Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 1650/2005

U S N E S E N Í

Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Usnesením ze dne 13.12.2002, č.j. -257, Okresní soud Plzeň-město „konstatoval“, že „zjištěná dodatečná pozůstalost po zemřelé G. P., nar. 24.3.1889, občance SFRJ, dne 22.12.1949 zemřelé, se sestává z nemovitostí, ležících na území České republiky“ specifikovaných ve výroku I. tohoto usnesení; dále „prohlásil“ za dědice tohoto zjištěného nemovitého majetku zůstavitelky „podle zákonného pozůstalostního pořadí dědění a pod závazkem hrazení případných dluhů zůstavitelky, do výše hodnoty zděděného majetku, … 1) poz. synovce - Prof. Dr. Ing. M. P., … s podílem jedné poloviny (1/2) a 2) poz. neteř – J. R., … s podílem jedné poloviny (1/2)“.

K odvolání J. R. a Prof. Dr. Ing. M. P. Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 11.1.2005, č.j. -359, rozhodnutí soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil.

Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podala J. R. dovolání. Přípustnost dovolání dovozuje z ustanovení ve znění účinném od 1.1.2001. S poukázáním na ustanovení , b) namítá, že do aktiv dědictví nebyl zahrnut „pozemek číslo parcelní 1215/29 v k.ú. P., který má nyní nové číslo parcelní 9306, patřící rovněž zůstavitelce G. P.“; že „na základě zákona č. 121/1948 nedošlo podle tohoto znárodňovacího předpisu k přechodu předmětného pozemku na stát“; že „k datu svého úmrtí, tedy k 22.12.1949, byla tedy G. P. stále vlastníkem předmětného pozemku, ale dědictví po ní nebylo projednáno“; a že „rozhodnutí o znárodnění předmětného pozemku … výměry z roku 1954 nemohlo s ohledem na úmrtí vlastníka nabýt účinnosti“. Nesouhlasí s názorem odvolacího soudu, že se „dovolatelka měla svého nároku domáhat podle příslušných restitučních předpisů, a nikoliv pouze podle předpisů dědického práva“. Navrhuje proto, aby Nejvyšší soud ČR napadené usnesení odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí, případně, aby zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvého stupně k novému projednání a rozhodnutí.

Vzhledem k tomu, že pro postup soudu prvního i druhého stupně v řízení

o dědictví je určující okamžik smrti zůstavitele (srov. Část dvanáctou, Hlavu I, bod 12.

a 15. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dále jen „ “)

a zůstavitelka G. P. zemřela dne 22.12.1949, tedy před 31.12.2000, je třeba dovolání v posuzovaném případě i v současné době projednat a rozhodnout (srov. Část dvanáctou, Hlavu I, bod 17. ) podle „dosavadních právních předpisů“, tj. podle ve znění účinném do 31.12.2000 (dále jen „ “).

Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení , Nejvyšší soud České republiky projednal věc bez jednání ( věta první ) a po přezkoumání ve smyslu ustanovení dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.

Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští ( ).

Dovolání je přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže trpí vadami uvedenými v ustanovení

Podle ustanovení dovolání je též přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo

a) změněno usnesení soudu prvního stupně; to neplatí, jde-li o usnesení o nákladech řízení, o příslušnosti, o předběžném opatření, o přerušení řízení, o pořádkové pokutě, o znalečném, o tlumočném, o soudním poplatku, o osvobození od soudních poplatků, o ustanovení zástupce účastníku nebo jeho odvolání, o nepřipuštění zastoupení,

o odměně notáře za prováděné úkony soudního komisaře a jeho hotových výdajích,

o odměně správce dědictví a jeho hotových výdajích,

b) rozhodnuto tak, že se zpětvzetí návrhu nepřipouští, nebo tak, že se zpětvzetí návrhu připouští, rozhodnutí soudu prvního stupně zrušuje a řízení zastavuje (§ 208); to neplatí o věcech, v nichž bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč a v obchodních věcech 50.000,- Kč,

c) rozhodnutí soudu prvního stupně zrušeno a řízení zastaveno, popřípadě věc byla postoupena orgánu, do jehož pravomoci náleží,

d) odvolacím soudem potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, jímž bylo řízení zastaveno pro nedostatek pravomoci soudu,

e) odvolání odmítnuto,

f) odvolací řízení zastaveno.

Proti usnesení odvolacího soudu ve věci samé, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, je dovolání přípustné, jestliže odvolací soud ve výroku rozhodnutí vyslovil, že dovolání je přípustné, protože jde o rozhodnutí po právní stránce zásadního významu ( ). Nevyhoví-li odvolací soud návrhu účastníka na vyslovení přípustnosti dovolání, který byl učiněn nejpozději před vyhlášením (vydáním) potvrzujícího usnesení, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé, je dovolání podané tímto účastníkem přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam ( ).

V posuzovaném případě J. R. dovoláním napadá usnesení odvolacího soudu ve věci samé, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně.

Protože nejde o potvrzující usnesení ve smyslu ustanovení , a přípustnost dovolání proti tomuto usnesení neplyne ani z ustanovení , b), c), e) a f) , mohla by přípustnost dovolání podaného proti usnesení odvolacího soudu J. R. v dané věci vyplývat již pouze

z ustanovení nebo by ji mohl zakládat některý z důvodů uvedených

v ustanovení Podmínky přípustnosti dovolání stanovené v ustanovení a 2 však v dané věci nejsou splněny, a to již proto, že odvolací soud ve výroku svého rozhodnutí přípustnost dovolání nevyslovil a J. R. návrh

na vyslovení přípustnosti dovolání před vydáním usnesení odvolacího soudu ani neučinila.

Protože J. R. netvrdí a ani z obsahu spisu nevyplývá, že by usnesení odvolacího soudu trpělo vadou uvedenou v ustanovení , není dovolání v posuzovaném případě přípustné ani z hlediska ustanovení Nejvyšší soud České republiky proto dovolání J. R. – aniž by se mohl věcí dále zabývat – podle ustanovení věty první a o.s.ř odmítl.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 30. srpna 2005

JUDr. Roman Fiala, v. r.

předseda senátu