Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Odo 736/2005

U S N E S E N Í

I.Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud v Českých Budějovicích v záhlaví označeným rozsudkem k odvolání obou žalovaných (odvolání prvního žalovaného směřovalo pouze do lhůty k plnění) zrušil rozsudek Okresního soudu v Prachaticích ze dne 22. dubna 2004, č.j. -24, ohledně částky 2.000,- Kč a v této části řízení zastavil, ve vyhovujícím výroku co do částky 114.298,80 Kč s příslušenstvím a ve výroku o nákladech řízení jej potvrdil a žalobkyni nepřiznal právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Odvolací soud se ztotožnil s právními závěry soudu prvního stupně, že druhá žalovaná převzala ve smyslu ustanovení § 303 a násl. obchodního zákoníku ručení za závazek prvního žalovaného a že první žalovaný nesplnil v rozsahu žalované částky závazek ze smlouvy o poskytnutí překlenovacího úvěru a úvěru ze stavebního spoření ze dne 13. dubna 2002 (dále jen „smlouva o úvěru“), přičemž ke splnění závazků ze smlouvy o úvěru a z ručitelského prohlášení byli oba žalovaní opakovaně vyzváni. K námitce druhé žalované, že žalobkyně nemá právo požadovat splnění ručitelského závazku, protože první žalovaný nedodržel sjednaný účel úvěru, jímž byla modernizace a údržba bytu, odvolací soud uzavřel, že ani v případě nedodržení účelu, k němuž byl úvěr poskytnut, by tato okolnost neměla vliv na povinnost druhé žalované ručitelský závazek splnit. Proto soud prvního stupně správně odmítl důkazní návrhy směřující výhradně k prokázání těchto skutečností. Doplnění dokazování svědeckou výpovědí K. K., navrhované druhou žalovanou, nepřipustil odvolací soud i proto, že tento důkaz nebyl uplatněn v řízení před soudem prvního stupně, přestože druhá žalovaná byla řádně poučena podle (dále jen „ “).

Proti rozsudku odvolacího soudu podala druhá žalovaná (aniž by splňovala podmínku povinného zastoupení dle ) dovolání, namítajíc, že první žalovaný „při žádání o úvěr“ předložil falešné doklady a poskytnutý úvěr použil k jinému než sjednanému účelu. Dovolatelka dále odvolacímu soudu vytýká, že odmítl provést navrhované důkazy a že jí bylo předsedkyní senátu „znemožněno se vyjádřit i obhajovat“. Vzhledem k procesním pochybením soudů obou stupňů, které nebyly ochotny „cokoliv prověřovat a předvolávat svědky“ a vzhledem k „manipulaci s důkazy“, se dovolatelka „cítí poškozena“.

V doplnění dovolání - učiněném prostřednictvím soudem ustanoveného zástupce (viz usnesení soudu prvního stupně ze dne 14. února 2005, č.j. -69) a podaném u soudu prvního stupně 11. května 2005 - dovolatelka odkazuje co do přípustnosti dovolání na ustanovení , přičemž namítá existenci dovolacího důvodu podle ustanovení , jehož prostřednictvím zpochybňuje správnost právního posouzení věci odvolacím soudem. Přitom „tvrdí“, že první žalovaný již v době uzavření úvěrové smlouvy věděl, že dluh vůči žalobkyni nebude splácet, v důsledku čehož se „dostala do situace“, kdy jeho závazek „bude muset uhradit ona“.

Dovolatelka navrhuje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

Dovolání není přípustné.

Podle ustanovení dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Přípustnost dovolání proti rozsudku upravuje ustanovení

Rozsudek odvolacího soudu ve vyhovujícím výroku ve věci samé je rozsudkem potvrzujícím; dovolání proti němu proto není z hlediska ustanovení přípustné. Přípustnost dovolání nelze dovodit ani z ustanovení , když rozsudkem odvolacího soudu bylo potvrzeno v pořadí prvé rozhodnutí soudu prvního stupně.

Zbývá posoudit přípustnost dovolání podle ustanovení Podle tohoto ustanovení je přípustné dovolání proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam [ ] zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem ( ).

Předpokladem přípustnosti dovolání podle ustanovení je, že řešená právní otázka měla pro rozhodnutí o věci určující význam, tedy že nešlo jen o takovou otázku, na níž výrok odvolacího soudu nebyl z hlediska právního posouzení založen. Zásadní právní význam pak má rozhodnutí odvolacího soudu zejména tehdy, jestliže v něm řešená právní otázka má zásadní význam nejen pro rozhodnutí konkrétní věci (v jednotlivém případě), ale z hlediska rozhodovací činnosti soudů vůbec (pro jejich judikaturu).

Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu z pohledu dovolatelkou uplatněných dovolacích důvodů a jejich obsahového vymezení ( věta první ) zásadně právně významným neshledává.

Již v usnesení ze dne 29. června 2004, sp. zn. , uveřejněném v časopise Soudní judikatura č. 7, ročník 2004, pod číslem 132, Nejvyšší soud formuloval a odůvodnil závěr, podle něhož na to, zda má rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé zásadní význam po právní stránce, lze usuzovat jen z okolností uplatněných dovolacím důvodem podle ustanovení , s tím, že k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle ustanovení nebo podle ustanovení nemůže být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle ustanovení , přihlédnuto.

Přestože dovolatelka rozhodnutí odvolacího soudu napadá, poukazujíc na dovolací důvod podle ustanovení , její výhrady co do nedoplnění dokazování ohledně „vědomosti prvního žalovaného, že nebude dluh splácet“ a ohledně nedodržení účelu poskytnutého úvěru jsou ve skutečnosti podřaditelné dovolacím důvodům uvedeným v ustanovení a odst. 3 , jejichž případná existence ale způsobilá založit přípustnost dovolání podle ustanovení není.

Nejvyšší soud proto dovolání druhé žalované, aniž nařizoval jednání ( věta první ), jako nepřípustné odmítl [ věta první, ].

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení věty první, a , když dovolání druhé žalované bylo odmítnuto a žalobkyni podle obsahu spisu v dovolacím řízení náklady nevznikly.

Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně 30. srpna 2005

JUDr. Petr Gemmel, v.r.

předseda senátu