Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 2168/14

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Jiřího Zemánka a soudce Radovana Suchánka (soudce zpravodaj) a soudkyně Kateřiny Šimáčkové ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky Mgr. Heleny Erbrtové, zastoupené Mgr. Ivem Suchomelem, advokátem, se sídlem Ladova 2045/1, 120 00 Praha 2, proti rozhodnutí Finančního úřadu ve Vlašimi ze dne 12. 11. 2010 č. j. 35744/10/022971204738, rozhodnutí Finančního ředitelství v Praze ze dne 18. 4. 2011 č. j. 1801/11-1100/205222, rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 10. 12. 2013 č. j. -61 a rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 5. 2014, č. j. -84, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

I.

Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 25. 6. 2014 a doplněnou podáním ze dne 7. 11. 2014, stěžovatelka napadla shora uvedená rozhodnutí správních orgánů a soudů. Rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 5. 2014 č. j. -84 byla zamítnuta její kasační stížnost proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 10. 12. 2013 č. j. -61, kterým byla zamítnuta žaloba stěžovatelky, jíž se domáhala zrušení rozhodnutí Finančního ředitelství v Praze ze dne 18. 4. 2011 č. j. 1801/11-1100/205222, jímž byl změněn dodatečný platební výměr Finančního úřadu ve Vlašimi ze dne 12. 11. 2010 č. j. 35744/10/022971204738 tak, že se stěžovatelce vyměřuje daň z příjmů ve výši 127 324 Kč a penále z dodatečně vyměřené daně ve výši 25 464 Kč.

Stěžovatelka v předmětném správním řízení a v řízení před soudy brojila proti takto jí vyměřené dani z příjmů získaných z prodeje nemovitostí, kdy zastává právní názor, že na předmětný příjem (nabytý prodejem pozemku, který funkčně souvisí s rodinným domem) by se mělo vztahovat osvobození zakotvené v zákona České národní rady č. , o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů. Opačný závěr správce daně, odvolacího orgánu i obecných soudů stěžovatelka nepovažuje za dostatečně odůvodněný a shledává v něm proto projev libovůle porušující její právo na spravedlivý proces zakotvené v d (dále jen "").

II.

, o Ústavním soudu (dále jen ""), rozeznává podle svého jako zvláštní kategorii návrhů návrhy zjevně neopodstatněné. Tímto ustanovením dává Ústavnímu soudu v zájmu racionality a efektivity jeho řízení pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu před tím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem. V této fázi řízení je zpravidla možno rozhodnout bez dalšího jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti. Pokud takto Ústavní soud dojde k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná, bude bez dalšího odmítnuta. V této fázi jde o specifickou a relativně samostatnou část řízení, která nemá charakter řízení kontradiktorního.

III.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud připomíná, že ve svých rozhodnutích již dal mnohokrát najevo, že není další instancí v soustavě obecných soudů a není zásadně oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti obecných soudů, neboť není vrcholem jejich soustavy (srov. a , 91y). Úkolem Ústavního soudu v řízení o ústavní stížnosti podle písm. d)y je ochrana ústavnosti, tj. ústavně zaručených základních práv a svobod, nikoliv běžné zákonnosti. Postup v soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu a výklad a aplikace jiných než ústavních předpisů jsou záležitostí obecných soudů. Je jejich úlohou, aby zkoumaly a posoudily, zda jsou dány podmínky pro aplikaci toho či onoho právního institutu, a aby své úvahy v tomto směru zákonem stanoveným postupem odůvodnily. Zásah Ústavního soudu je na místě toliko v případě těch nejzávažnějších pochybení představujících porušení ústavně zaručených základních práv a svobod, zejména pak pokud by závěry obecných soudů byly hrubě nepřiléhavé a vykazovaly znaky libovůle. To však Ústavní soud v posuzované věci neshledal.

Pouhá skutečnost, že stěžovatelka zastává jiný právní názor ohledně právního výkladu určitého ustanovení zákonného právního předpisu, v daném případě že se na příjem nabytý prodejem pozemku má vždy vztahovat osvobození od daně podle ust. § 4 odst. 1 písm. a) zákona o daních z příjmů souvisí-li tento pozemek funkčně s rodinným domem, tedy bez ohledu na to, že byl tento pozemek prodán samostatnou kupní smlouvou odděleně od (pozdějšího) prodeje rodinného domu (a s ním dalších souvisejících pozemků), postrádá jakýkoliv ústavní rozměr. To pak zejména, pokud soudy svůj právní názor řádně odůvodnily, jak se v nynější věci také stalo, byť se stěžovatelka snaží tvrdit opak.

Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud musel považovat ústavní stížnost z ústavněprávního hlediska za zjevně neopodstatněnou a podle , o Ústavním soudu, ji mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení usnesením odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 2. prosince 2014

Jiří Zemánek

předseda senátu