouzení. Dovolatel proto navrhl, aby Nejvyšší soud rozhodnutí soudů obou stupňů zrušil a přikázal věc k dalšímu projednání a rozhodnutí podle § 265l odst. 1 tr. ř.

Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve svém vyjádření k dovolání obviněného uvedl, že dovolání je sice podáno s odkazem na důvody uvedené v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ve skutečnosti však jeho námitky směřují toliko proti hodnocení provedených důkazů, čímž dovolání fakticky napadá soudem učiněná skutková zjištění. Skutkovými zjištěními, tak jak je učinily soudy nižších stupňů, pokud k nim tyto soudy dospěly v řádně vedeném trestním řízení způsobem neodporujícím zásadám formální logiky, je však dovolací soud vázán, neboť dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán toliko tehdy, spočívá-li napadené rozhodnutí na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Přezkoumáním však ve shora naznačeném směru žádné extrémní rozpory ve skutkových zjištěních a z nich učiněnými právními závěry shledány nebyly. Údajně nesprávná skutková zjištění důvodem dovolání podle § 265b odst. 1 písm. a) – l) tr. ř. být nemohou. Z těchto důvodů státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl jako podané z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení § 265b tr. ř. a učinil tak podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. Pro případ, že by Nejvyšší soud hodlal učinit rozhodnutí jiné, souhlasil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství s projednáním věci v neveřejném zasedání ve smyslu § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř.

Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání obviněného P. C. je podle § 265a tr. ř. přípustné, že jej podala včas oprávněná osoba a že splňuje náležitosti obsahu dovolání ve smyslu § 265f odst. 1 tr. ř.

Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda obviněným uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. V úvahu přitom přicházelo posouzení pouze ve vztahu k části ustanovení § 265b tr. ř., a to odstavci prvnímu.

Přitom z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř., je dovolání podáno i v případě, kdy je v něm sice citováno některé z ustanovení § 265b tr. ř., ale ve skutečnosti jsou vytýkány vady, které zákon jako důvod dovolání nepřipouští.

Obviněný v dovolání formálně označuje jako důvod skutečnosti uvedené v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Podle tohoto ustanovení lze dovolání podat, jestliže napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Obviněný v dovolání v podstatě opakuje námitky jím u obou soudů uplatněné s tím, že soudy při hodnocení důkazů nedodržely zásadu in dubio pro reo. Cestou dovolání se pak snaží dosáhnout změny v hodnocení důkazů v jeho prospěch s tvrzením, že soudy měly hodnotit situaci v křižovatce z hlediska jeho subjektivního pohledu jako řidiče.

Obviněný tak fakticky v dovolání, s poukazem na dovolací důvod podle ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., vyjadřuje svůj nesouhlas se zákonností provedeného dokazování, hodnocením důkazů soudy obou stupňů a z něho vyplývajících závěrů ohledně okolností významných pro posouzení obligatorních znaků skutkové podstaty trestného činu. Takové závěry soudů jsou závěry skutkovými, které teprve tvoří podklad pro hmotně právní posouzení skutku z hlediska naplnění znaků skutkové podstaty v konkrétním případě v úvahu přicházejícího trestného činu. Odvozuje-li dovolatel nesprávnost právního posouzení skutku nebo jiného hmotně právního posouzení prvotně od možností jiného skutkového stavu (založeného na odlišném hodnocení důkazů), než k jakému dospěly soudy v dovolání předcházejícím řízení, pak dovolání v tomto rozsahu nespadá pod žádný zákonný dovolací důvod. V žádném z ustanovení § 265b odst. 1 totiž trestní řád nepřipouští jako důvod dovolání tvrzení, že rozhodnutí je založeno na nesprávném nebo neúplném skutkovém zjištění.

Ze shora uvedených důvodů dospěl Nejvyšší soud k závěru, že obviněný podal dovolání z jiných důvodů, než jsou uvedeny v ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř., a proto postupoval podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. a dovolání obviněného odmítl, aniž z jeho podnětu napadené rozhodnutí a řízení jemu předcházející přezkoumal podle § 265i odst. 3, 4 tr. ř.

O odmítnutí dovolání Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 1. září 2005

Předseda senátu:

JUDr. Juraj Malik