Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 2245/2004

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud v Praze jako soud odvolací svým rozsudkem ze dne 6.5. 2004, č.j. –56 potvrdil rozsudek Okresního soudu Praha-západ ze dne 26.11. 2003, č.j. -35, kterým byl žalovaný uznán povinným zaplatit žalobci částku 85.764,- Kč s příslušenstvím vyčísleným v enunciátu rozsudku nalézacího soudu, a to do 15ti dnů od právní moci rozsudku.

Okresní soud po provedeném dokazování dospěl k závěru, že dne 28.1. 1999 byla mezi stranami sporu uzavřena nájemní smlouva ohledně pozemků pod objektem ve vlastnictví žalovaného. Nájemné bylo dohodnuto ve výši 28.000,- Kč ročně a od roku 2000 bylo v souladu s uzavřenou nájemní smlouvou zvýšeno na částku 28.588,- Kč. Nájemní vztah byl ukončen v létě roku 2003. Tvrzení žalovaného o výpovědi (datované dne 20.9. 1999), která byla žalobci doručena koncem roku 1999, bylo vyvráceno svědeckou výpovědí H. K. Nalézací soud proto uznal žalovaného povinným k zaplacení nájemného za rok 2000, 2001 a 2002, včetně úroků z prodlení.

Krajský soud toto rozhodnutí potvrdil, když neshledal, že by postup okresního soudu byl zatížen žalovaným namítanou procesní vadou. Žalovaný se nezúčastnil jednání 26.11. 2003, na kterém svědkyně K. vypověděla, že od něj žádnou výpověď nepřejala, tato skutečnost však jde k tíži žalobce, který byl o termínu konání jednání řádně zpraven. Žalovaný totiž byl osobně účasten na jednání dne 7.10. 2003, které bylo zakončeno tím, že účastníci vzali na vědomí další termín jednání (26.11. 2003) s tím, že se dostaví bez písemného obeslání (č.l. 31). Žalovaný se na toto jednání nedostavil, přičemž byl podle obsahu protokolu omluven. Z obsahu spisu nevyplývá, jaký byl důvod jeho omluvy, zda byla omluva včasná a především, zda žalovaný požádal o odročení jednání. Za situace, kdy žalovaný ve svém odvolání netvrdil ani nedoložil splnění zákonných předpokladů pro odročení jednání prvoinstančního soudu, schválil odvolací soud postup okresního soudu jako správný. Tím, že soud jednal v nepřítomnosti žalovaného nedošlo k žádné vadě řízení uvedené v (dále jen ).

Odvolací soud dále posuzoval přípustnost důkazů předložených žalovaným až v odvolacím řízení. Jednalo se o důkazy, které mají prokázat tvrzení žalovaného o podané výpovědi nájmu (listina, kterou měla podepsat pracovnice žalobce H. K. při převzetí výpovědi v roce 1999 a o svědky, kteří se v této době předání nepřímo účastnili). Z charakteru navrhovaných důkazů je ovšem zřejmé, že nemohly nastat (vzniknout) až po vyhlášení rozsudku okresního soudu ve smyslu ustanovení , a proto jsou v odvolacím řízení nepřípustné

Z uvedených důvodů se odvolací soud ztotožnil se závěry nalézacího soudu a prvoinstanční rozsudek jako správný potvrdil.

Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost spatřuje v naplnění podmínek Dovolatel napadá rozhodnutí odvolacího soudu s tím, že žalovaný se necítil povinen hradit nájemné za období 2000-2, vzhledem k jím uplatněné výpovědi. Dokazování při výslechu H. K. dne 26.11. 2003 trpělo vadou, protože svědkyně neinformovala soud o jednáních se žalobcem ani nesdělila, jak bylo rozhodnuto o jeho písemné výpovědi nájmu ze dne 20.9. 1999. Naopak svědkyně využila nepřítomnosti žalovaného a její nepravdivá tvrzení ovlivnila rozhodování soudu.

Dovolací soud věc projednal a rozhodl podle ve znění účinném od 1.1. 2001, a to v souladu s ustanovením části dvanácté, hlavy I, bod 17. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů.

Dovolací soud se nejprve musel zabývat tím, zda je podané dovolání přípustné.

Podle dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Dovolatel dovozuje přípustnost dovolání z ustanovení

Podle ustanovení je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b/ a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.

Žalovaný, jehož dovolání splňuje požadované obsahové i formální náležitosti ( , ), bylo podáno včas ( ), v zastoupení advokáta ( ), napadá výrok odvolacího soudu z důvodu subsumovaného v ust. , tedy z důvodu nesprávného právního posouzení.

Nesprávným právním posouzením věci ve smyslu je pochybení soudu při aplikaci práva na zjištěný skutkový stav, tedy případ, kdy byl skutkový stav posouzen podle jiného právního předpisu, než který měl být správně použit nebo byl-li sice aplikován správně určený právní předpis, ale soud jej nesprávně interpretoval (vyložil nesprávně podmínky obecně vyjádřené v hypotéze právní normy a v důsledku toho nesprávně aplikoval vlastní pravidlo, stanovené dispozicí právní normy). Nesprávné právní posouzení věci je způsobilým dovolacím důvodem jen tehdy, bylo-li rozhodující pro výrok rozhodnutí odvolacího soudu, jinými slovy jestliže na tomto – nesprávném – právním posouzení napadené rozhodnutí spočívalo.

V daném případě, kdy odvolací soud potvrdil rozhodnutí okresního soudu a kdy do úvahy nepřichází aplikace , je jediným ustanovením, které by mohlo založit přípustnost podaného dovolání ustanovení Toto ustanovení však otevírá možnost dovolacího přezkumu rozhodnutí odvolacího soudu pouze tehdy, je-li dán jeho zásadní právní význam.

Podle má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.

V předmětném sporu ovšem na půdě odvolacího soudu nešlo o řešení právních otázek, na které by mohl být vztažen režim výše citovaného ustanovení.

Dovolání žalovaného v prvé řadě napadá postup nalézacího soudu, který dne 26.11. 2003 jednal v jeho nepřítomnosti. K této situaci ovšem došlo poté, co bylo na jednání dne 7.10. 2003 před stranami sporu (včetně žalovaného) prohlášeno toto usnesení: „Jednání se odročuje na 26.11. 2003 v 9,30 hod. do dv. č. 7/I. za účelem předvolání navržené svědkyně s výhradou důkazů dalších. Přítomní berou termín na vědomí a dostaví se bez obeslání.“ Dne 26.11. 2003 proběhlo jednání, k němuž se žalovaný nedostavil. Podle obsahu protokolu byl omluven, přičemž není zřejmý způsob omluvy – podle tvrzení zástupce žalovaného v odvolacím řízení šlo o omluvu telefonickou.

Podle / nedostaví-li se řádně předvolaný účastník k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, může soud věc projednat a rozhodnout v nepřítomnosti takového účastníka; vychází přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů.

V dané věci, kdy byl žalovaný řádně obeznámen s konáním jednání, a kdy tento nijak nepožadoval odročení jednání, na které se nedostavil, postupoval nalézací soud naprosto správně, když jednal v jeho nepřítomnosti. V této otázce se tedy nemůže jednat o naplnění přípustnosti dle

Zásadní právní významnost rozhodnutí odvolacího soudu nemohla být shledána ani u zbývajících námitek dovolatele, které směřovaly proti dokazovaní a hodnocení důkazů ve vztahu k tvrzené výpovědi nájmu žalovaným na konci roku 1999. Pochybení v tomto směru se totiž v rozhodnutí odvolacího soudu mohlo projevit jen ve správnosti skutkových zjištění, které lze úspěšně napadat pouze dovolacím důvodem podle Tento dovolací důvod – polemizující se skutkovými zjištěními odvolacího soudu – je proto na místě v případech přípustnosti založené ustanovením a b/ , nikoliv ovšem v předmětné věci, ve které může být potvrzující rozsudek odvolacího soudu otevřen dovolacímu přezkumu pouze z důvodu posouzení (zásadně významných) právních otázek.

Podle ustanovení lze rozhodnutí odvolacího soudu přezkoumat jen z důvodů uplatněných v dovolání. K vadám, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci ( ), jakož i k vadám podle , dovolací soud přihlíží (z úřední povinnosti), jen tehdy, je-li dovolání přípustné ( věta druhá ); samy o sobě však takovéto vady, i kdyby byly dány, přípustnost dovolání podle nezakládají.

Vzhledem k výše uvedenému proto v dané věci dovolací soud nemohl dospět k závěru o přípustnosti podaného dovolání ve smyslu ustanovení , ani ve smyslu žádného jiného ustanovení , ve znění účinném od 1.1. 2001. Dovolací soud proto podle , za použití ustanovení , dovolání odmítl.

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle , za použití , a , protože dovolatel nebyl v dovolacím řízení úspěšný a žalobci v souvislosti s dovolacím řízením žádné ze spisu zjistitelné náklady nevznikly.

Vzhledem k tomu, že o dovolání bylo rozhodnuto v nejbližším možném termínu, stalo se nadbytečným rozhodovat o odkladu vykonatelnosti rozhodnutí ( ), který uplatnil žalovaný.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle .

V Brně dne 30. srpna 2005

JUDr. Oldřich J e h l i č k a , CSc., v.r.

předseda senátu