Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 808/2005

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

I. Dovolání se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Prostějově rozsudkem ze dne 20. 6. 2003, č. j. - 65, zamítl žalobu, že „rozhodnutí valné hromady Honebního společenstva D., konané dne 22. 8. 2002 v B., obsažené v zápisu z valné hromady v bodech 2.1. hlasování o znění jednacího řádu, 2.2. hlasování o znění volebního řádu, 2.3. hlasování o znění hlasovacího řádu, 3.1. volba mandátové komise, 3.2 volba volební komise, 3.3. volba návrhové komise, 3.4. volba zapisovatele valné hromady, 6. projednání a schválení nových stanov HS D., 7.1. volba funkce honebního starosty HS D., 7.2. volba funkce místostarosty HS D., 7.3. volba funkce zapisovatele HS D., 7.4. volba funkce finanční hospodář HS D., 7.5. volba funkce členů výboru HS D., 7.6. volba členů výboru HS D., 9. zhodnocení příprav na předložení návrhu na uvedení honitby a HS do souladu se zákonem a 10. schválení návrhu usnesení valné hromady, je neplatné“, a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Rozhodl tak o žalobě podle , o myslivosti, (dále jen „ “), kterou žalobce odůvodnil tím, že jako spoluvlastník honebních pozemků nacházejících se v honitbě žalovaného nebyl pozván na valnou hromadu a nemohl se tak podílet na jejím rozhodování, ačkoliv podle tohoto zákona měl právo stát se členem honebního společenstva v rámci transformace a k otázce svého členství se vyjádřit. Soud prvního stupně vzal za prokázané, že pozemky žalobce a jeho manželky byly k honitbě žalovaného přičleněny za účinnosti předchozích právních předpisů (zejména , o myslivosti) a že žalobce se členem Honebního společenstva D. (dále jen „HS D.“) nestal. Při právním posouzení věci vycházel soud z ustanovení , a a 2 a poukázal na to, že z těchto (ani z jiných ustanovení) nelze dovodit, že by žalobci bez dalšího od účinnosti tohoto zákona, tj. od 1. 7. 2002, vzniklo členství v HS D. a tím i práva člena honebního společenstva, včetně práva (a tomu odpovídající povinnost žalovaného) na zaslání pozvánky na valnou hromadu. Pokud žalobci pozvánka na konání valné hromady zaslána nebyla, neporušil tím žalovaný povinnost vyplývající z ust. . Dospěl k závěru, že nebyl-li žalobce v době konání valné hromady žalovaného jeho členem, není ve smyslu ust. aktivně legitimován k podání žaloby, aby soud vyslovil neplatnost rozhodnutí valné hromady, neboť k podání takové žaloby je oprávněn pouze člen honebního společenstva.

K odvolání žalobce Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 23. 9. 2004, č. j. - 96, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o zamítnutí žaloby potvrdil, ve výroku o nákladech řízení před soudem prvního stupně jej změnil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Vycházel ze skutkových zjištění okresního soudu a ztotožnil se i s jeho právním posouzením věci. Shodně s ním vzal za prokázané, že žalobce spolu s manželkou se vlastníkem honebních pozemků stal asi v roce 1982, že tyto pozemky byly posléze přičleněny do honitby a že v době konání valné hromady HS D. nebyl jeho členem. S poukazem na ust. věta první, odstavce 2 věta první a odstavce 8 shodně se soudem prvního stupně dovodil, že aktivní legitimaci k podání návrhu na vyslovení neplatnosti rozhodnutí valné hromady má pouze člen honebního společenstva, přičemž členství vzniká podle ust. a 6 tohoto zákona v souvislosti s převodem vlastnického práva k honebnímu pozemku, pokud nabyvatel těchto pozemků do 30 dnů ode dne vzniku svého vlastnického práva neoznámí písemně honebnímu společenstvu, že s členstvím nesouhlasí, a u vlastníků honebních pozemků, které orgán státní správy myslivosti přičlenil do společenstevní honitby, pokud do 30 dnů od doručení vyrozumění o přičlení oznámí honebnímu společenstvu, že trvají na členství. Poukázal na to, že , o myslivosti, ve znění účinném do 31. 5. 1992, členství fyzických osob v honitbách neupravoval a honitby byly výlučně ve správě či v užívání socialistických organizací (státních či družstevních). Teprve novelizované znění ust. tohoto zákona, které nabylo účinnosti dne 1. 6. 1992, stanovilo proces uznávání honiteb tvořených honebními pozemky ve vlastnictví fyzických osob nebo právnických osob okresními úřady na návrh vlastníků honebních pozemků a vlastníci pozemků přičleněných k sousední honitbě byli oprávněni podat žádost o přijetí za člena příslušného honebního společenstva. Žalobce se tak mohl stát členem honebního společenstva žalovaného nejdříve v roce 1992 v souvislosti s uznáním honitby, případně později jako vlastník pozemků přičleněných k této honitbě, pokud by na svou žádost byl přijat za člena tohoto společenstva. Takové skutečnosti však tvrzeny ani prokázány nebyly, naopak žalobce uvedl, že žádal o členství již v roce 1985 či 1986 s negativním výsledkem, a rovněž žalovaný potvrdil, že žalobce o členství nepožádal a jako vlastník pozemků přilehlých k honitbě se členem společenstva nestal. Je proto správný závěr soudu prvního stupně, že žalobce není aktivně legitimován k podání návrhu, aby soud vyslovil neplatnost rozhodnutí valné hromady ( ). Důkazy, které žalobce předložil v odvolacím řízení, uplatněné ve smyslu ust. odst. odst. 1 písm. e) , neměly na právní posouzení věci význam, neboť i kdyby se žalobce stal členem HS D. v roce 2004, nastala taková skutečnost až po konání valné hromady, platnost jejíhož usnesení napadá.

Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ust. , a podává je z důvodu uvedeného v Za zásadní po právní stránce považuje „otázku výkladu ust. ve vztahu k přechodným ustanovením tohoto zákona a při respektování ochrany vlastnického práva vlastníků pozemků, tedy, zda žalobce jako formální nečlen žalovaného, ale jako vlastník věci, kterou žalovaný významným způsobem užívá a bere z ní požitky, by měl mít právo aktivně se účastnit rozhodování žalovaného o užívání této věci, či nikoliv, a zda může zákon přiznat toto právo jen skupině lidí (členům) a už ne těm dalším, byť všichni tito musí být zároveň vlastníky věci, které tvoří základ pro uspokojování specifických potřeb takového subjektu, tedy pro výkon práva myslivosti na pozemcích jednotlivých vlastníků“. Nesouhlasí s právním posouzením věci odvolacím soudem a namítá, že pojmu „transformace honebního společenstva“ sice neužívá, ale jeho vydáním došlo k výraznému posunu v respektování vlastnického práva vlastníků honebních pozemků. Ust. proto nelze chápat jinak, než jako požadavek na „transformaci“ stávajících honebních společenstev tak, aby vztah honebního společenstva k vlastníkům pozemků byl uveden do souladu s právním stavem a se základními lidskými právy. Z toho dovolatel dovozuje, že v případě nově zakládaných honebních společenstev by vlastníci tzv. přičleněných honebních pozemků ve smyslu byli méně omezeni ve svém vlastnickém právu, než stávající vlastníci, kteří nejsou členy honebního společenstva. Systematickým výkladem je tak nutno dojít k závěru, že stávajícím vlastníkům přičleněných honebních pozemků, kteří nejsou k datu transformace členy honebního společenstva, by mělo být ve smyslu ust. cit. zákona umožněno vyjádřit se k otázce svého členství ve společenstvu. Protože postrádá přechodné ustanovení, které by ve smyslu d zaručovalo rovné postavení stávajících vlastníků honebních pozemků k datu účinnosti tohoto zákona a budoucích vlastníků takových pozemků, je třeba ho vykládat v souvislosti

s ustanoveními y o ochraně vlastnického práva. Dovolatel má tedy za to, že povinnost orgánů žalovaného zajistit účast všech oprávněných osob na jednání valné hromady honebního společenstva nelze omezit jen na zaslání pozvánky členům honebního společenstva, ale že tuto povinnost je třeba v souladu s ust. a a y základních lidských práv a svobod vztáhnout i k osobám, které jako vlastníci přičleněných honebních pozemků mají právo vyjádřit se ke svému členství v „transformujícím se honebním společenstvu“. Žalobce jako vlastník honebního pozemku proto měl být pozván na valnou hromadu žalovaného konanou dne 22. 8. 2003, a pokud se tak nestalo, je rozhodnutí valné hromady nezákonné. Navrhl, aby rozsudky soudů obou stupňů byly zrušeny a aby věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou, účastníkem řízení, řádně zastoupeným advokátem ( ), přezkoumal rozsudek odvolacího soudu podle a nejprve se zabýval přípustností podaného dovolání.

Podle dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Podmínky přípustnosti dovolání proti rozsudku odvolacího soudu upravuje ust.

Podle je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [písm. a)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [písm. b)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [písm. c)].

Podle rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.

Žalobce napadá dovoláním rozsudek odvolacího soudu, kterým byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, a nejde o případ, že by v této věci bylo soudem prvního stupně rozhodováno poté, co jeho předchozí rozhodnutí bylo zrušeno [ ]. Zbývá proto posoudit přípustnost dovolání podle ust. Dovolání je podle tohoto ustanovení přípustné jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek (jiné otázky, zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění přípustnost dovolání nezakládají) a současně se musí jednat o otázku zásadního právního významu. Právním posouzením je činnost soudu, při níž aplikuje konkrétní normu na zjištěný skutkový stav, tedy dovozuje ze skutkového zjištění, jaká mají účastníci podle příslušného právního předpisu práva a povinnosti.

Rozhodnutí odvolacího soudu je založeno na závěru, že nebyl-li žalobce v době konání předmětné valné hromady členem HS D., není aktivně věcně legitimován k podání žaloby na vyslovení neplatnosti rozhodnutí valné hromady tohoto honebního společenstva. Vzhledem k tomu, že tato otázka dosud nebyla v rozhodování Nejvyššího soudu řešena, dospěl dovolací soud k závěru, že rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam ve smyslu ust. , a dovolání je k této otázce přípustné podle

Věcnou legitimací je stav vyplývající z hmotného práva. Případný nedostatek aktivní věcné legitimace znamená, že podle hmotněprávních ustanovení není žalobce subjektem tvrzeného práva a jeho žaloba nemůže být proto úspěšná.

Podle věta první valnou hromadu svolává honební starosta zpravidla jednou ročně. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení honební starosta je povinen vyrozumět všechny členy honebního společenstva o konání valné hromady s uvedením místa, data, hodiny a pořadu jednání. Způsob vyrozumění může upřesnit valná hromada honebního společenstva. Návrh na uzavření, změnu nebo vypovězení smlouvy o nájmu honitby a návrh o finančním hospodaření a o použití čistého výtěžku musí být k nahlédnutí u honebního starosty nejpozději 15 dní před dnem konání valné hromady. Součástí oznámení o konání valné hromady musí být také jakýkoliv návrh závazků, které mohou významným způsobem ovlivnit hospodaření honebního společenstva. Projednat záležitost, která nebyla uvedena v pozvánce na valnou hromadu, lze pouze se souhlasem všech přítomných členů honebního společenstva. Podle odstavce 3 tohoto ustanovení hlasovací právo na valné hromadě přísluší pouze členu honebního společenstva.

Podle odst. 8 tohoto ustanovení považuje-li člen honebního společenstva rozhodnutí valné hromady za nezákonné nebo odporující stanovám, může se do 15 dnů ode dne, kdy se o rozhodnutí dozvěděl, nejpozději však do 3 měsíců od konání valné hromady, domáhat, aby soud vyslovil neplatnost rozhodnutí valné hromady, jinak jeho právo zaniká; toto platí obdobně i pro rozhodnutí přijaté podle odstavce 7.

Podle právní povaha honebních společenstev vzniklých podle dosavadních předpisů se řídí ustanoveními tohoto zákona ode dne jeho účinnosti. Honební společenstvo přijme stanovy, popřípadě je přizpůsobí úpravě podle tohoto zákona a zvolí orgány nejpozději do 9 měsíců ode dne účinnosti tohoto zákona, jinak honební společenstvo a společenstevní honitba zanikají. Po zániku honebního společenstva se provede likvidace.

Členství v honebním společenstvu vzniká nabytím honebních pozemků od člena honebního společenstva, pokud nabyvatel těchto pozemků do 30 dnů ode dne vzniku jeho vlastnického práva neoznámí písemně honebnímu společenstvu, že s členstvím nesouhlasí ( ). Vlastníci honebních pozemků, které orgán státní správy myslivosti přičlenil do společenství honitby se stávají řádnými členy honebního společenstva, pokud do 30 dnů od doručení vyrozumění o přičlenění oznámí písemně honebnímu společenstvu, že trvají na členství ( ). Členství v honebním společenství zaniká (kromě uvedených případů) podle ust. a 3 . Zánikem členství v honebním společenstvu zůstává honební pozemek součástí honitby a honební společenstvo je i nadále oprávněno vykonávat na něm - třeba i proti vůli vlastníka - právo myslivosti (srov. např. Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 17. 10. 2002, sp. zn. , jehož závěry lze v dané věci aplikovat obdobně). Vlastnictví honebního pozemku tedy automaticky nezakládá členství v honebním společenstvu, ale je vázáno na podmínky vzniku členství v honebním společenstvu, tak jak jsou uvedeny v ust. .

Jestliže v posuzované věci ze skutkových zjištění vyplývá (a mezi účastníky je to nesporné), že žalobce v době konání, resp. před konáním, valné hromady Honebního společenstva D. dne 22. 8. 2002 nebyl jeho členem (a o členství v něm ani nikdy nežádal), je závěr odvolacího soudu, že žalobce není aktivně věcně legitimován k podání žaloby o vyslovení neplatnosti rozhodnutí valné hromady žalovaného, správný, neboť podle ust. může rozhodnutí valné hromady honebního společenstva napadnout žalobou u soudu jen člen tohoto společenstva.

K námitkám žalobce v dovolání je třeba uvést, že cílem a smyslem , o myslivosti, jak se uvádí i v důvodové zprávě k tomuto zákonu, nebylo vyvolat novou tvorbu honiteb (ani jejich „transformaci“, jak dovolatel uvádí), nýbrž zachovat dosud uznané honitby a postupně je uvést do souladu s tímto zákonem s tím, že - jak výslovně stanoví ust. cit. zákona - řídí se právní povaha honebních společenstev vzniklých podle dosavadních předpisů ustanoveními tohoto zákona ode dne jejich účinnosti. Ze žádného ustanovení tohoto zákona pak nelze dovodit, že by stávající vlastník honebních pozemků, tedy vlastník, jenž je nabyl před účinností tohoto zákona, měl bez toho, že by v době předchozí (tj. od účinnosti , tedy ode dne 31. 5. 1992, do účinnosti ) požádal o členství v honebním společenstvu a za člena byl přijat, „právo se vyjadřovat ke svému členství“, když členem honebního společenstva ke dni účinnosti tohoto zákona, tj. ke dni 1. 7. 1992, nebyl a nestal se jím ani do doby konání valné hromady žalovaného. Z tohoto důvodu nebylo povinností honebního starosty žalovaného podle ust. cit. zákona vyrozumívat žalobce, který nebyl jeho členem, o konání valné hromady. Ostatně nebyl-li žalobce členem honebního společenství žalovaného, neměl ani hlasovací právo na valné hromadě, které podle odstavce 3 tohoto ustanovení přísluší pouze členu honebního společenstva. Je rovněž třeba poukázat i na ust. cit. zákona, podle kterého honební společenstvo odpovídá za své závazky celým svým jměním s tím, že členové honebního společenstva ručí za závazky honebního společenstva; členové tudíž nesou veškerá rizika spojená s hospodařením s majetkem honebního společenstva. Ze všech těchto důvodů proto není správný názor žalobce, že i když nebyl členem honebního společenstva žalovaného, mohl by se podílet na rozhodování valné hromady.

Z uvedeného vyplývá, že odvolací soud právní otázku, jež je předmětem přezkumu dovolacího soudu, vyřešil správně a dovolací důvod uvedený v ust. není tudíž naplněn. Nejvyšší soud proto dovolání žalobce podle věty před středníkem zamítl, aniž se zabýval dalšími námitkami v dovolání, neboť na posouzení dané věci z hlediska hmotného práva nemohou mít žádný vliv a s řešením otázky aktivní legitimace žalobce k podání žaloby na vyslovení neplatnosti rozhodnutí valné hromady nesouvisí.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení věty první, , a , neboť žalobce s ohledem na výsledek dovolacího řízení nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení a žalovanému v tomto řízení žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 31. srpna 2005

JUDr. Olga Puškinová, v.r.

předsedkyně senátu