Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
7 C 171/2021-39
Okresní soud ve Vyškově rozhodl samosoudkyní JUDr. Ilonou Láníkovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
sídlem adresa
zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení, anonymizováno.
sídlem adresa
proti
žalované: osobní údaje žalované
bytem adresa žalované
o zaplacení 13.100 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 5.700 Kč se zákonným úrokem z prodlení 8,25 % ročně z částky 5.700 Kč od datum do zaplacení, to vše do tří měsíců od právní moci rozsudku.
II. Návrh, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 7.400 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1.949,29 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 5.789,66 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 9.951,30 Kč od datum do datum, zákonný úrok z prodlení z částky 4.251,30 Kč od datum do zaplacení a úrok 23,72 % ročně z částky 9.951,30 Kč od datum do zaplacení, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 5.700 Kč se zákonným úrokem z prodlení 8,25 % ročně z částky 5.700 Kč od [datum] do zaplacení, to vše do tří měsíců od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Návrh, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 7.400 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1.949,29 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 5.789,66 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 9.951,30 Kč od [datum] do [datum], zákonný úrok z prodlení z částky 4.251,30 Kč od [datum] do zaplacení a úrok 23,72 % ročně z částky 9.951,30 Kč od [datum] do zaplacení, se zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.</b>
1. Žalobkyně se návrhem ze dne datum domáhala vydání elektronického platebního rozkazu, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 13.100 Kč s příslušenstvím a nahradit jí náklady řízení, a to z titulu smlouvu o půjčce číslo uzavřené dne datum mezi právním předchůdcem žalobkyně společnost právnická osoba, IČO a žalovanou. Žalobkyně požaduje zaplacení dlužné částky 13.100 Kč, smluvního úroku 23,72 % ročně a zákonných úroků z prodlení z dlužné jistiny. Splnění povinnosti poskytovatele spotřebitelského úvěru posoudit s odbornou péčí úvěruschopnost žadatele o úvěr splnila žalobkyně posouzením informací poskytnutých žadatelem a uvedených v kartě zákazníka a dále na základě dokumentů doložených žadatelem. Aktivní legitimaci dovozuje žalobkyně ze smlouvy o postoupení pohledávky ze dne datum. Žalované byla zaslána předžalobní výzva, na kterou nereagovala.
2. Žalovaná se na výzvu soudu uloženou usnesením zdejšího soudu ze dne 14. 6. 2021, číslo jednací 7 C 171/2021-35 ve věci nevyjádřila.
3. Za splnění podmínek ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání jen na základě předložených listinných důkazů.
4. Soud ve věci provedl dokazování listinami – kartou zákazníka ze dne datum, smlouvou o půjčce číslo ze dne datum, oznámením o postoupení pohledávky ze dne datum včetně dokladu o odeslání žalované dne datum, smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum včetně seznamu postoupených pohledávek, výzvou k plnění ze dne datum včetně dokladu odeslání žalovanému dne datum. Z informačního systému soud zjistil, že v letech 2013 číslo byly proti žalované zahájeny 4 exekuční řízení a dále že v roce 2011 a 2016 uzavřela žalovaná další smlouvy o spotřebitelských úvěrech s nebankovními poskytovateli úvěrů, dluhy z těchto úvěrů následně nebyly řádně spláceny a byly vymáhány exekučně. Z registr CEO soud zjistil, že žalovaná má jedno dítě narozené v roce rok. Z provedených důkazů učinil soud následující skutková zjištění a závěr o skutkovém stavu:
5. Dne datum uzavřela žalovaná s právním předchůdcem žalobkyně právnická osoba smlouvu o zápůjčce číslo na základě které byla žalované poskytnuta finanční částka 10.000 Kč. Právní předchůdce žalobkyně ověřoval úvěruschopnost žalované z informací žalované uvedených samotnou žadatelkou v kartě zákazníka. Žalovaná se smlouvou zavázala vrátit poskytnutou částku spolu s úrokem 23,72 % p. a., úrokem ve výši 1.400 Kč, poplatkem za administrativní činnosti 2.000 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso splátek 4.000 Kč. Žalovaná se zavázala zaplatit celkovou dlužnou částku ve výši 17.400 Kč v 58 hotovostních týdenních splátkách do rukou oprávněného zástupce právní předchůdkyně žalobkyně. Výše každé splátky byla sjednána ve výši 300 Kč, kdy první splátku byla žalovaná povinna zaplatit nejpozději 7. kalendářní den od data uzavření smlouvy a každou následující splátku až po poslední vždy nejpozději do konce následujícího týdenního období. Žalovaná na svůj dluh uhradila celkem 4.300 Kč. Pohledávka ze smlouvy číslo byla platně postoupena na žalobkyni. Žalované byla zaslána předžalobní výzva.
6. Na základě výslovného ujednání stran obsaženého v každé smlouvě o zápůjčce jednotlivě se předmětné smluvní vztahy řídí zákonem číslo 89/2012 Sb., občanský zákoník (ve znění platném a účinném do 29. 12. 2016) a zákonem číslo 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů (ve znění platném v době poskytnutí zápůjčky).
7. V souladu s ustanovením § 2390 občanského zákoníku, přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastoupenou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.
8. Dle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru (platném v době poskytnutí úvěru), věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.
9. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku (ve znění účinném k prvnímu dni prodlení), po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným nařízením je nařízení vlády číslo 351/2013 Sb.
10. právnická osoba jako podnikatel (věřitel) a žalovaná v postavení spotřebitele (dlužníka) uzavřeli dne datum smlouvu o zápůjčce číslo jako spotřebitelskou smlouvu. Na základě uvedené smlouvy byla žalované poskytnuta částka ve výši 10.000 Kč. Jelikož se jednalo o tzv. spotřebitelský úvěr, byl právní předchůdce žalobkyně dle ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru povinen, před uzavřením smlouvy s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet tento spotřebitelský úvěr. Věřitel měl poskytnout úvěr jen tehdy, pokud bude spotřebitel schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva neplatná. Věřitel tak byl před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru povinen vyžádat si od žalované sdělení o jejích veškerých příjmech, které měla prokázat (např. výpisem z účtu, výměrem sociální dávky) a dále si vyžádat přehled jejích výdajů (výdaje na bydlení, energie, běžné potřeby, splátky jiných závazků apod.) a tyto příjmy a výdaje porovnat takovým způsobem, aby zjistil, zda je žalovaná fakticky schopna dlužnou částku uhradit.
11. Jak vyplývá z provedeného dokazování, právní předchůdce žalobkyně ověřoval úvěruschopnost žalované z informací uvedených samotnou žadatelkou v kartě zákazníka. Dle této karty byla žalovaná svobodná, vedla samostatnou domácnost, v nájemním bytě, nebyla zaměstnaná, pečovala o jedno nezaopatřené dítě ve věku 16 let. Příjmy žalované tvořily státní sociální dávky 12.500 Kč a přídavky na děti 1.000 Kč. Měsíční výdaje žalované jsou vyčísleny částkou 6.300 Kč na nájem a inkaso a dále částkou 4.000 Kč jako výdaje domácnosti (telefon, jídlo, léky, doprava, oblečení), Dále je v kartě uvedena částka 200 Kč jako ostatní náklady. Z karty vyplývá, že žadatelka měla další půjčku/úvěr vůči právnická osoba s měsíční splátkou 1.220 Kč, tato splátka však není věřitelem zohledněna v měsíčních výdajích. Dále je zde uvedeno, že žalovaná nemá žádné půjčky nebo úvěru mimo příjmení jméno, a že proti osobě žalované je vedena jedna exekuce. K ověření finanční situace doložila žalovaná výměr podpory/důchodu a nájemní smlouvu.
12. Na základě shora uvedeného soud dospěl k závěru, že finanční situace žalované v době sjednávání spotřebitelského úvěru nebyla právním předchůdcem žalobkyně zjišťována dostatečně, zejména pak žalobkyně rezignovala na ověření informací poskytnutých žalovanou, tedy řádně si neověřila povinným subjektem tvrzené skutečnosti zejména ohledně jejích výdajů. Jako zcela nepodložené a zejména nereálné shledává soud výdaje domácnosti jedné dospělé osoby a jednoho dítěte (stáří 16 let) na jídlo, léky a oblečení ve výši 4.000 Kč. Uvedená částka je mírně nad hranicí životního minima toliko pro jednu osobu. Dluhové zatížení žalované z další půjčky u příjmení jméno nebylo nijak zohledněno v měsíčních výdajích žalované a další dluhové zatížení žalované nebylo nijak ověřováno, byť z karty klienta vyplývá, že proti žalované byla vedena nejméně jedna exekuce. Právní předchůdce žalobkyně nevyžadoval k ověření dluhového zatížení výpisy z registru dlužníků NRKI/BRKI a rejstříku zahájených exekucí.
13. V souzené věci tak lze uzavřít, že žalobkyně nesplnila svou povinnost stanovenou jí zákonem, posouzení úvěruschopnosti, neboť toto posouzení proběhlo víceméně formálně, bez náležitých a dostatečných podkladů, s cílem pouze vykázat údaje, které měly (při zběžném a povrchním pohledu) nasvědčovat tomu, že úvěruschopnost spotřebitele zkoumána (s kladným výsledkem) byla.
14. Nebankovní poskytovatel zápůjčky musí o to více dbát řádného zjištění tvrzených informací (byť by žalovanou skutečně takto byly tvrzeny bez dalšího) a nespoléhat se pouze na tvrzení klientů, kteří žádají o poskytnutí peněžních prostředků. Soud nemůže v tomto případě poskytnout soudní ochranu žalobkyni, neboť ochrana takto nabytých práv stojí mimo základní hodnotový rámec práva.
15. Jelikož právní předchůdce žalobkyně poskytl spotřebitelský úvěr žalované v rozporu s ustanovením § 9 zákona o spotřebitelském úvěru, je taková smlouva absolutně neplatná.
16. Na základě neplatné smlouvy bylo žalované poskytnuto plnění 10.000 Kč. Žalovaná podle tvrzení žalobkyně zaplatila celkem 4.300 Kč. Uvedené tvrzení žalovaná nezpochybnila. Žalovaná je tak povinna s ohledem na již uvedené zaplatit žalobkyni 5.700 Kč. Soud proto žalovanou k zaplacení této částky žalobkyni zavázal. Ve vztahu k požadovanému zákonnému úroku z prodlení z částky 5.700 Kč, přiznal soud žalobkyni tento úrok od datum tj. ode dne následujícího po dni, který žalobkyně stanovila jako poslední den lhůty k zaplacení dluhu v předžalobní výzvě ze dne
datum, do zaplacení. Ve zbytku nároku soud žalobu zamítl.
17. V souladu s ustanovením § 160 odst. 1 občanského soudního řádu a za použití (per analogiam) ustanovení § 87 odst. 1 věta třetí zákona číslo 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru o spotřebitelském úvěru, stanovil soud splatnost dlužné částky v době přiměřené možnostem žalované. Vzhledem k nečinnosti žalovaného v řízení soud neshledal možnost splácení dlužné částky jako účelnou a stanovil proto splatnost přiznaného dluhu včetně zákonného úroku z prodlení v přiměřené době tří měsíců od právní moci rozsudku, tak aby žalované poskytl možnost dobrovolného uhrazení a zároveň ji nepřiměřeně nezvýhodnil na úkor žalobkyně.
18. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 občanského soudního řádu, podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Soud při rozhodování o nákladech řízení zohlednil i požadované (kapitalizované) příslušenství, v souladu s nálezem Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I ÚS 2717/08. Žalobkyně požadovala zaplacení částky 13.100 Kč s příslušenstvím kapitalizovaným ve výši 5.789,66 Kč, přičemž úspěšná byla co do částky 5.700 Kč. V dané věci byla tedy úspěšná žalovaná v rozsahu 39,36 % (čistý úspěch) a náležela by jí tak náhrada nákladů řízení. Žalované však v tomto řízení žádné náklady nevznikly.
Poučení:
Proti rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů od jeho doručení, ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu ve Vyškově.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat soudního výkonu rozhodnutí.