Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

3 Tdo 992/2005

U S N E S E N Í

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Trutnově sp. zn. ze dne 18. 5. 2004 byl dovolatel uznán vinným trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1, odst. 2 písm. a) trestního zákona (dále jen tr. zák.), když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za uvedený trestný čin byl odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání čtyř roků a pro jeho výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Dále mu byl uložen trest propadnutí věcí, které jsou v citovaném rozsudku specifikovány.

V předmětné věci podal M. M. (stejně jako další obvinění) odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Hradci Králové usnesením sp. zn. ze dne 25. 11. 2004 tak, že je jako nedůvodné podle § 256 trestního řádu (dále jen tr. ř.) zamítl.

Proti shora citovanému usnesení odvolacího soudu podal M. M. dovolání a to včas, prostřednictvím svého obhájce a za splnění i všech dalších, pro podání dovolání zákonem stanovených náležitostí, když za dovolací důvod označil ten, který je uveden v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V důvodech tohoto svého mimořádného opravného prostředku uvedl, že provedeným řízením před soudy nebylo prokázáno, že by spáchal označený skutek v rozsahu, který soudy nakonec vedl k závěru, že naplnil všechny znaky skutkové podstaty trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zák. V této souvislosti uvedl, že námitky dovolatele směřují vůči skutkovým zjištěním vyplývajícím z rozdílných výpovědí označených svědků, když soudy vzaly za prokázané výpovědi těchto svědků z přípravného řízení a nevzaly v úvahu jejich změny, tak jak k nim došlo (zejména co do rozsahu označené trestné činnosti) u příslušného hlavního líčení. V tomto rozporu spatřuje dovolatel pochybnosti o věrohodnosti výpovědí označených svědků učiněných v rámci přípravného řízení a má za to, že měl být vyžádán znalecký posudek k posouzení věrohodnosti takto učiněných výpovědí. Namítl dále, že soudy nevzaly v úvahu usnesení Městského soudu v Praze sp. zn. ze dne 7. 11. 2001, které se zabývá pojmem „větší rozsah“ z hlediska ustanovení § 187 odst. 2 tr. zák., kdy ten je podmiňován zejména kvalitou a kvantitou distribuovaných narkotik a počtem jejich odběratelů. Rozhodnutí obou soudů tak nerespektuje základní zásadu trestního řízení uvedenou v ustanovení § 2 odst. 5 tr. ř. a uvedený důvod dovolání tak spatřuje v tom, že nebyl dostatečně prokázán soudy shledaný trestný čin, když provedeným dokazováním bylo pouze postaveno na jisto, že se dopustil trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1 tr. zák., tedy pouze v základní skutkové podstatě tohoto trestného činu. Proto také navrhl, aby dovolací soud zrušil v plném rozsahu napadené usnesení Krajského soudu v Hradci Králové a s ním související rozsudek Okresního soudu v Trutnově a věc vrátil soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí věci nebo, aby sám rozhodl o vině dovolatele v naznačeném směru, jakož i o uložení mírnějšího trestu.

K podanému dovolání se písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství České republiky s tím, že v rámci uplatněného dovolacího důvodu nelze vytýkat nesprávnost nebo neúplnost skutkových zjištění, resp. nesprávnost hodnocení důkazů soudy (§ 2 odst. 5, 6 tr. ř.), kdy zásah dovolacího soudu do skutkových zjištění by přicházel v úvahu pouze v případě extrémního rozporu mezi vykonanými skutkovými zjištěními a právním posouzením věci. V dané věci dovolatel sice formálně namítá nesprávnost kvalifikované skutkové podstaty trestného činu podle § 187 odst. 2 písm. a) tr. zák., nevznesl však žádné námitky, které by se týkaly nesouladu mezi skutkovými zjištěními popsanými v tzv. skutkové větě a zákonným znakem spočívajícím ve zjištění většího rozsahu popsané trestné činnosti. Brojí také (navíc značně obecně a nekonkrétně) proti způsobu, jakým soudy hodnotily jednotlivé důkazy a domáhá se tak změny skutkových zjištění v tom, že pervitin vyráběl a distribuoval v menším rozsahu než bylo provedeným dokazováním zjištěno a teprve na základě této změny skutkových zjištění se domáhá použití mírnější právní kvalifikace podle § 187 odst. 1 tr. zák. Stran citovaného rozhodnutí Městského soudu v Praze (odkazu na něj) však dovolatel ani neuvedl proč v jeho věci nebyl zákonný znak „většího rozsahu“ naplněn. Pro úplnost je potom nutno odkázat na odůvodnění napadeného usnesení i rozsudku soudu nalézacího, ze kterých jasně plyne z jakých úvah při hodnocení provedených důkazů oba soudy vycházely. Vzhledem k uvedenému proto navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky takto podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl jako dovolání, které bylo podáno z jiného důvodu než je uveden v ustanovení § 265b tr. ř.

Na tomto místě je nutno připomenout, že dovolání je mimořádný opravný prostředek a jako takový ho lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř. Je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který je možno považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, kdy bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí. Důvod dovolání vymezený ustanovením § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání skutkových zjištění, pokud tato jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich základě lze přijmout adekvátní právní závěry. Skutkový stav je tak při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva.

V dané věci z hlediska popisu napadeného skutku, který je obsažen v příslušném výroku rozhodnutí soudu prvního stupně, dovolatel namítl nesprávné hodnocení jím označených svědeckých výpovědí s tím, že soudy přihlédly k výpovědím těchto svědků učiněným v přípravném řízení a k jejich výpovědím učiněným v rámci hlavního líčení již nikoli. V tomto směru je však na místě odkázat i na odůvodnění soudy přijatých rozhodnutí, v rámci kterých přiléhavě vysvětlily, co je k uvedenému postupu vedlo. V této souvislosti je na místě připomenout, že soud prvního stupně postupoval při výslechu svědků procesně správným způsobem, když porovnal jednotlivé výpovědi a vysvětlil také, proč jednotlivým výpovědím uvěřil a jiným nikoli. Nelze ani přehlédnout, že řadě svědeckých výpovědí i v přípravném řízení byli přítomni obhájci obviněných bez toho, že by ke způsobu vedení výslechu a obsahu jednotlivě učiněných svědeckých výpovědí vznesli námitky. Za daných okolností tak nelze mít za to, že ve věci provedené dokazování neumožnilo soudům přistoupit k právní kvalifikaci dovolatelem spáchaného skutku, ve kterém nakonec správně shledaly všechny znaky skutkové podstaty trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zák. Nelze než uzavřít, že argumentace dovolatele směřuje ke změně učiněných skutkových zjištění, když s ohledem na uvedené k takovému postupu není důvodu a to ani co do zjištění, že dovolatel označený trestný čin spáchal ve větším rozsahu.

S poukazem na uvedené tak Nejvyššímu soudu České republiky nezbylo než takto podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítnout jako dovolání podané z jiného důvodu než je uveden v § 265b tr. ř. Za podmínek stanovených v § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný

prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 24. srpna 2005

Předseda senátu:

JUDr. Vladimír Jurka