Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Odo 925/2005

NEJVYŠŠÍ SOUD

ČESKÉ REPUBLIKY

U S N E S E N Í

I. Dovolání žalobce se odmítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit každému z žalovaných na náhradě nákladů dovolacího řízení 3.825, - Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám JUDr. P. O., Ph.D.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Benešově (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 4. prosince 2003, č. j. -55, zamítl žalobu o zaplacení částky 154.125,- Kč s 3 % úrokem z prodlení od 1.6.2003 do zaplacení a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Dovodil, že sice došlo mezi účastníky dne 19.1.2003 k uzavření smlouvy o půjčce částky 160.000,- Kč (první splátku ve výši 7.000,- Kč žalovaní zaplatili), ale k předání peněž fakticky nedošlo; protože smlouva nebyla „realizována“ a vylíčení rozhodujících skutečností soudu neumožňovalo věc posoudit podle jiného ustanovení než podle a násl. (dále jen „o. z.“), nemohl žalobce s žalobou uspět ani pokud žádal o vrácení půjčky, ani s nárokem na náhradu škody ve výši 1.125,- Kč za finanční ztrátu, kterou měl utrpět proto, že kvůli nesplnění závazku žalovaných byl nucen získat finanční prostředky k úhradě svých závazků v zastavárně.

K odvolání žalobce Krajský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 22. dubna 2004, č. j. -83, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Odvolací soud převzal skutkové závěry soudu prvého stupně a uzavřel, že smlouva o půjčce ze dne 19.1.2003 je absolutně neplatná pro nedostatek vůle smluvních stran uzavřít takovou smlouvu. Jestliže je smlouva neplatná, každý z účastníků je povinen vrátit druhému vše, co podle ní dostal (§ 457 o. z.). Protože žalobce žalovaným neposkytl žádné peněžité plnění, nemůže se domáhat vrácení půjčky, natož náhrady škody, neboť z neplatné smlouvy žalovaným nevznikla povinnost k plnění.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání s tím, že jde o rozhodnutí, které má po právní stránce zásadní význam zakládající přípustnost dovolání podle (dále jen „ “). Namítl, že odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně přesto, že se žalobci před okresním soudem nedostalo náležitého procesního poučení podle ; měl-li soud prvního stupně zato, že lze věc posoudit podle jiného hmotněprávního ustanovení, měl splnit poučovací povinnost a vyzvat žalobce k doplnění rozhodujících skutečností. Na tomto závěru nic nemění to, že žalobce navrhl, aby věc byla projednána a rozhodnuta v jeho nepřítomnosti. Postupem soudu prvního stupně došlo k porušení a řízení je tak postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci [ písm a) ]. Žalobce proto navrhl, aby byl napadený rozsudek odvolacího soudu zrušen, a jelikož se vada řízení týká i rozhodnutí soudu prvního stupně, aby byl zrušen i jeho rozsudek a věc vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení.

Oba žalovaní navrhli, aby dovolání žalobce bylo odmítnuto. Z obsahu dovolání totiž nevyplývá jeho přípustnost, neboť dovolatel nevymezil otázku zásadního právního významu, kterou by měl dovolací soud řešit. I kdyby takovou otázkou mělo být řešení procesních chyb, není dovolání důvodné. Neúspěch žalobce nesouvisel s právním posouzením věci, ale s nepravdivým skutkovým tvrzením.

Podle článku II , obsahujícího přechodná ustanovení k novele provedené tímto zákonem, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (t. j. před 1. dubnem 2005) nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají podle dosavadních právních předpisů. S ohledem na den, kdy bylo napadené rozhodnutí vydáno, bylo tedy v řízení o dovolání postupováno podle ve znění před novelou provedenou (dále opět jen „ “).

Podle lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Proto se Nejvyšší soud ČR jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas k tomu oprávněnou osobou, zabýval nejprve tím, zda jde o dovolání přípustné.

Přípustnost dovolání proti potvrzujícím rozhodnutím odvolacího soudu ve věci samé je upravena v a c) . Podle písm. b) tohoto ustanovení je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil. Tímto ustanovením nemůže být přípustnost dovolání žalobce založena, jelikož napadeným rozsudkem byl potvrzen v pořadí prvý rozsudek, který soud prvního stupně v této věci vydal.

Zbývá tedy přípustnost dovolání podle , podle kterého je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Podle má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.

Ze znění těchto ustanovení vyplývá, že dovolání podle je přípustné pouze k řešení právních otázek, což znamená, že v něm lze samostatně namítat jen to, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci [ ]. Úspěšné uplatnění dovolacího důvodu podle , jímž lze namítnout, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, přichází v takovémto dovolání v úvahu jen za situace, kdy dovolací soud dospěje k závěru, že je dán zásadní právní význam napadeného rozhodnutí, tedy že je dovolání přípustné. Sám o sobě však tento dovolací důvod přípustnost dovolání podle založit nemůže (k tomu srovnej blíže usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. června 2004, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 7, ročník 2004, pod číslem 132).

Protože od výše uvedených závěrů nemá dovolací soud důvod odchýlit se ani v projednávané věci, jsou pro řešení otázky přípustnosti dovolání právně nevýznamné výhrady dovolatele akcentující existenci vady řízení (nedostatek procesního poučení soudem prvního stupně), která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Právní posouzení věci odvolacím soudem žalobce v dovolání nezpochybňuje a jediný dovolací důvod, který je způsobilý založit přípustnost dovolání podle písm c) , tedy nebyl uplatněn.

Z uvedeného vyplývá, že dovolání žalobce směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud je proto podle ustanovení věty první a odmítl.

Podle , , a náleží žalovaným právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Při hodnotě předmětu dovolacího řízení (154.125,- Kč) a zastupování dvou žalovaných v dovolacím řízení, činí sazba odměny advokáta 15.000,- Kč ( , a ). Tato částka však musela být krácena o 50 % proto, že advokát v dovolacím řízení učinil pouze jediný úkon právní služby – podání vyjádření k dovolání ( , citované vyhlášky). Po tomto krácení představuje sazba odměny 7.500,- Kč ke které náleží 2 x 75,- Kč jako paušální částka náhrady výdajů ( ) při zastupování dvou klientů. Výsledná částka náhrady nákladů dovolacího řízení každého z žalovaných představuje 3.825,- Kč.

Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 16. srpna 2005

Vít Jakšič, v.r.

předseda senátu