Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

8 Tdo 1040/2005

U S N E S E N Í

Odůvodnění:

Rozsudkem Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 22. 9. 2004, sp. zn. , byl obviněný L. K. uznán vinným v bodě 1) trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, 2 tr. zák., kterého se dopustil tím, že „v době od 14. 1. 2002 do 3. 5. 2002 v K. Ř., okr. J. H., vylákal od poškozené M. Š., s níž v tomto období udržoval blízký vztah, finanční částku v celkové výši 304.600,- Kč, kterou mu poškozená postupně předala v hotovosti a nebo vyslovila souhlas s tím, aby obviněný peníze vybral z jejího běžného účtu, což pak obviněný činil v B., a to s nepravdivým tvrzením, že veškeré takto převzaté finanční prostředky poškozené postupně vrátí, což ale nehodlal učinit a po ukončení vztahu s poškozenou na její účet v době od 18. 6. 2002 do 25. 2. 2003 poukázal pouze 9.000,- Kč“, a v bodě 2) trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1, 2 tr. zák. a trestným činem neoprávněného držení platební karty podle § 249b tr. zák., jichž se dopustil tím, že „přesně nezjištěného dne nejpravděpodobněji koncem ledna 2002 při návštěvě poškozené M. Š. v K. Ř. v jejím bytě ve S. ul. č., vzal z neuzamčené zásuvky v jedné z místností bytu a pro sebe pak použil peněžní částku ve výši 80.000,- Kč a také platební karty poškozené, opravňující k výběru finančních prostředků z jejích běžných účtů, a to Max kartu p. s. Č. a. s. P. č. a platební kartu Maestro G. C. B., a.s. P. č., a obě platební karty u sebe neoprávněně přechovával přinejmenším několik dnů, než poškozená ztrátu peněz i platebních karet zaregistrovala, ale vyslovila souhlas s tím, aby si obviněný obě karty ponechal u sebe“. Za tato trestná jednání byl podle § 250 odst. 2 tr. zák. za použití § 35 odst. 1 tr. zák. odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvaceti měsíců, jehož výkon byl podle § 58 odst. 1 a § 59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu tří roků. Podle § 59 odst. 2 tr. zák. mu bylo uloženo, aby ve zkušební době podle svých sil nahradil škodu způsobenou trestnými činy. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost, aby poškozené M. Š. zaplatil na náhradě škody částku 375.600,- Kč; podle § 229 odst. 2 tr. ř. byla tato poškozená se zbytkem uplatněného nároku na náhradu škody odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních.

Krajský soud v Českých Budějovicích jako soud odvolací usnesením ze dne 2. 5. 2005, sp. zn. , odvolání podané obviněným proti výše citovanému rozsudku podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl.

Proti posledně citovanému usnesení ve spojení s rozsudkem soudu prvního stupně podal obviněný prostřednictvím obhájce JUDr. J. M. dovolání z důvodu § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který spatřoval naplněn tím, že činy, pro něž byl odsouzen, nevykazují znaky skutkových podstat stíhaných deliktů a výrok o náhradě škody je založen na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Ke skutku kvalifikovanému jako trestný čin podvodu podle § 250 odst. 1, 2 tr. zák. [bod 1)] namítl, že finanční prostředky od poškozené přijal, aniž by s ní jednal, že její úvěry bude splácet, jelikož „peníze mezi nimi byly otevřené“ a poškozená byla partnerkou, která jej dobrovolně „zainvestovala“, přičemž poté, kdy sama ukončila jejich vztah, se nevybíravě domáhala vrácení peněz, což však v té době odporovalo jeho finančním možnostem. Nenaplnění znaků předmětné skutkové podstaty spatřoval zejména v tom, že ohledně částek poskytnutých mu poškozenou nebyla sjednána jejich splatnost a neexistuje ani žádné skutkové zjištění, které by závěr soudu o termínu splatnosti ke dni ukončení intimního vztahu mezi ním a poškozenou podporovalo. Ve vztahu k činu pod bodem 2) rozsudku soudu prvního stupně kvalifikovanému jako trestný čin krádeže podle § 247 odst. 1, 2 tr. zák. a trestný čin neoprávněného držení platební karty podle § 249b tr. zák. namítl, že platební karty užíval od počátku s vědomím a souhlasem poškozené a žádnou peněžní hotovost jí neodcizil. Vyjádřil přesvědčení, že jeho obhajoba nemohla být vyvrácena výpovědí poškozené, která vypovídala nepravdivě a o některých podstatných skutečnostech i rozdílně jako např. o původu částky 80.000,- Kč, kterou jí měl odcizit, či o dlužním úpisu, jehož originál nebyla schopna doložit. K výroku o náhradě škody namítl, že pokud odvolací soud zamítl jeho odvolání podle tr. ř., porušil ustanovení a následující , protože, i když se poškozená M. Š. připojila s nárokem na náhradu škody k trestnímu řízení, v průběhu trestního řízení svou pohledávku postoupila Bc. M. H., na něhož pohledávka jako na postupníka přešla podle čl. II smlouvy dnem postoupení. Připustil sice, že z vyjádření poškozené u veřejného zasedání před odvolacím soudem by bylo možné usuzovat, že postupník od smlouvy odstoupil, žádný důkaz ohledně této skutečnosti však předložen nebyl. V době konání veřejného zasedání před odvolacím soudem tudíž byla jeho věřitelem osoba odlišná od poškozené. Rozhodnutí soudu prvního stupně mělo být zrušeno, neboť odvolací soud měl zjistit skutkový stav věci a při zjištění, že postupník své procesní nástupnictví v pozici poškozeného neuplatnil, měl výrok o náhradě škody podle tr. ř. zrušit a poškozenou odkázat podle tr. ř. s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.

V závěru dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 2. 5. 2005, sp. zn. , a rozsudek Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 22. 9. 2004, sp. zn. , a dále aby postupoval podle § 265l odst. 1 tr. ř.

Dovolání obviněného bylo dne 5. 8. 2005 doručeno Nejvyššímu státnímu zastupitelství k vyjádření ve smyslu § 265h odst. 2 tr. ř., Nejvyšší soud však do doby konání neveřejného zasedání jeho stanovisko neměl k dispozici.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit, a zda je podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle § 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř. Obdobně zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.). Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů taxativně uvedených v § 265b tr. ř., musel dále posoudit otázku, zda uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod dovolání ve smyslu § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jehož existence je zároveň podmínkou pro provedení přezkumu dovolacím soudem.

Obviněný jako důvod dovolání uvedl důvod vymezený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., podle něhož lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

Z dikce citovaného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady právní, přičemž dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoli z hlediska procesních předpisů. V mezích uplatněného dovolacího důvodu lze tedy namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoli o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva. Je třeba zdůraznit, že Nejvyšší soud je zásadně povinen vycházet ze skutkového zjištění soudu prvního stupně a v návaznosti na tento skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění soudu prvního stupně nemůže změnit, a to jak na základě případného doplňování dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů (srov. přiměřeně usnesení Ústavního soudu např. ve věcech sp. zn. , , ). Z hlediska nápravy skutkových vad trestní řád obsahuje další mimořádné opravné prostředky, a to především obnovu řízení (§ 277 a násl. tr. ř.) a v určitém rozsahu i stížnost pro porušení zákona (§ 266 a násl. tr. ř.).

Dovolatelem namítané nedostatky proto musejí být spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen v napadeném rozhodnutí, anebo v jiném nesprávném hmotně právním posouzení, o něž se napadené rozhodnutí opírá; nelze jimi však vytýkat nedostatky ve skutkových zjištěních nebo ve způsobu, jakým byly posouzeny provedené důkazy, na jejichž základě bylo rozhodnuto o vině.

Z obsahu podaného dovolání v rozporu s těmito zákonnými požadavky plyne, že výhrady obviněného se primárně netýkají právního posouzení skutku ani jiného nesprávného hmotně právního posouzení, ale směřují výlučně proti způsobu, jakým soudy obou stupňů vedly dokazování a hodnotily provedené důkazy. Obviněný svou argumentaci zaměřil zejména proti obsahu svědecké výpovědi poškozené M. Š., na jejímž základě soudy obou stupňů učinily závěry o jeho vině. Obviněný v této části dovolání především poukázal na některá tvrzení této poškozené, která sám považoval za nevěrohodná a nepravdivá, a konfrontoval je se svou vlastní verzí, na které založil svou obhajobu. Takto vyjádřenými výhradami v zásadě požadoval změnit skutková zjištění tak, aby odpovídala jím uváděným skutečnostem, že finanční prostředky od poškozené nevylákal, ale ona sama mu je dobrovolně vydala. Takové výhrady nemají hmotně právní povahu a nelze je pod označený, ale ani žádný jiný z dovolacích důvodů podle § 265b tr. ř. podřadit.

Výhrady obviněného, jimiž zpochybnil správnost výroku o náhradě škody, jsou svým obsahem polemikou s vyjádřením poškozené před odvolacím soudem, kde potvrdila svoji snahu postoupit pohledávku za obviněným, a proto sjednala s Bc. M. H. smlouvu o postoupení, avšak tento postupník dal později najevo, že od smlouvy odstupuje. Z postoje a vyjádření poškozené u veřejného zasedání vyplynulo, že tento projev vůle postupníka akceptovala, a ve veřejném zasedání vystupovala stále v pozici věřitelky obviněného i v postavení poškozené se všemi právy uvedenými v § 43 a násl. tr. ř. Obviněný však toto vysvětlení poškozené odmítl a v rámci svého dovolání požadoval, aby bylo prováděno dokazování zaměřené na ověření věrohodnosti tohoto sdělení poškozené. Jde o námitky, kterými obviněný nevytýká nedostatky v jiném nesprávném hmotně právním ustanovení (např. § 420 a násl. obč. zák. o obecné odpovědnosti za škodu, či § 524 a násl. obč. zák. o postoupení pohledávky atd.), ale toliko nevěří tvrzení poškozené a za účelem jeho ověření vyžaduje provádění dalšího dokazování.

Je tak zřejmé, že obviněný, byť v dovolání formálně deklaroval dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ve skutečnosti uplatnil námitky, jejichž prostřednictvím se domáhal především změny skutkových zjištění ve svůj prospěch. Z takové změny až následně vyvozoval, že se skutek kladený mu za vinu vůbec nestal nebo se stal jinak, než bylo nalézacím soudem zjištěno. Namítl-li ve vztahu k výroku o náhradě škody jiné nesprávné hmotně právní posouzení, touto výhradou obviněný fakticky zpochybnil toliko procesní postavení M. Š. jako poškozené a svého věřitele a v návaznosti na to i rozhodnutí soudu, jímž mu byla uložena povinnost této poškozené podle § 228 odst. 1 tr. ř uhradit vzniklou škodu.

Jelikož se evidentně jedná o výhrady, které nezakládají žádný z důvodů dovolání podle § 265b tr. ř., neexistuje zákonná povinnost Nejvyššího soudu dovolání přezkoumávat (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 1. 2004, sp. zn. ).

V této souvislosti Nejvyšší soud považuje za vhodné zdůraznit, že zásah do skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně je v rámci dovolacího řízení možný jen v případě, že mezi těmito na straně jedné a právním posouzením skutku na straně druhé existuje extrémní nesoulad, jenž dovolatel ve svém mimořádném opravném prostředku vytkne a podřadí jej pod dovolací důvod zakotvený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Tak tomu ovšem v daném případě nebylo.

Z těchto jen stručně uvedených důvodů (§ 265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud dovolání obviněného L. K. podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než jaký činí dovolání přípustným podle § 265b tr. ř. Své rozhodnutí přitom učinil v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 30. srpna 2005

Předsedkyně senátu:

JUDr. Milada Šámalová