Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 1447/2004

U S N E S E N Í

I. Dovolání se zamítá.

O d ů v o d n ě n í :

V záhlaví uvedeným rozhodnutím krajský soud (v odvoláním napadené části) změnil usnesení ze dne 24. 7. 2003, č.j. -27, kterým Okresní soud v Ostravě k vymožení pohledávky 24.613,30 Kč s příslušenstvím nařídil na majetek povinné exekuci „prodejem zástavy,“ tj. označených nemovitostí, a jejím provedením pověřil Mgr. P. F., soudní exekutorku, tak, že návrh na nařízení exekuce zamítl. Odvolací soud uzavřel, že povinná není ve smyslu ustanovení , ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „ “), věcně legitimována, neboť nemovitosti nabyla (a k vkladu práva došlo) před podáním návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí zřízením soudcovského zástavního práva, tj. před 24. 11. 1998.

Rozhodnutí odvolacího soudu napadl oprávněný dovoláním, jímž namítá nesprávné právní posouzení věci ( ). Tím, že odvolací soud zkoumal vlastnické poměry ke dni podání návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí zřízením soudcovského zástavního práva k nemovitostem, dopustil se nepřípustné negace pravomocného soudního rozhodnutí, které je – co do předpokladů pro nařízení výkonu – souladné s ustálenou judikaturou; o návrhu na vklad vlastnického práva ve prospěch povinné, jehož účinky nastaly 25. 8. 1998, rozhodl katastrální úřad až 10. 11. 1999. Navrhl, aby dovolací soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud věc projednal podle ve znění účinném do 31. 3. 2005 (čl. II, bod 3. ).

Dovolání je podle ustanovení , , odst. 2 ( , o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění , dále jen „ex. ř.“) přípustné, protože směřuje proti rozhodnutí, jímž odvolací soud změnil usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o návrhu na nařízení exekuce; opodstatněné však není.

Z úřední povinnosti posuzuje dovolací soud pouze vady vyjmenované v ustanovení , odst. 2 písm. a/, b/ a odst. 3, jakož i jiné vady řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci; jinak je vázán uplatněným dovolacím důvodem – v projednávané věci důvodem podle – včetně toho, jak jej dovolatel obsahově vymezil ( ). Jelikož uvedené vady nebyly dovoláním vytýkány a z obsahu spisu se nepodávají, je předmětem dovolacího přezkumu závěr odvolacího soudu, že povinná není jako nabyvatelka zatížených nemovitostí věcně legitimována.

Odvolací soud vycházel ze skutkového stavu (dovoláním nezpochybněného), podle něhož je ve smyslu § 40 odst. 1 písm. a/ ex. ř. exekučním titulem platební rozkaz Krajského obchodního soudu v Ostravě ze dne 24. 9. 1998, sp. zn. , který se stal 14. 10. 1998 vykonatelným; jím byl ve prospěch oprávněného zavázán O., V. a spol., s. r.o., k úhradě 24.613,30 Kč s příslušenstvím. Usnesením ze dne 28. 12. 1998, sp. zn. , Okresní soud v Ostravě nařídil na návrh oprávněného výkon rozhodnutí (platebního rozkazu) zřízením soudcovského zástavního práva na předmětných nemovitostech shora uvedené obchodní společnosti; za den rozhodující pro pořadí soudcovského zástavního práva byl stanoven 24. 11. 1998, kdy došel soudu návrh na nařízení výkonu rozhodnutí. Usnesení je opatřeno doložkou právní moci, jež nastala 22. 1. 1999. Kupními smlouvami z 1. 9. a 3. 9. 1997 nabyla nemovitosti povinná, přičemž právní účinky vkladu vlastnického práva se váží k 25. 8. 1998.

Podle ustanovení , které se použije i pro exekuční řízení (srov. ex. ř.), lze pro pohledávky, pro něž bylo zřízeno soudcovské zástavní právo, vést výkon rozhodnutí (exekuci) prodejem nemovitosti přímo i proti každému pozdějšímu vlastníku nemovitosti, který ji nabyl smluvně.

Soudcovské zástavní právo tedy působí i vůči každému pozdějšímu vlastníku zastavené nemovitosti, který – jako zástavní dlužník – dále „ručí“ zástavou (nemovitostí) za to, že zajištěná pohledávka (zde pohledávka z platebního rozkazu) bude řádně a včas splněna. Účinky exekučního titulu, na jehož základě bylo zřízeno, působí ze zákona i proti dalšímu nabyvateli nemovitosti, tedy proti osobě, která není osobou z titulu (zde platebního rozkazu) povinnou. Na nabyvateli nemovitosti, k níž bylo zřízeno soudcovské zástavní právo, se lze hojit jen způsobem předpokládaným v ex. ř. ( a násl. , 69 ex. ř.), tj. prodejem nemovitosti, k níž bylo zřízeno soudcovské zástavní právo zajišťující judikátní pohledávku.

Při věcném posouzení návrhu na nařízení exekuce soud ve smyslu § 44 odst. 2 ex. ř. – mimo jiné – zkoumá i to, zda povinný je věcně legitimován. Je-li jím „pozdější vlastník nemovitosti,“ tedy jiný subjekt než ten, jemuž exekuční titul ukládá povinnost plnit, není posouzení pasivní věcné legitimace vyčerpáno doložením jeho vlastnictví k nemovitosti ke dni, kdy bylo zahájeno exekuční řízení ( , 2, ex. ř., 335 odst. 1, věta první, ). Aby exekuce prodejem nemovitosti, k níž bylo zřízeno soudcovské zástavní právo, mohla být vedena proti takové osobě, vyžaduje ustanovení splnění dalších předpokladů, které odrážejí výjimečnost situace danou právě tím, že – ač nejde o přechod povinnosti na nástupce ( ex. ř., ) nebo o případ, kdy věřitel požaduje uspokojení pohledávky z toho, co ušlo odporovatelným právním úkonem, proti osobě uvedené v , ve znění pozdějších předpisů – je postihován majetek jiného než povinného z exekučního titulu. Nabyvatel nemovitosti zatížené soudcovským zástavním právem je pasivně věcně legitimován jen tehdy, jestliže nemovitost nabyl do vlastnictví smluvně (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 10. 2002, sp. zn. , uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 6/2004 pod č. 51) a pokud se tak stalo po zahájení řízení o výkon rozhodnutí zřízením soudcovského zástavního práva na nemovitosti ( ); jen při splnění shora uvedených podmínek svědčí povinnému coby „pozdějšímu vlastníku nemovitosti“ věcná legitimace.

V projednávaném případě byla povinná v době rozhodné pro nařízení výkonu rozhodnutí zřízením soudcovského zástavního práva již vlastnicí nemovitostí (účinky vkladu vlastnického práva nastaly před podáním návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí), takže – jak správně dovodil odvolací soud – „pozdějším vlastníkem nemovitostí“ ve smyslu není.

Námitka dovolatele, že uvedený výklad představuje revizi usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 28. 12. 1998, sp. zn. , neobstojí. Pravomocné usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí zřízením soudcovského zástavního práva na nemovitostech je v rozsahu zákonem stanoveném závazné pro všechny orgány ( , ); znamená to, že nemovitosti jsou zatíženy zástavním právem a že oprávněný pro (další) výkon rozhodnutí (exekuci) jejich prodejem má postavení zástavního věřitele (srov. , ) a tím i výhodnější pořadí při rozvrhu rozdělované podstaty ( , odst. 2, odst. 5 písm. d/ ). Účinky ustanovení s ním však spojovat nelze.

Lze uzavřít, že oprávněnému se prostřednictvím uplatněného dovolacího důvodu správnost právního posouzení věci odvolacím soudem zpochybnit nepodařilo; Nejvyšší soud proto dovolání jako nedůvodné zamítl ( , část věty před středníkem, ).

Oprávněný v dovolacím řízení úspěšný nebyl, povinné však náklady v tomto stadiu řízení nevznikly; tomu odpovídá výrok, že na náhradu nákladů dovolacího řízení nemá žádný z účastníků právo ( , věta první, , ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 18. srpna 2005

JUDr. Pavel K r b e k , v.r.

předseda senátu