Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Odo 787/2005

NEJVYŠŠÍ SOUD

ČESKÉ REPUBLIKY

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobkyně se po žalovaném domáhala vyklizení nemovitostí specifikovaných v žalobě, které mu na základě darovací smlouvy darovala dne 24. 5. 2000. Uvedla, že žalovaný hrubě porušil dobré mravy ve smyslu , , v platném znění (dále jen „obč. zák.“) tím, že ji a její matku opakovaně fyzicky a verbálně napadal a psychicky týral (což dokládala k žalobě připojenými důkazy - úředním záznamem P. Č. r. ze dne 8. 2. 2003, č. j. ORPZ-22/Mn-PŘ-2003, a propouštěcí zprávou z chirurgické kliniky 2. LF UK – F. n. M. ze dne 11. 2. 2003). Ačkoli požádala žalovaného o vrácení daru přípisem ze dne 9. 4. 2003, který mu byl doručen, nemovitosti dosud nevyklidil.

Okresní soud Praha - západ rozsudkem pro uznání ze dne 10. prosince 2003, č. j. -31, ve znění usnesení ze dne 8. března 2004, č. j. -43, a ze dne 21. května 2004, č. j. -44, uložil žalovanému povinnost „vyklidit rodinný dům čp. 91 postavený na pozemku parcelní č. stavební 170, pozemek parcelní č. stavební 170 o výměře 89 m2 a pozemek parcelní č. 91/20 o výměře 911 m2 v k. ú. Ř., obec Ř., zapsané na LV č. 376 vedeném u Katastrálního úřadu P. – z. a tyto vyklizené nemovitosti předat žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku“. Současně rozhodl o nákladech řízení. Učinil tak poté, co usnesením ze dne 8. 10. 2003, sp. zn. , vyzval žalovaného, aby se ve lhůtě třiceti dnů ode dne doručení usnesení písemně vyjádřil ve věci samé podle , , v platném znění (dále jen „ “). Současně žalovaného poučil podle Usnesení s výzvou bylo žalovanému doručeno do vlastních rukou dne 24. 10. 2003. Jelikož žalovaný podal vyjádření k výzvě až 1. 12. 2003, tedy po stanovené třicetidenní lhůtě, dovodil soud prvního stupně, že nastala fikce uznání nároku žalovaným podle a rozhodl ve věci rozsudkem pro uznání podle

K odvolání žalovaného Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 31. srpna 2004, č. j. -53, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Přisvědčil soudu prvního stupně, že byly splněny všechny zákonné předpoklady pro vydání rozsudku pro uznání včetně řádné výzvy ve smyslu a tomuto postupu nebránily žádné překážky. Jelikož předmětem žalobního nároku je vyklizení nemovitostí opírající se o a obč. zák., kdy účastníci mohou skončit řízení soudním smírem, nebránila povaha věci postupu podle a tomu, aby byl vydán rozsudek pro uznání ( ). Konstatoval, že samotná žaloba obsahuje dostatečné a určité vylíčení rozhodujících skutečností, které logicky vyúsťuje v žalobní petit, přičemž bez zjištění stanoviska žalovaného k uplatněnému žalobnímu nároku nebylo možné kvalifikovaně připravit první jednání.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, v němž namítl, že povaha věci ani okolnosti případu nevyžadovaly vydání výzvy podle a 5 Je přesvědčen, že nelze bez dalšího založit rozhodnutí soudu pouze na jednostranném tvrzení žalobkyně o hrubém porušení dobrých mravů ze strany žalovaného tak, jak je vylíčeno v žalobě. Již samotné posouzení konkrétních okolností případu (např. to, že účastníci byli druhem a družkou s cílem uzavřít manželství, intenzita jednání žalovaného a okolnosti, za nichž byla uzavřena darovací smlouva) totiž vylučuje postup podle Z uvedených důvodů žalovaný navrhl rozhodnutí odvolacího soudu zrušit a věc vrátit soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

S ohledem na den vydání napadeného rozsudku Nejvyšší soud České republiky dovolání projednal a rozhodl podle , , ve znění před 1. 4. 2005, kdy nabyla účinnosti jeho novela provedená - dále opět jen „ “ (srovnej článek II., bod 3. přechodných ustanovení , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony).

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas oprávněným subjektem (žalovaným) při splnění zákonné podmínky advokátního zastoupení dovolatele ( , a 4 ), se nejprve zabýval jeho přípustností.

Podle dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Přípustnost dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé, je upravena v a c/

Jelikož odvolací soud napadeným rozsudkem potvrdil v pořadí první rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé, nemůže být dovolání přípustné podle a zbývá tak posoudit jeho přípustnost podle

Podle je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b/ a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem ( ). Přípustnost dovolání podle není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam, nýbrž teprve tehdy, dospěje-li dovolací soud k závěru, že tomu tak skutečně je.

Z toho, že přípustnost dovolání je podmíněna závěrem o zásadním významu rozhodnutí po právní stránce, vyplývá, že také dovolací přezkum je otevřen pro posouzení otázek právních. Způsobilým dovolacím důvodem je proto důvod podle , jehož prostřednictvím lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Právní posouzení věci je nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval. Právní normou se přitom míní nejen normy práva hmotného, ale také normy práva procesního (tam, kde se věci - předmětu řízení - týkají i procesní předpisy).

Jelikož je dovolací soud ve smyslu vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně jeho obsahového vymezení (s výjimkami zde uvedenými), mohou se předmětem dovolacího přezkumu stát pouze ty právní otázky, na jejichž řešení je rozhodnutí odvolacího soudu založeno a jež byly dovoláním zpochybněny.

Žalovaný závěr o zásadním významu napadeného rozhodnutí po stránce právní (a tím i přípustnost svého dovolání) spojoval s dovolací námitkou, že v posuzovaném případě postupu podle a vydání rozsudku pro uznání podle bránila povaha věci, neboť samotné posouzení hrubého porušení dobrých mravů ve smyslu obč. zák. bylo založeno pouze na jednostranných žalobních tvrzeních. Dovolací soud pro řešení této právní otázky neshledal dovolání přípustným.

Podle uzná-li žalovaný v průběhu soudního řízení nárok nebo základ nároku, který je proti němu žalobou uplatňován, rozhodne soud rozsudkem podle tohoto uznání. Podle rozsudkem pro uznání rozhodne soud také tehdy, má-li se za to, že žalovaný nárok, který je proti němu žalobou uplatňován, uznal ( ).

Podle vyžaduje-li to povaha věci nebo okolnosti případu, může předseda senátu, s výjimkou věcí, v nichž nelze uzavřít a schválit smír ( a 2 ), a věcí uvedených v a , místo výzvy podle , nebo nebylo-li takové výzvě řádně a včas vyhověno, žalovanému usnesením uložit, aby se ve věci písemně vyjádřil a aby v případě, že nárok uplatněný v žalobě zcela neuzná, ve vyjádření vylíčil rozhodující skutečnosti, na nichž staví svoji obranu, a k vyjádření připojil listinné důkazy, jichž se dovolává, popřípadě označil důkazy k prokázání svých tvrzení. K podání vyjádření určí lhůtu, která nesmí být kratší než třicet dnů od doručení usnesení. Usnesení může být vydáno, i když soud rozhodl o věci platebním rozkazem. Lhůtu k podání vyjádření v tom případě soud určí až ode dne podání odporu proti platebnímu rozkazu. Usnesení nelze vydat nebo doručit po prvním jednání ve věci. Výzva musí být žalovanému doručena do vlastních rukou, náhradní doručení je vyloučeno. Usnesení nesmí být žalovanému doručeno dříve než žaloba. Jestliže se žalovaný bez vážného důvodu na výzvu soudu včas nevyjádří a ani ve stanovené lhůtě soudu nesdělí, jaký vážný důvod mu v tom brání, má se za to, že nárok, který je proti němu žalobou uplatňován, uznává; o tomto následku ( ) musí být poučen.

Usnesení s výzvou podle je institutem přípravy jednání před soudem prvního stupně, v jejímž rámci soud nejprve zkoumá, zda žaloba nemá vady, které brání pokračovat v řízení, zda jsou v ní vylíčeny všechny rozhodující skutečnosti, a zjišťuje, zda jsou splněny podmínky řízení. Podmínky, za nichž soud přistoupí k výzvě podle , jsou zákonem formulovány tak, že tento postup vyžaduje povaha věci a okolnosti případu, tj. že ve věci je třeba v rámci přípravy jednání zjistit stanovisko žalovaného a nelze ponechat pouze na jeho vůli, zda se vyjádří či nikoli (s cílem určit okruh sporných pro věc právně významných skutkových okolností, jež budou předmětem dokazování). Dále nesmí jít o věc, ve které nelze ve smyslu a 2 uzavřít a schválit smír (a tedy vydat rozsudek pro uznání), o věc uvedenou v či o řízení podle Vydání rozsudku pro uznání nepředchází žádné dokazování a jsou-li splněny všechny zákonné podmínky fikce, že žalovaný nárok, který je proti němu žalobou uplatňován, uznává, je soud povinen rozhodnout o nároku, který je předmětem sporu, podle této zákonné fikce uznání (která je vlastně sankcí za nečinnost žalovaného a jeho neochotu přispět k tomu, aby bylo dosaženo účelu řízení). Činí tak bez ohledu na to, zda žalobní tvrzení jsou podložena důkazy a zda dosavadní výsledky řízení prokazují oprávněnost nároku nebo zda se jeví požadavky žalobce jako nedůvodné (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky, sp. zn. , publikované v časopise Soudní judikatura pod č. 93/2001).

Nejvyšší soud České republiky již ve svém rozsudku ze dne 25. 9. 2003, sp. zn. , uveřejněném v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, vydávaném nakladatelstvím C.H.Beck, svazku 27 pod č. C 2231, jakož i v rozsudku ze dne 21. 10. 2003, sp. zn. , uveřejněném v Souboru, svazku 28, pod č. C 2474, vyložil, kdy ani povaha věci ani okolnosti případu neodůvodňují, aby v rámci přípravy jednání byl žalovaný usnesením podle vyzván k vyjádření. Dovodil, že je tomu tak tehdy, kdy už jen na základě samotných skutkových tvrzení v žalobě se žalobní požadavek na plnění jeví jako zřejmě bezúspěšné uplatňování práva. Taková situace ovšem v posuzované věci nenastala. Předmětnou žalobou žalobkyně uplatnila proti žalovanému nárok na vyklizení nemovitostí. Žaloba obsahuje všechny náležitosti předepsané zákonem ( a a 2 ), včetně vylíčení rozhodujících skutečností. V žalobě popsané chování žalovaného (opakované fyzické napadání žalobkyně a její matky žalovaným, psychický a verbální nátlak), v němž žalobkyně spatřuje hrubé porušení dobrých mravů ve smyslu obč. zák. a pro něž požádala žalovaného o vrácení daru, samo o sobě nenasvědčuje tomu, že ze strany žalobkyně jde o zřejmě bezúspěšné uplatnění práva. Zda v žalobě popsané chování naplňuje skutkovou podstatu obč. zák. či nikoli, by bylo, pokud by soud nerozhodl rozsudkem pro uznání, teprve předmětem dokazování. Jelikož však v posuzovaném případě nastala fikce uznání, rozhodl soud opodstatněně podle tohoto uznání, aniž mu příslušelo zkoumat, zda je tvrzení žalobkyně podloženo důkazy, zda dosavadní výsledky dokazování, resp. vylíčení skutkových okolností, prokazuje oprávněnost nároku nebo zda se jeví požadavek žalobkyně nedůvodným (srovnej znovu rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky, publikované v časopise Soudní judikatura pod č. 93/2001). Ani odvolání proti rozsudku pro uznání, které je založeno na zpochybnění uznaného nároku ze skutkového hlediska (zda byly naplněny pojmové znaky hrubého porušení dobrých mravů), nemůže mít úspěch ( a ).

Z výše uvedeného vyplývá, že odvolací soud (stejně jako před ním i soud prvního stupně) se při právním posouzení věci v otázce aplikovatelnosti a neodchýlil od již sjednocené soudní judikatury a že ve věci bylo postupováno v souladu s příslušnou procesněprávní úpravou. Napadené rozhodnutí odvolacího soudu tudíž nemá ve věci samé po právní stránce zásadní význam a dovolání není podle přípustné. Dovolací soud je proto podle věty první a odmítl.

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle věty první, , a za stavu, kdy žalobkyni v dovolacím řízení nevznikly žádné náklady, na jejichž náhradu by měla proti žalovanému právo.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně 11. srpna 2005

JUDr. Blanka Moudrá, v. r.

předsedkyně senátu