Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 1523/2005

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobou, podanou u Okresního soudu v Klatovech dne 21.11.2000, domáhala se žalobkyně vyklizení nemovitosti blíže popsané v petitu, a to do 15 dnů od právní moci rozhodnutí.

Okresní soud v Klatovech jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 30.7.2004, č.j. -68, žalobě vyhověl. Po skutkové stránce vyšel ze zjištění, že na základě dohody o vydání věci uzavřené dne 4.12.1997 mezi žalobkyní a společností A. M. B. a.s. byla do vlastnictví žalobkyně převedena zemědělská hospodářská budova na stavební parcele č. 145 v k.ú. B. a vklad vlastnického práva k předmětné nemovitosti do katastru nemovitostí nabyl právních účinků dnem 10.12.1997. Vzal za prokázané, že žalobkyně je výlučnou vlastnicí předmětné nemovitosti a žalovaní naproti tomu nedoložili žádný titul, který by je opravňoval k užívání dané nemovitosti a pokud mají v předmětné nemovitosti uskladněny své movité věci, tyto užívají bez právního důvodu. Dále zjistil, že ve věci vedené u Okresního soudu v Klatovech pod sp. zn. byla zamítnuta žaloba na určení vlastnictví prvního žalovaného k předmětné nemovitosti rozsudkem soudu prvního stupně ze dne 18.12.2001, sp. zn. , který byl potvrzen rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 30.10.2002, a následně bylo usnesením Nejvyššího soudu ČR ze dne 11.12.2003, sp.zn. , odmítnuto dovolání žalovaného proti výše uvedenému rozsudku odvolacího soudu jako nepřípustné podle Věc posoudil ve smyslu ustanovení o.z. Dále zaujal názor, že stanovení 45 denní lhůty pro vyklizení nemovitosti je s ohledem na její předpokládaný rozsah adekvátní.

K odvolání žalovaných Krajský soud v Plzni jako soud odvolací rozsudkem ze dne 18.1.2005, č.j. -93, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil. Převzal skutková zjištění soudu prvního stupně a ztotožnil se rovněž s jeho právním posouzením. Shodně se soudem prvního stupně dospěl k závěru, že v dané věci žalobkyně prokázala své vlastnictví, přičemž žalovaní nedoložili žádný právní titul, který by svědčil v jejich prospěch a opravňoval je nemovitost užívat. Odvolací soud neshledal důvodnou námitku žalovaných ohledně jiného výsledku řízení ve věci vedené u Okresního soudu v Klatovech pod sp. zn. , a to po zrušení usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 11.12.2003, sp.zn. Ústavním soudem.

Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podali žalovaní včas dovolání, jehož přípustnost dovozovali z ustanovení a odst. 3 Tvrdili existenci dovolacího důvodu podle ustanovení a) odst. 2 písm. a), b) Namítali, že otázkou zásadního právního významu je, zda ustanovení o.z., ve znění dopadalo i na právní vztahy vzniklé před 1. lednem 1992 v tom smyslu, že bylo možno vydržet vlastnické právo již před tímto datem a dále pak, jakým způsobem dochází k zániku oprávněnosti držby. Podle dovolatelů základní otázkou pro správné posouzení věci je otázka vlastnictví předmětné nemovitosti, která je zároveň ve vztahu k předmětu řízení otázkou předběžnou. Poukazovali na skutečnost, že věc ve vlastnictví JZD mohla být způsobilým předmětem oprávněné držby před nabytím účinnosti novely , provedené V této souvislosti odkazovali na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. , a na nález Ústavního soudu ČR . Dále tvrdili, že jejich vlastnické právo k předmětné nemovitosti vzniklo až po 1.1.1992, a proto je nutné jeho vznik posoudit podle ve znění Dále vytýkali soudu nesprávnou interpretaci výpovědi žalovaného s tím, že do roku 2000 neměli pochybnosti o registraci smlouvy příslušným státním notářstvím. Rovněž namítali, že ke ztrátě dobré víry nemohlo dojít ani na základě dopisu ze dne 15.5.1990. Nesouhlasili tedy se skutkovým zjištěním soudů obou stupňů a s nesprávnými právními závěry. Poukazovali na ustanovení s odůvodněním, že v dané věci soud není vázán rozhodnutím jiného soudu v jiném civilním soudním řízení. Navrhli proto zrušení rozhodnutí odvolacího soudu, vrácení věci tomuto soudu k dalšímu řízení a současně odklad vykonatelnosti rozhodnutí odvolacího soudu.

Žalobkyně navrhla odmítnutí dovolání.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací při posuzování tohoto dovolání vycházel v souladu s body 1., 15., 17., hlavy první, části dvanácté, , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, z občanského soudní řádu ve znění účinném od 1. ledna 2001. Proto v tomto usnesení jsou uváděna ustanovení ve znění po novele provedené (dále jen „ “).

Zjistil dále, že dovolání bylo podáno včas, osobami k tomu oprávněnými - účastníky řízení řádně zastoupenými advokátem ( , ), avšak jde o dovolání nepřípustné.

Podle je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jimž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.

Podle má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.

O takový případ v posuzované věci nejde.

S povahou přípustnosti dovolání podle citovaného ustanovení souvisí předpoklady uvedené v Předmětem dovolacího přezkumu takto nemohou být otázky skutkového zjištění, nýbrž pouze otázky právního posouzení. Pak ovšem dovolací soud nemohl přezkoumávat námitky skutkové povahy uplatněné v dovolání, nýbrž svou pozornost soustředil pouze na otázku, zda způsob výkladu ustanovení o.z. odpovídá ustálené judikatuře.

Dovolací soud nemá pochybnosti o správnosti posouzení věci odvolacím soudem pokud jde o výklad plynoucí ze smyslu ustanovení citovaného zákonného ustanovení, jmenovitě § 126 odst. 1 o.z. Lze proto konstatovat, že v této věci odvolací soud rozhodl v souladu s ustálenou výkladovou praxí soudů. Rozhodnutí odvolacího soudu tak neřeší otázku, která by z pohledu dovolacího soudu činila jeho rozhodnutí, které by mělo po právní stránce zásadní význam.

Z uvedeného vyplývá závěr, že přípustnost dovolání v této věci nelze dovodit z žádného ustanovení ve znění účinném od 1. 1. 2001. Dovolací soud proto podle za použití ustanovení dovolání odmítl, aniž mohl přikročit k meritornímu hodnocení dovolacích námitek v něm uplatněných.

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle za použití , ost. 1 a Dovolatelé sice neměli se svým dovoláním úspěch, vyjádření žalobkyně k podanému dovolání však nebylo možno zohlednit jako úkon právní služby ve smyslu ustanovení až 3 vyhl. č.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 30. srpna 2005

JUDr. Josef R a k o v s k ý , v. r.

předseda senátu