Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

4 Tz 85/2005

85/2005

ČESKÁ REPUBLIKA

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 6. 7. 1977 sp. zn. a v řízení, které mu předcházelo, b y l p o r u š e n z á k o n v ustanoveních § 100 odst. 2, § 101 odst. 1 tr. ř. a § 175 odst. 1 písm. b) tr. zák., v tehdy platném znění, v neprospěch obviněného Z. T.

Napadený rozsudek s e z r u š u j e .

Zrušují se také další rozhodnutí na zrušený rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Obviněný Z. T. se podle § 226 písm. b) tr. ř. z p r o š ť u j e o b ž a l o b y okresního prokurátora v Českých Budějovicích ze dne 27. 5. 1977 sp. zn. pro skutek,

že dne 31. 3. 1976 při hlavním líčení u Okresního soudu v Českých Budějovicích v trestní věci proti obžalovanému V. S. a spol., když byl slyšen jako svědek a řádně poučen o právech a povinnostech svědka ve smyslu příslušných ustanovení trestního řádu, uvedl v rozporu se svou svědeckou výpovědí v přípravném řízení, že mu není nic známo o tom, že obviněný S. měl podíl na rozmnožování nebo distribuci náboženských materiálů sekty „S. J.“, v čemž byl spatřován trestný čin křivé výpovědi (správně křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku) podle § 175 odst. 1 písm. b) tr. zák., v tehdy platném znění,

protože tento skutek není trestným činem.

Odůvodnění:

Rozsudkem Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 6. 7. 1977 sp. zn. byl obviněný Z. T. uznán vinným trestným činem křivé výpovědi (úplné označení zní, křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku) podle § 175 odst. 1 písm. b) tr. zák., protože dne 31. 3. 1976 při hlavním líčení u Okresního soudu v Českých Budějovicích v trestní věci proti obžalovanému V. S., když byl slyšen jako svědek a řádně poučen o právech a povinnostech svědka podle trestního řádu, uvedl v rozporu se svojí svědeckou výpovědí v přípravném řízení, že mu není nic známo o tom, že obviněný S. měl podíl na rozmnožování nebo distribuci náboženských materiálů zakázané sekty S. J.

Za uvedený trestný čin byl obviněnému Z. T. uložen trest odnětí svobody na šest měsíců, s podmíněným odkladem na zkušební dobu osmnácti měsíců.

Tento rozsudek nabyl právní moci dne 18. 8. 1977, když proti němu nebylo podáno odvolání.

Ministr spravedlnosti citovaný rozsudek Okresního soudu v Českých Budějovicích napadl podle § 266 odst. 1, 2 tr. ř. stížností pro porušení zákona, a to ve prospěch obviněného Z. T. Podle jeho názoru byl zákon porušen v ustanoveních § 100 odst. 2 a § 101 odst. 1 tr. ř. a § 175 odst. 1 písm. b) tr. zák. v neprospěch obviněného.

V odůvodnění stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti vytkl nesprávný postup okresního soudu v hlavním líčení konaném dne 31. 3. 1976, kdy byla pod sp. zn. projednána trestní věc obžalovaného V. S. (v některých rozhodnutích se objevuje pod jménem V. S.), a Z. T. v něm byl vyslýchán jako svědek. Nesprávnost postupu okresního soudu podle stěžovatele spočívala v nedostatečném poučení Z. T. o jeho právu odepřít výpověď, jestliže by výpovědí způsobil sobě nebezpečí trestního stíhání, ve smyslu § 100 odst. 2 a § 101 odst. 1 tr. ř.

Ministr spravedlnosti taktéž zdůvodnil, že obviněný Z. T. byl v kritické době členem tehdy zakázané sekty S. J. a za svou činnost v této sektě byl opakovaně trestně stíhán a odsouzen. Při své činnosti přicházel do styku s obviněným S. a lze tak chápat jeho snahu o minimalizaci údajů v rámci jeho svědecké výpovědi o činnosti a jednání dalších členů sekty. Mohl se totiž důvodně domnívat, že by mohly vyjít najevo skutečnosti, které dosud nebyly orgánům činným v trestním řízení známy, a které by mohly např. vést k obnově trestního řízení v jeho neprospěch v jeho předchozích trestních věcech. Bylo tedy namístě poučit jej podle § 100 odst. 2 tr. ř. o oprávnění odepřít výpověď, jestliže by výpovědí mohl sobě způsobit nebezpečí trestního stíhání. Takového poučení se mu podle protokolu o hlavním líčení nedostalo, důsledkem čehož je procesní nepoužitelnost jeho výpovědi z hlavního líčení dne 31. 3. 1976. Neexistence této svědecké výpovědi nastoluje stav, kdy není naplněna skutková podstata trestného činu křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku podle § 175 odst. 1 písm. b) tr. zák., v tehdy platném znění a obviněný tak nemohl být tímto trestným činem uznán vinným.

V rámci mimořádného opravného prostředku bylo též poukázáno na skutečnost, že obviněný V. S., v jehož trestní věci Z. T. vypovídal jako svědek, byl odsouzen rozsudkem Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 27. 4. 1976 č. j. -114, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 9. 6. 1976 č. j. -122 pro trestný čin maření dozoru nad církvemi a náboženskými společnostmi podle tr. zák. Usnesením Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 3. 9. 1990 č. j. 1 Rt 531/1990-7 však bylo rozhodnuto, že ustanovením o soudní rehabilitaci byly výše citovaný rozsudek i usnesení krajského soudu zrušeny, a trestní stíhání obviněného V. S. bylo zastaveno.

V závěru stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že rozsudkem Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 6. 7. 1977 sp. zn. byl porušen zákon v neprospěch obviněného Z. T. v ustanoveních § 100 odst. 2, § 101 odst. 1 tr. ř. a § 175 odst. 1 písm. b) tr. zák. Dále navrhl, aby podle § 269 odst. 2 tr. ř. byl napadený rozsudek zrušen, a to včetně všech dalších rozhodnutí na zrušený rozsudek obsahově navazujících, která touto změnou pozbydou podkladu a poté, aby Nejvyšší soud postupoval podle § 271 odst. 1 tr. ř.

Nejvyšší soud přezkoumal podle § 267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející a dospěl k následujícím zjištěným závěrům

Trestného činu křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku podle § 175 odst. 1 písm. b) tr. zák. se m. j. dopustí ten pachatel, který jako svědek před soudem zamlčí okolnost, která má podstatný význam pro rozhodnutí. V posuzované trestní věci mělo podle rozsudku okresního soudu dojít k naplnění skutkové podstaty tohoto trestného činu tím, že obviněný Z. T. při hlavním líčení dne 31. 3. 1976 u Okresního soudu v Českých Budějovicích jako svědek, přestože byl řádně poučen o právech a povinnostech ve smyslu příslušných ustanovení trestního řádu, v rozporu s obsahem své svědecké výpovědi z přípravného řízení, neuvedl podstatné okolnosti o trestné činnosti V. S., který byl stíhán pro trestný čin maření dozoru na církvemi a náboženskými společnostmi podle § 178 tr. zák. Obviněný Z. T. byl v trestní věci obviněného V. S., jež byla posléze vedena u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. , vyslechnut v rámci přípravného řízení dne 28. 4. 1975 jako svědek a o tomto úkonu trestního řízení byl sepsán protokol. Z protokolace je patrno, že Z. T. byl v této souvislosti poučen o zákazu výslechu podle § 99 tr. ř., o právu odepřít výpověď podle § 100 tr. ř., o významu svědecké výpovědi z hlediska obecného zájmu a o trestních následcích křivé výpovědi, jakož i o možnostech doplnění a oprav protokolu, stejně tak možnosti námitek proti jeho obsahu podle § 103 tr. ř. Obviněný k obsahu těchto poučení uvedl, že jim plně porozuměl a hodlá podat svědeckou výpověď, což také učinil. V hlavním líčení dne 31. 3. 1976 byl opakovaně vyslechnut jako svědek za situace, kdy byl původní zprošťující rozsudek okresního soudu v rámci řízení o opravném prostředku zrušen a věc byla soudu I. stupně vrácena s pokynem, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Z obsahu protokolu o hlavním líčení ze dne 31. 3. 1976 lze zjistit, že Z. T. byl před započetím výslechu poučen v intencích § 101 odst. 1 a § 101 odst. 2 tr. ř. Z citace těchto zákonných ustanovení lze usuzovat, že zřejmě byla zjištěna jeho totožnost, poměr k obviněnému, že měl být poučen o právu odepřít výpověď, jakož i o povinnosti vypovědět úplnou pravdu a nic nezamlčet. Z provedené protokolace však není zřejmé jak se jmenovaný v procesním postavení svědka k jednotlivým způsobům poučení vyjádřil a co z těchto případných vyjádření okresní soud vyvodil.

Z ustanovení § 101 odst. 1 tr. ř. totiž explicitně vyplývá povinnost orgánu, před nímž je výslech prováděn, v daném případě okresního soudu, svědka výslovně poučit o právu odepřít výpověď v intencích ustanovení § 100 tr. ř. Znamená to, že svědek se po tomto poučení k němu musí výslovně vyjádřit, a má-li právo odepřít výpověď, pak musí i výslovně prohlásit, zda tohoto práva používá či nikoliv. Obsah jeho vyjádření musí být uveden v protokolu o výslechu. Nebyl-li takový svědek poučen o tomto právu nebo nevyjádří-li se výslovně, zda tohoto práva používá či nikoli, jde o podstatnou vadu řízení, kterou lze odstranit jen opakováním vadně provedených úkonů (bližší viz R 9/1985 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Obviněný Z. T. v kritické době byl členem zakázané sekty S. J. a za tuto svou činnost v této sektě byl v minulosti trestně stíhán. Při své činnosti přicházel do styku s obviněným S. a lze tak chápat jeho snahu o minimalizaci údajů v rámci jeho svědecké výpovědi o činnosti a jednání dalších členů sekty. Mohl se totiž důvodně domnívat, že by mohly vyjít najevo skutečnosti, které dosud nebyly orgánům činným v trestním řízení známy, a které by mohly vést k zahájení trestního stíhání jeho osoby. Bylo tedy namístě poučit jej podle § 100 odst. 2 tr. ř. o oprávnění odepřít výpověď, jestliže by výpovědí mohl sobě způsobit nebezpečí trestního stíhání. Takovéhoto poučení se mu podle protokolace nedostalo, takže v intencích výše uvedeného právního názoru je nutno považovat celé jeho poučení soudem za nedostačující a nezákonné, důsledkem čehož je procesní nepoužitelnost jeho výpovědi z hlavního líčení dne 31. 3. 1976. Neexistence této svědecké výpovědi nastoluje stav, kdy nebyla naplněna skutková podstata trestného činu křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku podle § 175 odst. 1 písm. b) tr. zák., a obviněný tak nemohl být tímto trestným činem uznán vinným. Na tomto faktu by nezměnilo nic ani to, pokud by k okolnostem poučení byl vyslýchán jako svědek předseda senátu či zapisovatelka, neboť protokolace rozsahu a obsahu poučení je natolik jednoznačná, že výslechy obou uvedených osob by byly nadbytečné.

Nejvyšší soud tak vzhledem k výše uvedeným zjištěním a závěrům podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že rozsudkem Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 6. 7. 1977 a v řízení předcházejícím byl porušen zákon v neprospěch obviněného Z. T. v ustanoveních § 100 odst. 2, § 101 odst. 1 tr. ř. a § 175 odst. 1 písm. b) tr. zák., v tehdy platném znění. Podle § 269 odst. 2 tr. ř. pak zrušil napadený rozsudek okresního soudu, jakož i všechna další rozhodnutí, která na něj navazovala, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Nejvyšší soud poté rozhodl ve věci sám při aplikaci ustanovení § 271 odst. 1 tr. ř., neboť rozhodnutí mohlo být učiněno na podkladě již zjištěného skutkového stavu, který nemusel být dalšími důkazy doplňován. Obviněný Z. T. byl s ohledem na již uvedené podle § 226 písm. b) tr. ř. zproštěn obžaloby okresního prokurátora v Českých Budějovicích ze dne 27. 5. 1977 sp. zn. pro skutek, v němž byl spatřován trestný čin křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku podle § 175 odst. 1 písm. b) tr. ř., v tehdy platném znění, protože byl učiněn závěr, že předmětný skutek není trestným činem.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 16. srpna 2005

Předseda senátu:

JUDr. František Hrabec