Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 424/2005

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ludvíka Davida, CSc. a soudců JUDr. Oldřicha Jehličky, CSc. a JUDr. Josefa Rakovského v právní věci dosavadního žalobce F. d. a m. v likvidaci, nyní po zrušení Fondu jeho právního nástupce České republiky, Ministerstva financí ČR se sídlem v Praze 1, Letenská 15, zastoupeného advokátem, proti žalovanému ing. M. S., zastoupenému advokátem, o vyklizení nemovitostí, vedené u Okresního soudu v Náchodě pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 2. 11. 2004, č. j. -190, takto:

O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem výše označeným změnil rozsudek Okresního soudu v Náchodě ze dne 22. 12. 2003, č. j. -162, a to tak, že uložil žalovanému povinnost vyklidit nemovitosti – budovy, stavbu a pozemky, všechny v k. ú. N. M. n. M., zapsané u Katastrálního úřadu v N. na LV č. 1203. Žalovaný byl zavázán k náhradě nákladů řízení, vzniklých oprávněně žalobci před soudy obou stupňů.

Odvolací soud opřel své rozhodnutí o právní závěr, že žalovaný již užívá nemovitosti bez právního důvodu; to proto, že mu byla dána platně výpověď z nájmu dne 25. 2. 1997. Tato výpověď mohla být dána bez udání důvodu, neboť ujednání článku III. nájemní smlouvy mezi stranami (právním předchůdcem žalobce) ze dne 1. 12. 1994 o době určité, vázané na restituční řízení, shledal odvolací soud nejasným. Šlo tedy ex lege o nájem na dobu neurčitou, s možností výpovědi v tříměsíční lhůtě.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, doplněné ještě (byť již z hlediska vylíčeného dovolacího důvodu neúčinným) dalším podáním, doručeným dovolacímu soudu po dovolací lhůtě. Dovolatel brojil proti výkladu článku III. odst. 1 nájemní smlouvy, jak jej provedl odvolací soud, a měl zato, že smlouva byla uzavřena na dobu určitou. Restituční řízení k předmětným nemovitostem, na které byla doba určitá vázána, navíc – s pozicí žalovaného jako osoby oprávněné – stále trvá pod sp. zn. , pod níž je vedeno u Okresního soudu v Náchodě. Dovolatel žádal, aby dovolací soud zrušil napadený rozsudek a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Žalobce se k dovolání nevyjádřil (na této procesní straně došlo ke dni 1. 1. 2005 k univerzální sukcesi státu, přiměřeně vyřešené v rámci tohoto rozsudku, jak patrno z jeho záhlaví).

Nejvyšší soud zjistil, že žalovaný, zastoupený advokátem, podal dovolání včas. Dovolání bylo přípustné podle (dále „ “). Dovolací důvod byl uplatněn podle s tvrzeným nesprávným právním posouzením věci odvolacím soudem.

Dovolání je důvodné.

Dovolací soud shledává ve věci jednak pochybení odvolacího soudu, a kromě toho se opřel subsidiárně i o skutečnosti, zjištěné v mezidobí po vydání dovoláním napadeného rozsudku.

Dovolací soud nesdílí právní názor odvolacího soudu o neurčitosti ujednání v článku III. odst. 1, podle něhož byla smlouva uzavřena „na dobu do ukončení restitučního řízení“. Lze mít oprávněně zato, že takto smluvená doba trvání smlouvy byla oběma stranám zcela jasná, šlo o dobu určitou a bylo dobře známo, že žalobce vede, postupně proti více žalovaným, o předmětné nemovitosti restituční spor (s případnou aplikací zejména ) pod sp. zn. nejprve a posléze .

Odvolací soud zde, na rozdíl od soudu prvního stupně, potlačil skutečnost vyplývající z výslechu svědka B. (čl. 122), že v době uzavření nájemní smlouvy se počítalo s tím, že smlouva bude trvat do skončení řízení o restituci nemovitostí. Naproti tomu jednostranně zdůraznil část výslechu žalovaného (čl. 121) o údajně třech – tedy kolidujících – restitučních řízeních, což mělo svědčit o tom, že ani žalovaný neměl jasno ohledně smyslu článku III. nájemní smlouvy. Ze spisu je však patrno, že druhé restituční řízení, vedené jiným žalobcem B., se týká týchž nemovitostí a třetí (občan R.) je irelevantní, takže obsah výslechu žalovaného nemůže tvořit překážku posouzení doby nájmu jako určité, s důsledky ve smyslu obč. zák. resp.

Odvolací soud též dovodil, že nájem byl sjednán na dobu neurčitou, poněvadž „strany smlouvy vážou konec práva nájmu na právní skutečnost, o které se neví, kdy nastane a zda vůbec v dohledné době nastane“ (úspěch žalovaného v restitučním řízení). Takový závěr měl zajisté opodstatnění v situaci, kdy – jak podotkl odvolací soud – restituční řízení vedené pod sp. zn. pravomocně skončilo (neúspěchem ing. S.) rozsudkem tamního odvolacího soudu.

V mezidobí však k dovolání ing. S. Nejvyšší soud rozsudky obou nižších instancí v uvedeném restitučním řízení částečně zrušil, rozsudkem ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. , a věc v příslušném rozsahu vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Ve svém kasačním rozhodnutí vyslovil dovolací soud zásadní právní závěry zejména ve třetím odstavci na str. 7 a v posledním odstavci na str. 8; z nich je patrno, že restituce předmětných nemovitostí nadále přichází v úvahu a že – pro účely nyní posuzovaného řízení o vyklizení nemovitostí – lze mít žalovaného za osobu, řádně pokračující v restitučním řízení.

Dovolací důvod podle tedy byl naplněn a dovolací soud proto podle , 3 rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

V dalším průběhu řízení, v němž je odvolací soud vázán právním názorem dovolacího soudu, bude rozhodnuto též o nákladech dovolacího řízení.

Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek podle .

V Brně dne 31. srpna 2005

JUDr. Ludvík D a v i d , CSc., v. r.

předseda senátu