Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
19 C 92/2021-24
Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Lenkou Engelovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení 34 189 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 24 466 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od 10. 1. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá ve zbytku, to je co do částky 1 583 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od 27. 11. 2020 do zaplacení, co do úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 24 466 Kč od 27. 11. 2020 do 9. 1. 2021, co do úroku 21,55 % ročně z částky 26 049 Kč od 27. 11. 2020 do zaplacení, částky ve výši 4 500 Kč, částky ve výši 300 Kč, částky ve výši 1 996 Kč a částky ve výši 1 344 Kč.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 4 972,60 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 24 466 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od 10. 1. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se zamítá ve zbytku, to je co do částky 1 583 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od 27. 11. 2020 do zaplacení, co do úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 24 466 Kč od 27. 11. 2020 do 9. 1. 2021, co do úroku 21,55 % ročně z částky 26 049 Kč od 27. 11. 2020 do zaplacení, částky ve výši 4 500 Kč, částky ve výši 300 Kč, částky ve výši 1 996 Kč a částky ve výši 1 344 Kč. III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 4 972,60 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
1. Žalobkyně se návrhem podaným u zdejšího soudu dne 10. 1. 2021 domáhala po žalované zaplacení částky 34 189 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že se žalovanou uzavřela dne 19. 7. 2020 smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo na základě které byl žalované poskytnut úvěr ve výši 30 000 Kč, a to tak, že částka ve výši 27 500 Kč byla převedena na účet určený žalovanou a částka ve výši 2 500 Kč byla převedena na účet zprostředkovatele žalované a představovala provizi. Žalovaná se v této smlouvě zavázala poskytnuté peněžní prostředky spolu s úroky, tedy celkem částku 37 500 Kč, uhradit žalobkyni prostřednictvím 25 měsíčních splátek po 1 500 Kč, splatných vždy do každého 20. dne v měsíci s tím, že první splátka byla splatná dne 20. 8. 2020. Žalovaná však sjednané splátky nehradila řádně a včas, čímž došlo k zesplatnění úvěru, a to ke dni 26. 11. 2020. Žalobkyně žalované odeslala 3 upomínky, přičemž za každou odeslanou upomínky žalobkyně požadovala uhradit 100 Kč jako náhradu účelně vynaložených nákladů. Žalovaná dlužnou částku neuhradila ani na základě předžalobní výzvy. Dlužná částka ve výši 34 189 Kč sestává z neuhrazené jistiny úvěru ve výši 26 049 Kč, z neuhrazených dlužných splátek ve výši 4 500 Kč, z náhrady účelně vynaložených nákladů ve výši 300 Kč, ze smluvní pokuty za prodlení s úhradou 4 měsíčních splátek ve výši 1 996 Kč (4x 499 Kč) a ze smluvní pokuty z neuhrazených splátek úvěru ve výši 0,1 % denně z částky 30 549 Kč od 27. 11. 2020 do 9. 1. 2021 v kapitalizované výši 1 344 Kč. Příslušenství dlužné jistiny úvěru představuje úrok ve výši 21,55 % ročně ode dne následujícího po zesplatnění úvěru, tj. od 27. 11. 2020, do zaplacení a dále zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % za téže období.
2. Před uzavřením shora uvedené smlouvy o úvěru, žalovaná žalobkyni prokázala, že její příjmy jsou dostačující a že je úvěr schopna řádně splácet. Údaje uvedené žalovanou žalobkyně zkoumala a telefonicky ověřovala (vyžádala si výplatní pásky za měsíce 04/ 2020 a 05/ 2020 a telefonicky ověřila výši příjmu u zaměstnavatele žalované), zároveň žalovanou prověřila v centrální evidenci exekucí a insolvenčním rejstříku. Při posouzení úvěruschopnosti dále vycházela z čestného prohlášení žalované ohledně jejích závazků a ohledně jejích výdajů a příjmů. Pokud jde o náklady na bydlení žalované, žalobkyně vycházela i z normativních nákladů na bydlení pro nájemní bydlení, dále přihlédla i k výši životního a existenčního minima a k průměrným výdajům obyvatelstva. Na základě vyhodnocení všech získaných informací pak žalobkyně uzavřela, že žalovaná je schopna žádaný úvěr splácet.
3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.
4. Podle § 115a zák. č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř. “), není k projednání věci samé třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, žalovaná se k tomuto procesnímu postupu nevyjádřila, ačkoli jí výzva k vyjádření byla řádně doručena, soud tedy předpokládá, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí, a proto rozhodl bez nařízení jednání.
5. Listinnými důkazy bylo prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovanou byla dne 19. 7. 2020 uzavřena smlouva, na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalované bezúčelový úvěr ve výši 30 000 Kč. Žalovaná se tuto částku zavázala splatit spolu s úrokem ve výši 21,55 % ročně, tj. celkem částku 37 500 Kč, prostřednictvím 25 měsíčních plátek po 1 500 Kč s tím, že první splátka byla splatná dne 20. 8. 2020. Provize zprostředkovateli úvěru činila 2 500 Kč. Žalovaná se dále na základě této smlouvy zavázala pro každý případ prodlení se zaplacením sjednané splátky uhradit smluvní pokutu ve výši 499 Kč a dále smluvní pokutu po zesplatnění úvěru ve výši 0,1 % z neuhrazeného zůstatku úvěru z dlužné splátky, a to za každý den prodlení. Rovněž se zavázala k náhradě účelně vynaložených nákladů, a to ve výši 100 Kč za každou písemně odeslanou upomínku. Pro případ porušení povinnosti žalované spočívající v prodlení s úhradou jedné splátky či její části, a to po dobu delší než dva měsíce, bylo mezi stranami ujednáno, že se úvěr stane splatným, a to dnem, kdy žalobkyně odešle žalované oznámení o zesplatnění úvěru (prokázáno smlouvou o spotřebitelském úvěru číslo ze dne 19. 7. 2020 a rozpisem splátek). Žalobkyně poskytla dne 20. 7. 2020 žalované peněžní prostředky ve výši 27 500 Kč, a to převodem na účet, který žalovaná uvedla ve shora uvedené smlouvě. Téhož dne byla odeslána i částka ve výši 2 500 Kč na účet zprostředkovatele úvěru (prokázáno smlouvou o spotřebitelském úvěru číslo ze dne 19. 7. 2020 a potvrzeními o provedení transakce ze dne 20. 7. 2020). Žalovaná však sjednané splátky nehradila řádně a včas, dostala se do prodlení s úhradou již první splátky, tuto uhradila až dne 29. 8. 2020, následně se dostala do prodlení i s úhradou následujících splátek. Tyto však již neuhradila, a to ani na základě upomínek žalobkyně ze dne 25. 9. 2020 a ze dne 26. 10. 2020 (prokázáno bonitou smlouvy, upomínkami ze dne 25. 9. 2020 a 26. 10. 2020 a seznamem odeslaných upomínek). Žalobkyně proto v souladu se smluvními ujednáními (v důsledku prodlení žalované s úhradou jedné splátky po dobu delší než dva měsíce) žalované dopisem ze dne 26. 11. 2020 oznámila zesplatnění celého úvěru a zároveň žalovanou vyzvala k zaplacení dlužné částky, která činila 30 549 Kč, a dále k úhradě smluvní pokuty ve výši 1 996 Kč a upomínacích nákladů ve výši 300 Kč. Žalovaná však dlužnou částku neuhradila (prokázáno smlouvou o spotřebitelském úvěru číslo ze dne 19. 7. 2020, dopisem ze dne 26. 11. 2020 a podacím lístkem s datem podání dne 26. 11. 2020).
6. Pokud jde o posouzení úvěruschopnosti žalované, soud zjistil, že ve shora uvedené smlouvě žalovaná uvedla, že je svobodná, nemá žádnou vyživovací povinnost, bydlí u rodičů a je zaměstnána u společnosti právnická osoba, IČO, její čistý měsíční příjem činí 17 500 Kč, její výdaje na bydlení představují částku 3 000 Kč a splátky dalších úvěrů činí 2 800 Kč. Z čestného prohlášení žalované ze dne 19. 7. 2020 ohledně výdajů soud zjistil, že vedle již výše uvedených výdajů další běžné pravidelné měsíční výdaje žalované dle jejího prohlášení činí 3 000 Kč. Z čestného prohlášení žalované ze dne 19. 7. 2020 ohledně závazků, soud zjistil, že žalovaná má závazek u České spořitelny ve výši 150 000 Kč, kdy zbývající částka k doplacení činí 140 000 Kč a měsíční splátka 2 800 Kč. Příjmy žalované žalobkyně ověřila na základě výplatní pásky za měsíc duben 2020, dle které čistá mzda za měsíc duben 2020 činila 10 938 Kč, a výplatní pásky za měsíc květen 2020, dle které čistá mzda za měsíc květen 2020 činila 15 861 Kč. Z printscreenu výpisu účtu žalované, vedené u České spořitelny, soud nezjistil ničeho, neboť tento výpis nebyl úplný. Z printscreenu z mobilního el. bankovnictví soud rovněž nezjistil ničeho, neboť tento printscreen byl nahrán v nečitelné podobě. Z dokumentu nazvaného výše normativních nákladů na bydlení 2020 soud zjistil, že výše normativních nákladů na bydlení v bytě užívaném na základě nájemní smlouvy pro jednu osobu v domácnosti v obci do 9 999 obyvatel činí 5 374 Kč. Ze statistiky rodinných účtů soud zjistil, že čisté peněžní příjmy domácnosti s jedním pracujícím členem domácnosti a bez dětí činí 245 252 Kč ročně a spotřební vydání 194 111 Kč ročně. Soud dále z výpisu z CEE a ISIR zjistil, že žalobkyně žalovanou lustrovala v centrální evidenci exekucí a v insolvenčním rejstříku, v obou případech s negativním výsledkem.
7. Podle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2398 odst. 1 o. z. poskytne úvěrující úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.
8. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
9. Podle § 1968 věty první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.
10. Podle § 419 o. z. spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.
11. Podle § 2 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jen„ z. s. ú.“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
12. Podle § 3 odst. 1 písm. d) z. s. ú. se pro účely tohoto zákona rozumí poskytovatelem ten, kdo jako podnikatel poskytuje spotřebitelský úvěr.
13. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věty první z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.
14. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
15. Druhý senát Soudního dvora Evropské unie ve 34. bodě svého rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci sp. zn. C -679/18, OPR- Finance s. r. o. vs. GK, v řízení o předběžné otázce (dále jen jako„ rozsudek SDEU“), rozhodl, že účinná ochrana spotřebitele vyžaduje, aby v situaci, kdy věřitel uplatní svůj nárok z úvěrové smlouvy vůči spotřebiteli, vnitrostátní soud z úřední povinnosti posoudil, zda věřitel dodržel povinnost stanovenou v článku 8 směrnice 2008 (pozn. jedná se o povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele), a konstatuje-li porušení této povinnosti, vyvodil z toho důsledky upravené vnitrostátním právem, aniž by vyčkal příslušného návrhu spotřebitele, s tou výhradou, že musí být dodržena zásada kontradiktornosti. Dle bodu 46. rozsudku SDEU musí být články 8 a 23 směrnice 2008 vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. S ohledem na tento závěr Soudního dvora Evropské unie je nutné § 87 odst. 1 z. s. ú. vykládat tak, že následkem porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, ke které je povinen soud přihlédnout z úřední povinnosti, nikoli až k námitce spotřebitele.
16. Podle § 78 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Podle § 78 odst. 2 písm. b) z. s. ú. poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.
17. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
18. Zákon o spotřebitelském úvěru jako předpis speciální má přednost před obecnou úpravou obsaženou v občanském zákoníku . Jeho ustanovení § 87 odst. 1 z. s. ú. pak postihuje porušení povinnosti posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr sankcí neplatnosti smlouvy, a to, jak již bylo uvedeno výše, neplatnosti absolutní, ke které je soud povinen přihlížet z úřední povinnosti (§ 588 o. z.). Současně v případě absolutní neplatnosti právního jednání nepřichází moderace soudem, jako je tomu u případů relativní neplatnosti, vůbec v úvahu.
19. Ústavní soud ČR zároveň v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 , zdůraznil, že„ …poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Posouzení rozpornosti úvěrové smlouvy s dobrými mravy (a na ni navazující eventuální rozhodnutí soudu o zastavení exekuce) nemůže vycházet jen z„ objektivizovaného“ hodnocení jednotlivých parametrů takové úvěrové smlouvy, … Naopak obecné soudy … by měly poskytovatele úvěrů vést (i třeba cestou případného zastavení exekuce k návrhu povinného) k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu, je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.“
20. Zadlužování jednotlivců není podle názoru soudu jen problémem jednotlivce, ale negativně působí na celou společnost. Z uvedeného důvodu judikatura i zákon trvá na tom, aby úvěrující pečlivě hodnotili úvěruschopnost úvěrovaného, a to aktivním zjišťováním informací k této otázce a jejich následným odpovědným vyhodnocením, tak aby úvěrovaní nepadli do dluhové pasti.
21. Soud se proto nejprve zabýval otázkou, zda předmětná smlouva byla mezi žalobkyní a žalovanou uzavřena platně, a to s ohledem na to, zda byla před uzavřením této smlouvy dostatečně a odborným způsobem zkoumána schopnost žalované sjednávaný úvěr splácet (úvěruschopnost), a to v souladu s § 86 odst. 1 z. s. ú., neboť soud nepochyboval o tom, že citovaná smlouva je smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu z. s. ú., kdy na straně jedné vystupuje žalobkyně coby poskytovatel a na straně druhé žalovaná coby spotřebitel.
22. Žalobkyně uvedla, že při posouzení úvěruschopnosti žalované vycházela z informací, které získala z veřejných databází, ze statistických údajů a rovněž z údajů poskytnutých samotnou žalovanou. Na základě provedeného dokazování však soud nemá za to, že by žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalované dostatečným způsobem. V úvěrové smlouvě a v čestných prohlášeních žalované byly sice uvedeny informace o osobních poměrech žalované a rovněž o příjmech žalované a o jejích pravidelných výdajích, soud však nemá za to, že by tyto údaje byly řádně prověřeny. Pokud jde o tvrzené příjmy, žalobkyně tyto ověřovala na základě výplatních pásek, tvrzený měsíční příjem ve výši 17 500 Kč však neodpovídá předloženým dokladům. Pokud jde o tvrzené výdaje, žalobkyně netvrdila, že by tyto údaje ověřovala tím způsobem, že by si od žalované vyžádala dokumenty, na základě kterých by mohla zjistit, zda její tvrzení odpovídají skutečnosti, žalobkyně pouze uváděla, že při posouzení výdajů žalované vycházela z čestných prohlášení žalované a dále ze statistických údajů, event. státem stanovených průměrných nákladů na bydlení a minimálních nákladů živobytí. Pouhé doplnění čísel do formuláře bez náležitého ověřování příjmové a výdajové stránky rozpočtu spotřebitele přitom k náležitému posouzení jeho úvěruschopnosti nepostačuje (k tomu srov. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 9. 3. 2021, č. j. 22 Co 23/2021 -149). Je nutné uvést, že již v poměrech zák. č. 145/2010 Sb. , o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, účinného do 30. 11. 2016, platilo, že poskytovatel úvěru nedostojí povinnosti stanovené mu v § 9 zák. č. 145/2010 Sb. , tudíž nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru podle uvedeného ustanovení je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení, např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod. (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015 -39). Soud nemá pochyb o tom, že uvedené závěry jsou aplikovatelné i v poměrech současného zákona o spotřebitelském úvěru, který na rozdíl od předchozí právní úpravy navíc po poskytovateli úvěru vyžaduje pořizování a uchovávání dokumentů nebo jiných záznamů týkajících se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele. S ohledem na citovanou judikaturu není možné se spokojit s pouhým čestným prohlášením spotřebitele o jeho majetkových poměrech, event. ověření pravdivosti údajů tvrzených spotřebitelem nahrazovat jejich porovnáním se statistickými, event. státem stanovenými údaji, nýbrž je nutné trvat na jejich doložení.
23. S ohledem na vše výše uvedené dospěl soud k závěru, že žalobkyně před uzavřením předmětné smlouvy o úvěru dostatečným způsobem nezkoumala úvěruschopnost žalované a žalované úvěr poskytla, aniž by řádně zjistila a následně posoudila příjmovou a výdajovou stránku žalované. Jinými slovy žalobkyně s odbornou péčí neposoudila, zda je žalovaná schopna poskytnuté peněžní prostředky vrátit. Žalobkyně tak nedostála povinnosti stanovené v § 86 odst. 1 z. s. ú. a nesplnila tak podmínky, za nichž bylo možné úvěr žalované poskytnout. Soud proto předmětnou smlouvu o úvěru posoudil jako absolutně neplatnou.
24. Jelikož však bylo prokázáno, že žalobkyně žalované poskytla částku 27 500 Kč (částku ve výši 2 500 Kč žalovaná neobdržela, jelikož tato byla vyplacena zprostředkovateli úvěru jakožto jeho provize), kterou jí žalovaná v plném rozsahu nevrátila, soud dospěl k závěru, že se žalovaná na úkor žalobkyně ve smyslu § 2991 o. z. bezdůvodně obohatila a je povinna plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení, tedy částky, která nebyla žalobkyni na jistině splacena, tj. částky 24 466 Kč, žalobkyni vrátit. Co do této částky tedy soud žalobě vyhověl, a to v souladu s § 1968 a § 1970 o. z. včetně zákonného úroku z prodlení z této částky ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. ode dne podání žaloby, tj. od 10. 1. 2021, do zaplacení, přičemž ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl (o část výroku II. spočívající v zamítnutí žaloby i co do úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 24 466 Kč od 27. 11. 2020 do 9. 1. 2021 byl rozsudek v souladu s § 166 o. s. ř. o. s. ř. doplněn rozhodnutím vyhlášeným dne 27. 5. 2021, a to z toho důvodu, že po vyhlášení rozsudku dne 3. 5. 2021 soud zjistil, že nebyl vyčerpán celý předmět řízení).
25. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. , když neshledal důvod pro její prodloužení.
26. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení převážně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení po zaokrouhlení v částce 4 972,60 Kč, přičemž tato částka představuje 43,12 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu žalobkyně v řízení v rozsahu 71,56 % a úspěchu žalované v rozsahu 28,44 %). Náklady žalobkyně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 368 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 34 189 Kč sestávající z 2 500 Kč za každý ze tří úkonů právní služby (§ 11 odst. 1 písm. a) - převzetí a příprava zastoupení, d) - písemné podání žaloby, výzva k plnění a. t.) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daně z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 8 400 Kč ve výši 1 764 Kč. Náhrada nákladů žalobkyně v celkové výši 4 972,60 Kč (tj. 43,12 % z částky 11 532 Kč) byla přisouzena rovněž v obecné pariční lhůtě (§ 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. ) a na zákonné platební místo (§ 149 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. ).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím Okresního soudu v Mladé Boleslavi.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí nebo exekuce.