Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

8 Tdo 979/2005

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky jako soud pro mládež rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Milady Šámalové a soudců JUDr. Jana Bláhy a JUDr. Věry Kůrkové v právní věci nezletilé V. L., zastoupené opatrovníkem JUDr. M. J., advokátem se sídlem Advokátní kanceláře ve Ž. n. S., vedené u Okresního soudu ve Žďáře nad Sázavou, soudu pro mládež, pod sp. zn. 1 Rod 26/2004, o dovolání Okresního státního zastupitelství ve Žďáře nad Sázavou proti rozsudku Krajského soudu v Brně, soudu pro mládež, ze dne 1. 2. 2005, sp. zn. 4 Rodo 4/2005, t a k t o:

O d ů v o d n ě n í :

Okresní státní zastupitelství ve Žďáře nad Sázavou podalo dne 22. 7. 2004 Okresnímu soudu ve Žďáře nad Sázavou, soudu pro mládež, v právní věci nezletilé V. L., návrh na uložení opatření podle , o odpovědnosti mládeže za protiprávní činy a o soudnictví ve věcech mládeže a o změně některých zákonů (zákon o soudnictví ve věcech mládeže) [dále jen ], a to dohled probačního úředníka podle Tento návrh odůvodnilo tím, že Policejní orgán Služby kriminální policie a vyšetřování Okresního ředitelství Policie České republiky ve Ž. n. S. usnesením ze dne 14. 6. 2004 pod ČTS: ORZR-239/KPV-OOK-2004 podle tr. ř. s přihlédnutím k tr. ř. odložil trestní věc nezletilé V. L., pro čin jinak trestný nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle tr. zák. a čin jinak trestný šíření toxikomanie podle , 2 písm. a) tr. zák., neboť trestní stíhání je nepřípustné z důvodu nedostatku věku nezletilé. Předmětných činů se měla dopustit tím, že „v přesně nezjištěné době koncem měsíce září 2003 společně s dítětem mladším patnácti let M. R., prodala v prostorách šatny Základní školy v N. M. n. M., nejméně 2 g marihuany za částku 200,- Kč žákyním 9. A třídy této školy, a to nezletilé Z. P., mladistvé E. D. a nezletilé M. J., pro účely kouření, tedy neoprávněně prodala omamnou a psychotropní látku, neboť konopí seté podle , o návykových látkách a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů patří mezi omamné látky zařazené do seznamu I podle Jednotné úmluvy o psychotropních látkách“. S ohledem na to, že se nezletilá dopustila činu jinak trestného, který by mohl zanechat trvalejší a velmi závažné následky na ní i jejích vrstevnicích v podobě drogové závislosti, považovalo státní zastupitelství za potřebné přistoupit k takovému opatření, které nezletilou povede k životu v souladu se zákonem, za které považoval dohled probačního úředníka podle

Okresní soud ve Žďáře nad Sázavou, soud pro mládež tento návrh okresního státního zastupitelství rozsudkem ze dne 12. 10. 2004, sp. zn. 1 Rod 26/2004, zamítl.

Citovaný rozsudek napadlo Okresní státní zastupitelství ve Žďáře nad Sázavou odvoláním, z jehož podnětu Krajský soud v Brně, soud pro mládež, usnesením ze dne 1. 2. 2005, sp. zn. 4 Rodo 4/2005, jednak potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a jednak rozhodl o nákladech řízení. V odůvodnění tohoto rozhodnutí odvolací soud rozvedl, že shledal správným právní názor vyslovený soudem prvního stupně, že pokud došlo ke spáchání skutku nezletilou v září 2003, stalo se tak před účinností a použití tohoto zákona, jehož účinnost nastala až dne 1. 1. 2004, by znamenalo porušení zásady nepřípustnosti zpětného působení zákona a tím i porušení základních práv nezletilé. Podrobněji pak odvolací soud dále konstatoval, že podstatou problému v této trestní věci je vyřešení otázky použití ve vztahu k činům jinak trestným, jichž se dopustilo dítě mladší patnácti let přede dnem jeho účinnosti. V této souvislosti proto rozvedl úvahy o pravé a nepravé zpětné účinnosti a poukázal na zákaz pravé zpětné účinnosti. Dále shledal, že nepřichází do úvahy ani retroaktivita nepravá. Vyjádřil, že hmotně právní ustanovení hlavy třetí nemají trestněprávní povahu, a proto nelze aplikovat ustanovení tr. zák. o jeho časové působnosti. Za nutné považoval posouzení, zda právní institut založený vztahem mezi státem a dítětem mladším patnácti let, jež se dopustilo činu jinak trestného, existoval již před nabytím účinnosti a jak na něj zákon mohl reagovat. Vycházel přitom z ustanovení tr. zák. účinného do 31. 12. 2003, podle něhož spáchala-li osoba, která dovršila dvanáctý rok svého věku a je mladší než patnáct let, některý čin, za který tento zákon ve zvláštní části dovoloval uložení výjimečného trestu, uložil soud v občanskoprávním řízení na návrh státního zastupitelství nebo i bez jeho návrhu její ochrannou výchovu. Soud tak mohl učinit též tehdy, jestliže to bylo nutné k zajištění řádné výchovy osoby mladší než patnáct let, která spáchala čin, který by jinak byl trestným činem. V návaznosti na tyto skutečnosti odvolací soud poukázal na právní úpravu v zákoně č. vycházející z ustanovení cit. zák., podle něhož, dopustí-li se dítě mladší než patnáct let činu jinak trestného, učiní soud pro mládež opatření potřebná k jeho nápravě podle , na základě něhož mu může uložit jako opatření dohled probačního úředníka, zařazení do terapeutického, psychologického nebo jiného vhodného výchovného programu ve středisku výchovné péče a nebo ochrannou výchovu. Oproti tomu výchovná opatření podle , o rodině, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ), může soud učinit, vyžaduje-li to zájem na řádné výchově dítěte. Zákon o rodině tudíž uložení výchovného opatření nespojuje s podmínkou spáchání činu jinak trestného. Jediným opatřením, jež bylo možné uložit i do účinnosti , je ochranná výchova, kterou lze uložit podle současné právní úpravy na základě ( , 3 cit. zák.) a zůstala i ve vztahu k úpravě podle zákona o rodině nezměněna pouze v takových případech, kde bylo třeba uložit ochrannou výchovu obligatorně [dítě spáchalo čin, na nějž trestní zákon ve zvláštní části dovoluje uložení výjimečného trestu, a které v době spáchání činu dovršilo dvanáctý rok věku a je mladší patnácti let ( )]. V posuzované věci však o takový případ nejde, neboť nezletilá se nedopustila činu, za který by zvláštní část trestního zákona dovolovala uložení výjimečného trestu. Odvolací soud na základě těchto úvah shledal, že ani nepravá zpětná účinnost nového právního předpisu nepřichází v úvahu a principy právní jistoty a předvídatelnosti práva vylučují, aby bylo možno za takový čin uložit opatření s odkazem na jím zakotvenou novou úpravu.

Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podalo Okresní státní zastupitelství ve Žďáře nad Sázavou včas dovolání zaměřené proti výroku, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, a to z důvodů uvedených v , ve smyslu , protože odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a vzhledem k okolnostem, o něž dovolání opírá, má rozhodnutí odvolacího soudu zásadní význam. V této souvislosti poukázal na to, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá v nesprávném právním posouzení věci, neboť v projednávaném případě aplikací jde o přípustnou nepravou retroaktivitu, přičemž nový právní předpis se týká stejného institutu, a to dohledu. Dovolatel naznačil, že pokud bylo Okresním státním zastupitelstvím ve Žďáře nad Sázavou navrhováno za čin jinak trestný, který nezletilá spáchala přede dnem 1. 1. 2004, uložení dohledu probačního úředníka, jednalo se o aplikaci ustanovení, které již existovalo před účinností zákona o odpovědnosti mládeže za protiprávní činy, neboť v té době podle zákona o rodině mohlo být soudem za tento čin jinak trestný a další jeho kázeňské přestupky zahájeno občanskoprávní řízení a následně stanoven podle dohled. Tedy jde o jeden a týž právní institut, který je stanoven nebo uložen soudem, je vykonáván obdobným nebo stejným způsobem, kdy jediné rozlišení spočívá v tom, že v jednom případě je prováděn probační a mediační službou a v ostatních případech především orgánem sociálně-právní ochrany dětí. Z tohoto důvodu, pokud byla určitá věc nezletilého pravomocně skončena rozhodnutím policejního orgánu o odložení věci podle tr. ř. z důvodů nepřípustnosti trestního stíhání podle tr. ř. a toto rozhodnutí bylo doručeno státnímu zastupitelství nebo nabylo právní moci po 1. 1. 2004, ačkoliv se skutek stal před tímto datem, bylo státní zastupitelství ze zákona povinno podle podat bezodkladně návrh na zahájení řízení. Za této situace bylo kontraproduktivní podávat též návrh na zahájení řízení podle na uložení výchovného opatření podle zák. o rodině. Zmínil též nesprávnost poučení, pokud odvolací soud ve svém rozhodnutí řádně účastníky nepoučil o dovolání, když uvedl, že proti jeho rozhodnutí není další řádný opravný prostředek přípustný, v čemž spatřuje pochybení formální povahy, neboť proti usnesení odvolacího soudu ve smyslu ustanovení ve spojení s není dovolání v daném případě vyloučeno. Státní zastupitelství jako účastník řízení je legitimováno podle k podání dovolání, čímž mu nesprávným poučením ve svém rozhodnutí odvolací soud odejmul realizaci procesních práv, které mu dává.

V závěru dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) na základě podaného dovolání napadená rozhodnutí soudů prvního a druhého stupně podle zrušil a vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( , ) po zjištění, že dovolání bylo podáno proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě ( ), se nejprve zabýval tím, zda v posuzovaném případě je dovolání přípustné; okolnost, že napadený rozsudek odvolacího soudu obsahuje nesprávné poučení, je zde nerozhodná.

Nejprve je nutné pro úplnost poznamenat, že ve věcech dětí mladších patnácti let v řízení o dovolání postupuje soud pro mládež podle předpisů upravujících občanské soudní řízení ( ). Podle lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [ ], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [ ], a jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [ ].

Dovolatel v dané věci napadl dovoláním usnesení odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé potvrzeno. Významné přitom je, že právní postavení státního zastupitelství ve vztahu k dítěti mladšímu patnácti let a skutku, jehož se mělo dopustit, bylo oběma soudy vymezeno (z materiálního hlediska) shodně. Protože nepřichází v úvahu aplikace ustanovení (ve věci nebylo soudem prvního stupně vydáno rozhodnutí, které by odvolací soud zrušil), mohla by být přípustnost dovolání založena jen při splnění předpokladů uvedených v ustanovení ; což je tehdy, dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadený rozsudek má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.

Podle má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.

Předpokladem pro závěr, že jde o rozhodnutí po právní stránce zásadního významu, je situace, kdy řešená právní otázka měla pro rozhodnutí o věci určující význam, tedy že nešlo jen o takovou právní otázku, na níž rozhodnutí odvolacího soudu nebylo z hlediska právního posouzení věci založeno. Zásadní právní význam má současně rozhodnutí odvolacího soudu pouze tehdy, jestliže v něm řešená právní otázka má zásadní význam nejen pro rozhodnutí konkrétní věci (v jednotlivém případě), ale z hlediska rozhodovací činnosti soudů vůbec (pro jejich judikaturu).

Odvolací soud – jak vyplývá z odůvodnění napadeného rozhodnutí – se zabýval právní otázkou, zda lze aplikovat na čin jinak trestný, pokud nejde o čin, na nějž trestní zákon ve zvláštní části dovoluje uložení výjimečného trestu, jehož se dopustilo dítě mladší patnácti let přede dnem účinnosti tohoto zákona, tj. před 1. lednem 2004, a to jmenovitě s ohledem na možnost ukládání dohledu probačního úředníka. Dospěl přitom k závěru, že jediným opatřením, které bylo možno uložit i do účinnosti , je ochranná výchova. Podmínky jejího uložení jsou nově upraveny v , 3 tohoto zákona a je evidentní, že zůstaly nezměněny pouze v případech, kde bylo třeba uložit ochrannou výchovu obligatorně. O takovou situaci se však v posuzované věci podle názoru krajského soudu nejednalo.

Soud druhého stupně tak v zásadě převzal argumentaci použitou v minulosti Nejvyšším soudem v několika jeho rozhodnutích (srov. např. usnesení ze dne 25. 11. 2004, sp. zn. , usnesení ze dne 25. 11. 2004, sp. zn. , usnesení ze dne 30. 11. 2004, sp. zn. , a další). Dovolací soud se v těchto věcech vedle jiných otázek procesního charakteru zabýval i možným způsobem řešení v té době stále otevřené otázky použití ve vztahu k činům jinak trestným, jehož se dopustilo dítě mladší patnácti let přede dnem jeho účinnosti.

Zatímco ve shora citovaných rozhodnutích Nejvyšší soud řešil uvedenou otázku pouze v obecné rovině, neboť se zřetelem k ustanovenému výsledku dovolacího řízení bylo nepřípadné se zabývat důvodností dovolatelem uplatněného dovolacího důvodu podle , v rozsudku ze dne 16. 6. 2005, sp. zn. , se s touto otázkou vypořádal z věcného hlediska a nezpochybnitelným způsobem. V jeho odůvodnění řešil především problematiku pravé a nepravé zpětné účinnosti a její dopad na projednávané otázky, vzhledem k tomu, že neobsahuje přechodná ustanovení. V této souvislosti zdůraznil, že hmotně právní ustanovení hlavy třetí zákona o soudnictví ve věcech mládeže nemají trestněprávní povahu, a proto nelze aplikovat ustanovení tr. zák. o jeho časové působnosti. Za takové situace posuzoval, zda právní institut založený vztahem mezi státem a dítětem mladším patnácti let, jež se dopustilo činu jinak trestného, existoval již před nabytím účinnosti a jaké byly zákonem předvídané možnosti reakce na ně. Vycházel z dikce ustanovení tr. zák. účinného do 31. 12. 2003, z něhož dovodil, že spáchalo-li dítě mladší než patnáct let čin jinak trestný, přicházelo v úvahu toliko uložení ochranné výchovy, a to jen za podmínek již vyložených a tuto právní úpravu porovnal s ustanovením a v návaznosti na něj i s ustanovením

Při aplikaci těchto obecných úvah Nejvyšší soud ve věci sp. zn. vyslovil, že je nutné vycházet z toho, že činu jinak trestného se nezletilý měl dopustit před účinností , aniž byly splněny předpoklady pro uložení ochranné výchovy (ať už obligatorní či fakultativní). Protože nezletilému nebylo možno za konkrétní čin jinak trestný uložit v době jeho spáchání žádné opatření, jež by svojí povahou směřovalo k jeho nápravě a jež by odpovídalo opatřením podle , b) (uložit bylo možno pouze výchovné opatření podle ), nepravá zpětná účinnost nového právního předpisu nepřichází v úvahu a principy právní jistoty a předvídatelnosti práva vylučují, aby bylo možno za takový čin uložit opatření s odkazem na jím zakotvenou (novou) úpravu.

Je tak zřejmé, že citovaným rozhodnutím byla výše uvedená právní otázka Nejvyšším soudem vyřešena naprosto jednoznačně a odvolací soud z ní vycházel, jak dokládá i obsah odůvodnění napadeného rozhodnutí.

Nejvyšší soud tyto skutečnosti řešil jako předběžnou otázku a dospěl k závěru, že v projednávané právní věci nezletilé V. L. napadené usnesení odvolacího soudu již nemůže být považováno za rozhodnutí, které má po právní stránce zásadní význam; obligatorní podmínka předpokládaná v ustanovení tudíž nebyla splněna.

Nejvyšší soud z těchto podstatných důvodů uzavřel, že v dané věci dovolání proti usnesení Krajského soudu v Brně soudu pro mládež není přípustné, a proto je podle ustanovení s odkazem na ustanovení odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení Nejvyšší soud rozhodl podle věty první, věty první tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení [ ]. O náhradě nákladů řízení státu ve smyslu nebylo rozhodováno; pro takové rozhodnutí chybí zákonný podklad, poněvadž nebylo uloženo žádné z opatření uvedených v tohoto zákona.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 17. srpna 2005

Předsedkyně senátu:

JUDr. Milada Šámalová