Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 2634/2004

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Vladimíra Mikuška a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové a JUDr. Vladimíra Kůrky ve věci výkonu rozhodnutí oprávněného města Š., zastoupeného advokátkou, proti povinnému N. T. T., zastoupenému opatrovnicí I. V., zaměstnankyní Okresního soudu v Šumperku, pro 200,- Kč s příslušenstvím, prodejem movitých věcí, vedené u Okresního soudu v Šumperku pod sp. zn. , o dovolání oprávněného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. 12. 2003, č.j. -14, takto:

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Shora označeným usnesením krajský soud potvrdil usnesení ze dne 23. 4. 2003, č.j. -4, kterým okresní soud zamítl návrh na nařízení výkonu rozhodnutí (bloku na pokutu oprávněného ze dne 5. 5. 1997, č.j. A 00058207). Krajský soud se ztotožnil se závěrem okresního soudu, že v souzené věci již uplynula pětiletá lhůta k vymožení pokuty za přestupek. Přisvědčil také názoru, že je-li předmětem výkonu rozhodnutí pokuta za přestupek podle , o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), řídí se vymáhání těchto plateb ustanovením , který je předpisem speciálním k , o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „ “).

V podaném dovolání, jehož přípustnost dovozuje o ustanovení a , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), namítá oprávněný nesprávné právní posouzení věci. Podle jeho názoru se na rozhodnutí o uložení pokuty za přestupek nepoužije ., ale , neboť posledně uvedený zákon byl vydán až o dva roky později než zákon o přestupcích, a má tedy přednost.

Dovolání není přípustné.

Podle ustanovení lze dovoláním napadnout jen pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Ve smyslu ustanovení – jež podle platí obdobně, a podle něhož je přípustnost dovolání nutno v předmětné věci posuzovat vedle ustanovení , je dovolání proti potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu, jemuž nepředcházelo kasační rozhodnutí, přípustné jen, dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam; ten je dán zejména tehdy, řeší-li rozhodnutí odvolacího soudu právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li ji v rozporu s hmotným právem ( ). Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu shora citovaných ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí ve věci samé po právní stránce, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu. Způsobilým dovolacím důvodem je tudíž jen důvod podle , jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

O takový případ se v projednávané věci nejedná. Otázkou lhůty k výkonu rozhodnutí, jímž orgán obce uložil povinnému zaplatit pokutu podle zákona o přestupcích, se Nejvyšší soud již mnohokrát zabýval a ve svých rozhodnutích dospěl k závěru, že rozhodnutí orgánu obce o uložení pokuty lze vykonat jen v době pěti let po uplynutí lhůty určené k zaplacení pokuty podle § 88 odst. 1 přest. z. K tomuto závěru dospěl Nejvyšší soud například v usnesení ze dne 29. 1. 2004, sp. zn. , uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 1/2005 pod č. 1, v usnesení ze dne 29. 1. 2004, sp. zn. , uveřejněném v časopise Soudní judikatura pod č. 61/2004, či v usnesení ze dne 29. 4. 2004, sp. zn. .

Odvolací soud tedy v dané věci uplatnil právní názory v soudní praxi ustálené a nepochybné.

Lze tedy uzavřít, že dovolání není přípustné podle žádného v úvahu připadajícího ustanovení ; Nejvyšší soud je proto bez jednání ( odst. l věta první ) podle věty první a odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle věta první, a ; povinnému, jenž by měl právo na jejich náhradu, v dovolacím řízení podle obsahu spisu žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 18. srpna 2005

JUDr. Vladimír M i k u š e k , v. r.

předseda senátu