Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

3 Tdo 983/2005

U S N E S E N Í

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu ve Žďáře nad Sázavou sp. zn. ze dne 31. 1. 2005 byl dovolatel uznán vinným trestným činem loupeže podle § 234 odst. 1 trestního zákona (dále jen tr. zák.) ve formě spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zák., když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za uvedený trestný čin byl odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání tři a půl roku a pro výkon takto uloženého trestu byl zařazen do věznice s ostrahou. Dále mu byl citovaným rozsudkem uložen trest vyhoštění z území České republiky na dobu deseti let a bylo též rozhodnuto o vznesených nárocích na náhradu škody.

V předmětné věci podal B. D. (stejně jako spoluobviněný M. B.) odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Brně usnesením sp. zn. ze dne 6. 4. 2005 tak, že je jako nedůvodné podle § 256 trestního řádu (dále jen tr. ř.) zamítl.

Proti shora citovanému usnesení odvolacího soudu podal B. D. dovolání a to včas, prostřednictvím své obhájkyně a za splnění i všech dalších, pro podání dovolání zákonem vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvod označil ten, který je vymezen v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V důvodech tohoto svého mimořádného opravného prostředku uvedl, že provedeným dokazováním v řízení před soudy nebylo prokázáno, že by spáchal skutky, které jsou mu kladeny za vinu. V této souvislosti namítl nevěrohodnost výpovědí označených poškozených a svědků s tím, že poskytováním sexuálních služeb neměl v úmyslu poškozené „okrádat“ a vždy se jednalo o peníze, které „si svou prací vydělal“. Poukázal na to, že jím poskytnuté sexuální služby byly událostí, o které údajní poškození nebudou ochotni veřejně a otevřeně hovořit a v té souvislosti tak nemluvili pravdu. Za daného důkazního stavu tak vznikly pochybnosti o zjištěných skutkových okolnostech a mělo být tedy rozhodnuto ve prospěch dovolatele za užití pravidla in dubio pro reo. Proto také navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky podle ustanovení § 265m tr. ř. obě citovaná (napadená) rozhodnutí zrušil a dovolatele „podle ustanovení § 226 tr. ř. účinného od 1. 1. 2002 zprostil obžaloby v celém rozsahu“.

K podanému dovolání se písemně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství České republiky s tím, že dovolatel ve svém dovolání uvádí argumenty, které se týkají výlučně hodnocení důkazů z hlediska právní kvalifikace, tyto argumenty potom jsou opakováním obhajoby dovolatele v rámci odvolání, když s jeho argumentací se odvolací soud ve svém rozhodnutí plně vypořádal. Přitom ve věci učiněná skutková zjištění nejsou v extrémním rozporu s právním posouzením jednání dovolatele. Proto také navrhla, aby dovolací soud takto podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, protože bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení § 265b tr. ř.

Na tomto místě je nutno připomenout, že dovolání je mimořádný opravný prostředek a jako takový ho lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř. Je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který je možno považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí. Důvod dovolání vymezený ustanovením § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání učiněných skutkových zjištění, pokud tato jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich základě lze přijmout adekvátní právní závěry. Skutkový stav je tak při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva.

V dané věci z hlediska popisu napadených skutků, který je obsažen v příslušném výroku rozhodnutí soudu prvního stupně dovolatel namítl nesprávné hodnocení jím označených výpovědí jednotlivých poškozených a svědků, především proto, že výpovědi poškozených nejsou věrohodné (pravdivé) a jako takové je soudy měly hodnotit. Pokud by měly v tomto směru pochybnosti, skutkový děj měly vyložit ve prospěch dovolatele a dovodit tak jeho nevinu s tím, že nebylo prokázáno, že by spáchal skutky, kterými byl soudy posléze shledán vinným trestným činem loupeže podle § 234 odst. 1 tr. zák. ve spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zák. Oba soudy však zejména i v důvodech přijatých rozhodnutí přesvědčivě vysvětlily, z jakých důkazů vycházely, zabývaly se i namítanou nevěrohodností výpovědí jednotlivých poškozených a přiléhavě vysvětlily, proč poškozeným uvěřily. Za takto zjištěného skutkového stavu v rámci vedeného dokazování pak tvrzení dovolatele o nutnosti v jeho věci aplikovat zásadu in dubio pro reo není na místě.

S poukazem na uvedené tak Nejvyššímu soudu České republiky nezbylo, než podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítnout, jako dovolání podané z jiného důvodu než je uveden v ustanovení § 265b tr. ř. Za podmínek stanovených v § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný

prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 24. srpna 2005

Předseda senátu:

JUDr. Vladimír Jurka